2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Pátek 30.6. 2006,
  • Kuvajťanky šly vůbec poprvé k volbám, a to jako voličky i kandidátky
  • Izraelci v Gaze pozatýkali již bezmála 90 členů Hamasu včetně ministrů
  • Sněmovna zůstává bez šéfa, i ve druhém kole dostala Němcová jen 98 hlasů
  • Nejvyšší správní soud zamítl stížnost kandidáta zelených Pávka na volební systém
  • Žalobkyně chce v aféře Michala "Boby" Krause požádat Ghanu o právní pomoc
  • Advokát Altner požaduje po ČSSD 17,5 GKč za zastupování při sporu o sídlo
  • Na návrh Akademického senátu školy odvolal Klaus rektora VŠUP Jirků
  • Podle STEM se 64% lidí domnívá, že ČSSD poškodila Kubiceho aféra
  • Počasí v Praze: příjemný letní den

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Hlas jednoho neznámého
    Povolební slepá ulička žádné brejle nedostala po čtvrtečním pokusu o volbu předsedy sněmovny. Kandidátka ODS Miroslava Němcová neprošla ani v prvním, ani v druhém kole. A možná,že jste slyšeli něco jako hodně silnou bouřku: to se smál Jiří Paroubek. Němcová totiž nedostala všechny hlasy údajné koalice. V druhé volbě proti ní hlasoval - tajně - jeden s poslanců Topolánkovy trojky. Hlasování bylo tajné, takže stratégové ODS si teď lámou hlavy otázkou, co tento signál znamená. Zatím se shodli na jednom - neznamená nic pro ně dobrého.

    To, že se jeden kamínek ze stavby vydrolil, to ještě nemusí znamenat, že se změnila situace a že Paroubek má svoji většinu znovu v kapse. Nemusí, ale může. Ten někdo neznámý, který hlasoval jak hlasoval, tedy proti zájmům celku k němuž patří, velmi pravděpodobně nejednal v hnutí mysli. Udělá to znovu a brzy budeme vědět, kdo to je. Mohli bychom si tipnout, ale to by nebylo fér jednání.

    Paroubek mluvil těsně po volbách o Topolánkově vítězství jako "Pyrrhově vítězství", tedy o takovém vítězství, které se spíš podobá prohře. Kdyby se díky jednomu renegátovi dopachtil znovu k premiérskému postu a sociálním demokratům získal opět moc, zvítězil by, ale za senu poslušnosti vůči soudruhům z ulice Politických vězňů. Kolegové komentátoři, kterým nenávist vůči ODSS zatemnila soudnost, nás budou ještě nějakou dobu ujišťovat, že se nic neděje a žádný nový únor 1948 nehrozí. Až na to, že víra v demokracii u mnoha občanů utrpí takovou ránu, že si s ranou z února 1948 moc nezadá.

    JAK ŽIVOT JDE: Do kina - V zajetí rychlosti
    Konečně zase jednou do kina! V zajetí rychlosti, tak se překládá název filmu, který je v originále "The World Fastes Indian", tedy "Nejrychlejší Indian světa", přičemž Indian je značka motocyklů - dodnes vyráběných, viz jejich webovou stránku. Film natočený Rogerem Donaldsonem vypráví příběh novozélanďana Burta Munroa, který strávil 40 let upravováním svého motocyklu Indian z roku 1920, aby s ním překonal světový rychlostní rekord na solných jezerech v Utahu.
    Musel to být velký oříšek, tento příběh. Divák ví dopředu, že Munro se nakonec do Utahu dostal, že v Bonneville rekord ustavil a pak se tam vracel a na Solném jezeře ustavil ještě mnoho rekordů, přičemž ten z roku1967 nebyl dodnes překonaný.
    Efekt filmu vychází ze skutečně šílené chudoby pana Munroa, přičemž opravdu v jeho prospěch zde není nic: je chudý, starý, navíc nemocný na srdce a jeho závodní stroj pochází z roku 1920. Na rychlostní stroj ho přestavěl na koleně, v maličké boudě v jakémsi Zapadákově. Sledujeme jeho odjezd do Ameriky a putování, korunované příjezdem do Bonneville, kde není registrován jako závodník a kde mu stroj nechtějí převzít po stránce technické. Jenže je neslýchaně umanutý a navíc najde vždycky někoho, kdo mu pomůže. Je to něco jako "road movie", kde není ani jedna záporná figura, možná snad jedna nesympatická (taxikář po příjezdu do Ameriky). Jinak ale tento Munro, skvěle hraný Anthony Hopkinsem, najde všude pomocné ruce a nakonec tedy, jak řečeno, rekord překoná. Z hlediska stavby dramatu je to nemožné - jak se můžete dívat přes dvě hodiny na story bez záporáka? Ale ten záporák, to je právě ta chudoba, to stáří a s ním spojené choroby, takže jsme po celé ty dvě hodiny upřímně zvědaví, jak se to mohlo stát, že tenhle člověk s tímhle strojem a za těchto podmínek skutečně do Bonneville dojel a měl tam úspěch.

    Díváme se na to jako na pohádku, která se zřejmě takhle nějak skutečně přihodila. Popis Munrova životního příběhu je také na webu.

    PSÍ PŘÍHODY: Dva pohledy na Barta
    Ve středu večer mě volala Irena, že Bart kulhá a že s ním půjdou druhý den k veterináři. Včera postupně volali oba, Irena i David.
    Nejdříve verze Ireny, medicinálně shodná s tím, co mi pak říkal David. Jedenáctiletý má artrózu kloubů. Pan doktor mu předepsal nějaké léky a nařídil, že smí jen na maximálně patnáctiminutové procházky, pěkně v klídku, na vodítku. Jinak že je ve výborném stavu a nic mu nechybí.
    V čem se líčení mé dcery lišilo od toho, co říkal o něco později syn:
    Bart u doktora strašně zlobil, bylo to s ním šílené, pravila Irena.
    Bart byl neuvěřitelně hodněj, vyprávěl David.
    Přerušil jsem ho a řekl mu, že mi před chvilkou vyprávěla Irena, jak strašně zlobil.
    "No, jednou zavrčel, když mu doktor zakroutil nohou, ale to bylo všechno," řekl David a pak už jsme spolu vzpomínali, jak jsme ho museli vždycky fixovat ve dvou na vyšetřovacím stole, jak jsme na něm museli ležet a veškerou silou se držet desky, jak jsme byli zpocení po tom zápase...
    Tohle Irena nikdy nezažila...