 | Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit. |
|
Čtvrtek 15.6. 2006,
|
- V Bagdádu začala ofenzíva spojenců, povstalci staví barikády
- Z německých hranic byli kvůli bezpečnosti vráceni čeští rowdies
- V kauze Biolíh slíbil Bublan Klausovi brzké obžaloby, mluvčí ÚOOZ to popřela
- Prezident Bublana upozornil na nutnost prověření prorůstání státní správy a zločinu
- Topolánek věří, že ČSSD koalici bude tolerovat; Klaus nebude chít 101 poslanců
- Podle B. Sobotky je Klausovo rozhodnutí neperspektivní, ČSSD vládu nepodpoří
- Každý třetí Čech si prý kvůli fotbalovému MS bere volno nebo krátí pracovní dobu
- Ve Spolaně byl chemický poplach, hasiči úniku nebezpečných látek zabránili
- Počasí v Praze: jasno, čím dál větší teplo
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Čekání na černého vzadu
Do role "zlého" podle všeho určil Jiří Paroubek místopředsedu strany Bohumila Sobotku. Jestliže platí, že bez sociální demokracie si pánové z vítězné koalice ani ruce neumyjí, pak také platí, že bez Jiřího Paroubka si neumyje ruce ve vedení sociální demokracie. Sobotka, který za minulé éry platil za "rozumnějšího sociálního demokrata", a budil tím sympatie, má dělat čerta, kdežto role anděla připadla Zdeňkovi Škromachovi. Ten naopak dává najevo, že by snad možná za určitých okolností snad ani nevylučoval a tak podobně.Je to všechno součást očekávané hry. Ovšem mantinely pro tuto hru stanovili voliči. Je sice milé, že zlý Sobotka vylučuje podporu vznikající vládě a stejným dechem odmítá myšlenku předčasných voleb, ale jeden hlas tu chybí,. Paroubek by měl určit nějakého mouřenína, toho třetího vzadu, který řekne nikoli to, co nebude, ale to, co bude. Na prostoduchý trik s předsednictvím sněmovny - bez záruky podpory vlády, na ten ustavující se tříkoalice těžko přistoupí a i kdyby, situace by se jen obrátila do opačného gardu: tentokrát by si oranžovo-rudí neumyli ruce bez občanských demokratů. Takže z úst černého vzadu by mělo vypadnout něco konstruktivnějšího.
Podivný systém
Petr Pávek se strany zelených si stěžuje na volební systém. Je to ale jiný postoj, než když Paroubek přirovnal volby k puči z roku 1948 poté, co byl poražen. Pávek se do parlamentu nedostal, třebaže na Liberecku, kde kandidoval, zelení dostali skoro deset procent hlasů. Může za to volební systém přepočtu hlasů na poslanecká křesla, který znevýhodňuje malé kraje proti velkým. Což je poproti ústavou zaručenému principu rovnosti. Možná Pávek uspěje, možná neuspěje - zdá se ale, že žádný systém není dokonalý. Kolik hlasů je třeba na jedno křeslo - tak zní otázka, na kterou teď budou soudy hledat odpověď.JAK ŽIVOT JDE: Vlaštovka nebo jiřička
Jiřičky a vlaštovky jsou jako Radecký a Palacký, tak nějak mi to vzkazuje čtenář Pavel Hlavička odezvou na můj nedávný článek o tom, jak na sousedním domě vyvěsili cédéčka, aby odradili... koho vlastně? Pan Pávek píše:Je zřejmé, že to mladší generaci záměrně zamlčeli frustrovaní učitelé...
Ale je to prosté : hnízda pod okap, lépe římsu (nebo něco podobného), lepí zásadně jiřička, hnízdo je uzavřené se vstupním otvorem, vlašťovka staví hnízdo ve vnitřních prostorách (síních, chlévech, vhodných jeskyních, na krytých verandách - hnízdo je miskovité, shora otevřené). Obě používají ke stavbě kousky jílovité zeminy. Třetí naše vlašťovka, břehule, si hnízdo, začínající chodbou, vyhrabává ve stěnách např. pískoven ap., (rorýs, ač vypadá velmi vlašťovkovitě, s vlašťovkami není vůbec příbuzný). Z toho plyne, že pokud někomu nějaké "vlašťovky" nalepí hnízdo pod okap a kálí na zeď, jedná se o jiřičky ! Rozdílů ve vzhledu je řada, ale dobře je vystihuje slovenský název jiřičky bělorítka, stačí se na ni podívat shora.
Konec přírodopisného doučovacího kroužku.- Ať jiřička lepí hnízda
u nás doma po právu
byť mi kolem uší hvízdá
a sere mi na hlavu....PSÍ PŘÍHODY: Na návštěvě u Barta
Včera ráno jsem se byl podíat v Praze na naše mladé. Bart je ve skvělé formě, nikdo by mu nehádal, že mu táhne na jedenáctý rok! Je pořád uhlově černý a těch pár bílých chlupů na hlavě měl, už když byl štěně. Velmi srdečně se ke mně hlásil, olíznul mě, ovšem na procházku šel s Robertem, manželem mé dcery Ireny. Byl to přece jen trochu zvláštní pocit, když jsem ho viděl, jak poskakuje a těší se a odchází s někým jiným. Pes je samozřejmě věrný, ale hlavně je věrný k tomu, kdo s ním nejčastěji chodí, a to je právě Robert.
Konec konců, pro Iris jsem taky - do jisté míry - novinka v životě, i když novinka teď už víc než tři roky stará (nová). Dnes odpoledne se mě na procházce držela, až mě to zaráželo - každou chvilku se otáčela, jestli jdu za ní. Třeba si myslela, že kdybych zmizel, že by to horko bylo ještě horší, takovu má ve mě důvěru.