ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Aktuální zločin
Advokát je povinen hájit klienta, i kdyby to byl stonásobný sadistický vrah. Měl by ale při obhajobě kohokoliv zachovávat aspoň minimální zásady vkusu. Pokud můžeme věřit České tiskové kanceláři, advokát Čestmír Kubát se jedním svým výrokem ocitl hluboce za horizontem. "Pokračování procesu by bylo pokusem o vraždu v nepřímém úmyslu," komentoval i tu vlažnou snahu české justice posoudit případ dvou mužů, podezřelých ze spáchání mimořádně nebezpečného a podlého zločinu. Ano, Milan Michel a Stanislav Tomeš jsou staří a k činu došlo před půl stoletím. Tehdy exploze zabila manželku štrasburského prefekta Andrého Trémeauda, přičemž pekelný stroj byl určen právě jemu. Obžaloba viní oba muže, že pekelný stroj zhotovili a nastražili. Je na soudu, aby zvážil, zda jsou pro to dostatečné důkazy a obžalované buď osvobodil nebo potrestal. Zde však došlo k zpochybňování soudu jako takového. Sám proces, ať by dopadl tak či onak, byl označen za "pokus o vraždu".
Advokát si mohl silná slova odpustit. Naše soudnictví věru že nesupí horlivostí rozmotat otázku starých vin. Případ Michela a Tomeše hodně připomíná kauzu Aloise Grebeníčka. I ten se tak dlouho procesu vyhýbal, až odešel na věčnost. Jak to vypadá, Michel s Tomešem dříve či později dopadnou také tak.
Třeba čin nespáchali, presumpce neviny nám ukládá si to myslet. Jenže právě toto má prokázat soud. Zavražděné paní Trémaudové nikdo život nevrátí. Její vražda je zločin padesát let starý. Ovšem soustavné vytváření pocitu křivdy, to je zločin aktuální. Jestliže si tedy advokát dovolí soudní řízení označit za "pokud o vraždu", jak bychom měli označit oddalování, odsouvání a znemožňování procesu? K pocitu občanství patří důvěra v instituce, především pak v instituce soudní. Soudy se zasloužily o to, že pojem "pomsta" zmizel z mezilidských vztahů. Místo něho je zde "spravedlnost". Jestliže ale orgány pověřené péčí o spravedlnost nekonají, to co konat mají, důvěra se propadá do pekel. Stárnou oběti a bezmocně pozorují, jak spolu s nimi stánou nepotrestaní mučitelé a vrazi. Někdo může říci, no co, zemřou ti i oni a bude klid. Klid však nenastane. Absence spravedlnosti vytvoří kavernu v plicích společnosti. Právě proto mohou Němci v tomto smyslu volněji dýchat než my: oni se snaží nacistické zločiny soudně důsledně zkoumat. Leckdy je to bolestné, ale pocit křivdy a bezpráví bolí víc.

JAK ŽIVOT JDE: Fotbal vyhrál
Nejde o to, kdo vyhrál ve fotbale. Jde o to, že naše pondělní cvičení wušu mělo nejslabší návštěvu, co má paměť sahá (tedy, ono se tu necvičí zase tak moc dlouho. Když je hezké počasí, a to dnes večer bylo, scházíme se na okraji lesa, na planince poblíž vysoké borovice. A z té, jak staří Číňané učí, sálá nejvíc životní síly čchi. Potud by bylo vše v pořádku, pokud ovšem by se někde nehrál fotbal.
Ten se ale hrál a sešlo se nás tak nejvíc do mariáše. Říkal jsem si, ano, přišli ti skalní, dostavilo se zdravé jádro, lidé aktivní, kteří raději sami cvičí, než baby se dívali na zkorumpované dementy - tak nějak je charakterizoval filosof Antonín Kosík.
Chyba lávky. Celá vesnice se koukala na televizi a decibelnímu úhrnu stovek puštěných přijímačů nebylo možné uniknout. A když se ozvalo z vísky "gól", na tváři cvičících se rozlinulo jakési blaženství.
Ještě štěstí, že si tam někdo zachoval zdravý rozum a o fotbal neprojevil opravdu ani špetku zájmu.
Byla to ta velká borovice na okraji lesa.

PSÍ PŘÍHODY: Nestatečná Irda
Na procházku chodíme cípem lesa, po úzké pěšině, která ústí na polní cestu spojující Zvoli s Březovou. Je to pěšina opravdu tak úzká, že se dva lidé sotva vyhnou. Jdeme tedy a najednou proti nám maličký černý pes. Když spatřil Iris, rozběhl se k ní.
A ona, statečná bojovnice, vycvičená Bartem ke všem druhům psího boje, ona, která se ještě nedávno postavila na Kavčích Horách dvěma ridgebackům, tahle Irda se dala na útěk a prchala a schovala se za mne!
Nejen, že ten pejsek vážil tak pět kolo i s obojkem, ono to bylo štěně!
Paní, která ho provázela, se usmívala:
"Ta vaše je taky štěně, viďte?" řekla.
"Ano," řekl jsem. "Už deset let."
Ale nebyl jsem z toho mrzutý, naopak. Mít psa z boje prchajícího je po tolika letech soužití s Bartem příjemná změna.