2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Úterý 13.6. 2006,
  • Ministři zahraničí EU přesvědčili Kypr, aby neblokoval rozhovory s Tureckem
  • Pitva prokázala, že terorista Zarkáví podlehl zraněním utrpěným při bombovém útoku
  • Rada ČMKOS se usnesla, že soudruzi budou bránit zákoník práce všemi prostředky
  • Kubice čelí již osmi trestním oznámením, lidé zmínění v jeho zprávě dosud žádnému
  • Vrchní státní zastupitelství tvrdí, že odposlechy z kauzy Kořistka neunikly z tohoto úřadu
  • Soud s estébáky, kteří zavraždili ženu štrasburského prefekta, byl odročen na neurčito
  • Kvůli nedostatku prostoru v médiích a přepočtu hlasů napadli Nezávislí volby
  • Za zákrok proti Jacquesové byl potrestán další, nikoli poslední policista
  • Počasí v Praze: jasno a teplo

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Aktuální zločin
    Advokát je povinen hájit klienta, i kdyby to byl stonásobný sadistický vrah. Měl by ale při obhajobě kohokoliv zachovávat aspoň minimální zásady vkusu. Pokud můžeme věřit České tiskové kanceláři, advokát Čestmír Kubát se jedním svým výrokem ocitl hluboce za horizontem. "Pokračování procesu by bylo pokusem o vraždu v nepřímém úmyslu," komentoval i tu vlažnou snahu české justice posoudit případ dvou mužů, podezřelých ze spáchání mimořádně nebezpečného a podlého zločinu. Ano, Milan Michel a Stanislav Tomeš jsou staří a k činu došlo před půl stoletím. Tehdy exploze zabila manželku štrasburského prefekta Andrého Trémeauda, přičemž pekelný stroj byl určen právě jemu. Obžaloba viní oba muže, že pekelný stroj zhotovili a nastražili. Je na soudu, aby zvážil, zda jsou pro to dostatečné důkazy a obžalované buď osvobodil nebo potrestal. Zde však došlo k zpochybňování soudu jako takového. Sám proces, ať by dopadl tak či onak, byl označen za "pokus o vraždu".
    Advokát si mohl silná slova odpustit. Naše soudnictví věru že nesupí horlivostí rozmotat otázku starých vin. Případ Michela a Tomeše hodně připomíná kauzu Aloise Grebeníčka. I ten se tak dlouho procesu vyhýbal, až odešel na věčnost. Jak to vypadá, Michel s Tomešem dříve či později dopadnou také tak.
    Třeba čin nespáchali, presumpce neviny nám ukládá si to myslet. Jenže právě toto má prokázat soud. Zavražděné paní Trémaudové nikdo život nevrátí. Její vražda je zločin padesát let starý. Ovšem soustavné vytváření pocitu křivdy, to je zločin aktuální. Jestliže si tedy advokát dovolí soudní řízení označit za "pokud o vraždu", jak bychom měli označit oddalování, odsouvání a znemožňování procesu? K pocitu občanství patří důvěra v instituce, především pak v instituce soudní. Soudy se zasloužily o to, že pojem "pomsta" zmizel z mezilidských vztahů. Místo něho je zde "spravedlnost". Jestliže ale orgány pověřené péčí o spravedlnost nekonají, to co konat mají, důvěra se propadá do pekel. Stárnou oběti a bezmocně pozorují, jak spolu s nimi stánou nepotrestaní mučitelé a vrazi. Někdo může říci, no co, zemřou ti i oni a bude klid. Klid však nenastane. Absence spravedlnosti vytvoří kavernu v plicích společnosti. Právě proto mohou Němci v tomto smyslu volněji dýchat než my: oni se snaží nacistické zločiny soudně důsledně zkoumat. Leckdy je to bolestné, ale pocit křivdy a bezpráví bolí víc.

    JAK ŽIVOT JDE: Fotbal vyhrál
    Nejde o to, kdo vyhrál ve fotbale. Jde o to, že naše pondělní cvičení wušu mělo nejslabší návštěvu, co má paměť sahá (tedy, ono se tu necvičí zase tak moc dlouho. Když je hezké počasí, a to dnes večer bylo, scházíme se na okraji lesa, na planince poblíž vysoké borovice. A z té, jak staří Číňané učí, sálá nejvíc životní síly čchi. Potud by bylo vše v pořádku, pokud ovšem by se někde nehrál fotbal.
    Ten se ale hrál a sešlo se nás tak nejvíc do mariáše. Říkal jsem si, ano, přišli ti skalní, dostavilo se zdravé jádro, lidé aktivní, kteří raději sami cvičí, než baby se dívali na zkorumpované dementy - tak nějak je charakterizoval filosof Antonín Kosík.
    Chyba lávky. Celá vesnice se koukala na televizi a decibelnímu úhrnu stovek puštěných přijímačů nebylo možné uniknout. A když se ozvalo z vísky "gól", na tváři cvičících se rozlinulo jakési blaženství.
    Ještě štěstí, že si tam někdo zachoval zdravý rozum a o fotbal neprojevil opravdu ani špetku zájmu.
    Byla to ta velká borovice na okraji lesa.

    PSÍ PŘÍHODY: Nestatečná Irda
    Na procházku chodíme cípem lesa, po úzké pěšině, která ústí na polní cestu spojující Zvoli s Březovou. Je to pěšina opravdu tak úzká, že se dva lidé sotva vyhnou. Jdeme tedy a najednou proti nám maličký černý pes. Když spatřil Iris, rozběhl se k ní.
    A ona, statečná bojovnice, vycvičená Bartem ke všem druhům psího boje, ona, která se ještě nedávno postavila na Kavčích Horách dvěma ridgebackům, tahle Irda se dala na útěk a prchala a schovala se za mne!
    Nejen, že ten pejsek vážil tak pět kolo i s obojkem, ono to bylo štěně!
    Paní, která ho provázela, se usmívala:
    "Ta vaše je taky štěně, viďte?" řekla.
    "Ano," řekl jsem. "Už deset let."
    Ale nebyl jsem z toho mrzutý, naopak. Mít psa z boje prchajícího je po tolika letech soužití s Bartem příjemná změna.