2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Středa 24.5. 2006,
  • EU potvrdila nezávislost Černé Hory a vyzvala strany k uznání referenda
  • Palestinský premiér tvrdí, že i přes krvavé konflikty nehrozí občanská válka
  • Poslanci KSČSSD přehlasovali veto prezidenta a prosadili nový zákoníík práce
  • Poslanci KSČSSD zvrátili Klausovo veto a prosadili zákon o neziskových nemocnicích
  • Také Šlouf chce žalovat Topolánka kvůli napojení špiček ČSSD na organizovaný zločin
  • Topolánek trvá na tvrzení o propojení představitelů ČSSD s organizovaným zločinem
  • Soudci volají po vzniku samosprávy, která by rozhodovala nezávisle na vládě
  • Kalousek věří v "klidnou sílu" strany a je připraven na post premiéra
  • Počasí v Praze: zataženo, silné ochlazení

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Možnost se prosadit
    Televizní besedy se zástupci mimoparlamentních stran sotva zvrátí výsledky voleb. Je těžké si představit, že volič poběží k urně poté, co se od debatujícího dozví, že problému nerozumí, ale že to nevadí, jelikož jeho strana hodlá dělat v parlamentě policajta - takřka doslovný citát představitele Strany rozumu z pondělní besedy na ČT. Sama beseda byla nevzrušující a diskutující dávali najevo větší či menší kompetenci, až jedna frustrace vybublala na povrch, když Radoslav Štědroň ze Strany práce prohlásil, že jeho stranu nezajímá diskutovaná otázka přístupu republiky do eurozóny a začal se dožadovat pravdivých informací a mával jakýmisi papíry. Vypadalo to komicky, ale komické to nebylo. Současný systém je skutečně zabetonovaný a je vstřícný aktuálním parlamentním stranám (třebaže unie je hrubě pod čarou ponoru a přesto má přístup do "velkých debat") a stranám s volitelnou preferencí, což jsou dnes jenom zelení. Takže se stane, že SNK-ED vybavená propracovaným programem a personálně osazená elitními politiky mediálně živoří a je co do možnosti prezentace na roveň straničkám bez názoru a tváře. Prosadit se, to je jeden problém, ale mít možnost se prosadit, to je problém jiný. V současném systému to pro ty, co nejsou "rovnější než druzí" není možné.

    Kartáč pro Čechy
    Mezinárodní organizace Amnesty international udělila jako každý rok České republice kartáč za porušování lidských práv. Soustřeďuje se na tři hlavní body, na situaci Romů, na síťová lůžka a na zneužívání moci policie. Možná, že by někdy pro změnu mohla Amnesty international poradit, jak řešit romský problém, stovky let trvající. Co se síťových lůžek týká, v této souvislosti si vždycky vzpomenu na tetu. Ta kdyby byla v síťovém lůžku ve své těžké nemoci, nemusela vinou nedbalosti personálu z lůžka spadnout, neutrpěla by těžkou frakturu která ji zcela znehybnila a neumřela by na zápal plic. Ale Amnesty international by byla hrubě nespokojena. Pokud jde o polici, tu si platíme mimo jiné i za to, aby se nechala kartáčovat od kde koho, takže potud je vše v pořádku.

    JAK ŽIVOT JDE: Iris je vzpurný herec

    Možná, že dokonce ten titulek nevystihuje podstatu věci - Iris není žádný herec. O co jde?
    V Lidových novinách mají malý zábavný seriál: vezmou něčí starou fotku a teď v současném čase s tím člověkem pořídí další fotku, pokud možno na stejném místě, ve stejné situaci. Vybídli mě k účasti, moje dcera Irena našla v rodinném archivu fotky, oni si vybrali snímek, pořízený možná před dvaceti lety: pořídil ho myslím Mirek Martinovský jako součást série "hrátek se psem" - můj tehdejší a v pořadí první pes, vlčák Gordon, leží na zemi a já ho přeskakuju jako překážku.
    No jo, jenže Gordon byl herec, miloval fotografování a filmování a jakmile viděl objektiv, začal se natřásat a naparovat a tvářil se mladistvě a interesantně. Jeho nástupce rotvajler Bart fotografování a videování bojkotuje. Umí několik triků, jak spolehlivě zničit záběr. Tváří se, že je ochoten ke spolupráci, ale desetinu vteřiny před stiskem spouště odvrátí hlavu, v lepším případě nastrčí zadek.
    A Iris?
    O tom jsme se přesvědčili s fotografem z Lidových novin včera. Zadání bylo jednoduché a představa taky. Půjdeme za humna, což je tady tak dvě stě metrů, u nás ve Zvoli, Iris si lehne, já ji přeskočím a pan fotograf stiskne spoušť. Iris je lovecký, dobře vycvičený pes. Na povel lehni, zůstaň vskutku ulehne a zůstane, dokud ji nepřivolám. Naposledy si na povel lehla pod stůl při obědě v hostinci "U Vočka" včera v poledne v sousední vsi Březová. V čem tedy problém?
    V její tvrdohlavosti. Usedla, to ano. Ale lehnout? Prosebně ke mně vztahovala tlapku. Nenuť mě šaškovat, pane. Dosti na tom, že se tím živí paní.
    Nezbylo než rezignovat. A výraz rezignace bude i na té fotce.