2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 27. / 28. / 29. / 30.

červenec / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22.-23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28. / 29.-30. / 31.

srpen / 1. / 2. / 3. / 4. / 5.-6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / pauza - cesta do Skotska / 21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26.-27. / 28. / 29. / 30. / 31.

září / 1. / 2.-3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9.-10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16.17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23.-24. / 25. / 26. / 27. / pauza - cesta do Japonska / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Středa 5.4. 2006,
  • Francii zasáhly další stávky proti sporným pracovním smlouvám pro mladé
  • Úřadující izraelský premiér označil za hlavního koaličního partnera Stranu práce
  • Hladiny řek v ČR pomalu klesají, kritickým dnem na dolních tocích bude ale dnešek
  • Rada pro rozhlasové a televizní vysílání udělila prvních šest licencí na digitální vysílání
  • Bursík žádá Béma o omluvu, příspěvek na opravu svého paláce prý získal oprávněně
  • Škromach podle Eura přece jen jednal s Pitrem a Mrázkem o privatizaci Unipetrolu
  • Antimonopolní úřad trvá na závěrech svého pravomocného rozhodnutí ve věci mýtného
  • Policie očistila zadrženého mladíka, pražskou hráz proti vodě nerozebíral
  • Počasí v Praze: oblačno s přeháňkami, kolem deseti stupňů

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Z oka do oka
    Nepravý muž na nepravém místě, i tak je možné interpretovat návštěvu ministra práce Zdeňka Škromacha na večírku na policejní akademii v Praze Hrdlořezích. Dnes si to Škromach jistě vyčítá. Že já tam chodil! A kdyby to nebylo zrovna v Hrdlořezích, kdyby to bylo aspoň v Libni, napadne ho možná, když si vzpomene, že na večírku byl i František Mrázek, později zavražděný rukou střelce, možná nájemného, možná amatérského, v každém případě střelecky zdatného.

    O Škromachově setkání s Tomášem Pitrem a Františkem Mrázkem nejdříve pojednala televize Nova. Škromach, místo aby si najal někoho formátu aspoň pana Hrabovského coby odborníka na krizovou komunikaci, udělal druhou nejhorší věc (hned po účasti na tom večírku), kterou mohl udělat, totiž vytáhl do boje s Novou. Jenže hrozba žalobou na "neznámého pachatele" ztrácí na účinnosti poté, co se objevily důkazy, že na zmíněném večírku byl. Těžko bude teď vysvětlovat, že žaloba se netýkala reportáže jako takové, ale údajně zfalšovaného dopisu, který měl potvrdit jeho účast na dalších privatizačních jednáních. V mediálním světe víc záleží na interpretaci faktů a pseudofaktů, než na skutečnosti samé. Dobře to věděl Miloš Zeman, když na ideologii o "spálené zemi" vybudoval porážku Občanské demokracie a vítězství své vlastní strany.

    Do mediálních obrazů dobře zapadá vize křídel. Každý dualismus je dobře přehledný a pochopitelný. Když tedy šlo o privatizaci Unipetrolu, vysocí straničtí činovníci měli svoje koně. Je to přirozené a sotva ve které zemi by tomu bylo jinak. Bývalý náměstek ministerstva národního pokladu Jozef Wozniakowski svědčí, že se Škromach o privatizaci Unipetrolu zajímal a vyptával se ho na polskou firmu PKN Orlen. Podle něho prosazoval účast skupiny kolem Pitra a Mrázka, kdežto Stanislav Gross stál na straně skupiny kolem Andreje Babiše. Fakt, anebo fikce? A pokud fakt, je to nutně špatné, že jeden vládní činitel zastává jeden koncept a druhý prosazuje jiný?

    Bohužel, neprůhlednost se stala metodou práce. Samozřejmě toho využívají různé temné figury a podpora jedné či druhé uchazečské strany budí podezření korupce. Dochází k bumerangovému efektu, když politický předák formátu Škromachova musí vysvětlovat, že není co vysvětlovat. Kdopak mu uvěří?

    Dnes by už nebylo možné, aby sociální demokracie založila svoji kampaň na sloganu "budeme se vám dívat do očí". Vláda vedená sociální demokracií má na svém kontě nesporné úspěchy. Ale jedno se jí osudně nepodařilo - vybudovat důvěryhodný systém privatizace (a udílení veřejných zakázek). Momentálně je obětí tohoto neúspěchu Zdeněk Škromach. Těžko se mu bude odpovídat na otázku: "Když jste se s Mrrázkem bavil o Unipetrolu, díval jste se mu do očí?"

    JAK ŽIVOT JDE: O dovednosti konati řemesla
    V těch nejtřeskutějších mrazech letošní zimy jsem si usmyslil namontovat na jednu stěnu našeho domu osvětlení. Tedy halogenové reflektůrky. Z toho všeho, co se nabízí a prodává, mi tyhle reflektůrky připadají jako nejpřijatelnější řešení.
    Teď odbočím - je to zajímavé, co všechno se dnes prodává. V oboru bydlení se dá koupit všechno myslitelné i nemyslitelné. Vybere si každý podle vkusu a podle kapsy. Jenom osvětlovací tělesa - to je bída a utrpení. Proč se dělají lampy a lustry tak odpudivé - pokud to nejsou kopie nějakých klasických vzorů, jako jsou křišťálové lustry nebo mosazné holanďany ? To je drobná záhada našich dnů, kterou neumím rozřešit.
    Takže reflektůrky. Jsou technicky řešené, vypadají velmi dobře, a skvěle svítí.
    Dnes nechápu, jak se mi podařilo je v těch mrazech namontovat. Není to jen tak, zapojit reflektůrek. Musíte rozebrat to a pak zas ono a hlavně, musíte přijít na to, co rozebrat dřív a co potom.
    Teď na jaře dělám druhou rundu, na druhé straně domu. Nejdřív jsem osadil vchod. Doposud jsme tam měli žárovku na holém drátu. Pak přišla na řadu garáž, taktéž vchod osvětlen holou žárovkou. Nyní reflektůrkem - a trvalo to poloviční dobu. Zkrátka, naučil jsem se to. Teď už musím koupit ještě dva, jeden bude nahoře na balkóně, druhý na stěně do zahrady.
    Čímž se dostávám k tragickému poslání tohoto vyprávění: tím, jak konám, učím se. Jde mi to čím dál líp. Až budu osazovat poslední, dá se říci, že už to budu umět.
    A pak už nikdy v životě (jak doufám) nebudu muset osazovat reflektůrek, leda až za takovou dobu, kdy zapomenu, co se muselo rozmontovat dřív a co později a jak dlouhý má být kabel a jaký šroubovák se vejde do dírky v lustrsvorce.

    Mimochodem, o dláždění, což je další činnost, kterou se zabývám, to platí také. Dláždím čtyři metry čtvereční a až dokončím ten poslední, mohl bych zase to, co jsem udělal, rozbourat a začít znovu a dopadlo by to mnohem lépe. Jenže to, pánbůh ví, neudělám!