2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 27. / 28. / 29. / 30.

červenec / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22.-23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28. / 29.-30. / 31.

Srpen / 1. / 2. / 3. / 4. / 5.-6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / pauza - cesta do Skotska / 21.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Úterý 21.3. 2006,
  • OBSE může říkat jak chce, že volby nebyly svobodné, Lukašenko je prezidentem
  • Kvůli ptačí chřipce uvažuje izraelský premiér Olmer o vyhlášení stavu přírodní katastrofy
  • Ze statistik Eurostatu vyplývá, že Češi tráví v práci nejvíce času ze všech obyvatel EU
  • V Paříži začala arbitráž Česká republika vs. Nomura, ČR žádá cca 111 miliard korun
  • Paroubek se připojil k ministru Svobodovi a chce zpřísnit víza pro Severoameričany
  • Tři mladíci, kteří loni napadli dva bezdomovce a jednoho zabili, dostali 12 a 13 let
  • Podle STEMu jsou prý nejpopulárnější Jandák, B. Sobotka, Buzková a Paroubek
  • Barková buď složí kauci 8 MKč, nebo půjde do vazby kvůli obavám, že uteče
  • Počasí v Praze: krásný, slunný den, koneckonců nastalo jaro

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Zlatý lidovci!

    Devatenáct zelených poslanců usedne do lavic poslanecké sněmovny, pokud volby dopadnou tak, jak slibují - nebo vyhrožují - průzkumy. Zelení lákají lidi na dva slogany - na lepší kvalitu života a na změnu. Hezké je, že seznamují veřejnost se svým volebním programem. Ale jaké tváře veřejnost zná? Z billboardů se na nás zubí sympatický chlapík jménem Bursík, mladý muž jako ze škatulky, týpek, jaké vídáme na plakátech z amerických voleb. Dobře, ten je jeden. A těch osmnáct ostatních? Ještě nedávno vypadal pohled do strany zelených jako pohled do hrnce s vařícím se gulášem. Kdo tedy jsou ti lidé, které Bursík přivede do parlamentu?

    Dnes se už počítá jako s hotovou věcí, že půjdou do koalice s lidovci a ODS. Mít lidovce v koalici, to spadá do kategorie božího trestu. Málo jste se snažili, dostali jste málo hlasů na pořádné vítězství, tak jste postiženi lidovcem - tohle si v minulosti užila ODS a dnes to zakouší sociální demokracie. Dovedu si ale představit, že jednou bude příští ministerský předseda, ať už modrý nebo oranžový, říkat: zlatý lidovci!

    Komické ale je, jak se vyděšení sociální demokrati teď snaží brnkat na ekologickou strunu. ODS se o to snaží méně, protože jim zelení ovečky neodvádějí v takové míře, jako sociálním demokratům. Ovšem občané, kteří teď preferují zelené, netuší, že jim ekologisti chystají nové daně plus desítky dalších omezení, buzerací, zákazů a šikany. Občané chtějí změnu a chtějí novou tvář. Chudák Jozef Zieleniec může chodit po rukou a deklarovat se stokrát coby koncesovaný bojovník proti korupci. Nic mu to nebude platné: není to nová tvář, už tu byl, má prsty ještě upatlané od ministerského inkoustu a nikoho nepřesvědčí, že on je to nové koště, které "zamete ten Augiášův chlív". Žádné zametení chlíva se ale konat nebude, jen některý starý nažraný skot odejde a nový přijde, na což voliči přijdou, až bude chlív opět zaplněn.
    Všimněte si, jak zdvořile jsem to napsal.

    JAK ŽIVOT JDE: Setkání s kocourem, DO KINA: Capote
    Tato příhoda by se taky dala nazvat úhel pohledu.
    Kráčíme tři, Ljuba, já a Iris. Jdeme, vracíme se z procházky, kráčíme ulicí která je souběžná s tou naší. Ohlédnu se, kde je Iris: ona stojí u plotu a na něco upřeně hledí. Už umím odečítat, na co se dívá - tohle je jasný kocouří pohled. Dokonce za plotem vidím kocoura, je to pořádný zrzavý macek. Zapínám fotoaparát a fotím.
    Ljuba ztrácí nervy, povykuje, volá na Iris. Fotím a divím se, proč tolik křiku? Kocour je přece za plotem.
    Jenže to právě je ten rozdílný úhel pohledu.
    Já jsem stál v takovém úhlu, že jsem neviděl mezeru v plotu.
    Ljuba mezeru viděla a taky viděla, že se kocour nebojí (protože je na svém pozemku a ten pes stojí venku) a vytahuje jeden dráp za druhým: první šavlička, druhá šavlička, třetí šavlička, jen pojď, psisko, a připrav si čumák!
    Dopadlo to dobře, Iris odehnána a dokonce i dvě fotky jsem pořídil.



    Capote aneb Jen vrazi mají duši
    Film režiséra Bennetta Millera je příběh románu Trumana Capota, spisovatele, který s e navždy zapsal do literárních análů románem,m Chladnokrevně: je to literární rekonstrukce a analýza masové vraždy, kterou provedli dva muži. Vyvraždili v osamělém domě nedaleko městečka Holcomb v Kansasu čtyřčlennou rodinu. Chytli je a pověsili. Capote strávil čtyři roky rešerší, získal jejich důvěru a výpovědi a provázel je nakonec i k šibenici. A o tom je ten film.
    Film je to bezesporu skvělý a Philip Seymour Hoffman zahrál úžasně Capotovu postavu: udělal z něho nadutého, sebestředného, sobeckého, nesoucitného profesionála, který chce vyždímat z obětí svoji story a o nic jiného mu nejde. Ale ona je to taková krutá spravedlnost.
    Už sám román Chladnokrevně je úhelným kamenem budovy zvané "mravní relativismus". Capotovi zabijáci mají lidskou tvář. Ti zavraždění ne. Ty zavřeli do rakve a zakopali, kdopak by se o ně zajímal? Zajímaví jsou vrazi. Vždyť oni jsou vlastně chudáci. Došlo k nešťastnému setkání nevhodných lidí v nevhodném čase, toť vše. Na mravech zabijáků se podepsal kde kdo, hlavně společnost a systém.

    Střih, Capote umřel v roce 1984, tedy před dvaceti lety, a točí se film. A zase, zabijáci jsou v podstatě politováníhodné figury, kdežto Capote je ten nestyda,který je ždíme - a který jim nepomůže!
    Jak by jim mohl pomoci, když zákony v Kansasu jsou takové jaké jsou a porotci nejsou zpitomělí estétovým objevem, že i vrah má něžnou duši. Bez velkého váhání oba pošlou na šibenici. Takže oni nakonec jdou - a před šibenicí Perry Smith (hraje ho Clifton Collins) podá ruku muži, který ho zatkl - ne Capotovi.

    Nemluvím o kvalitách filmu, ty jsou nesporné a ohromující. Byl jsem v kině s kamarádem malířem Martinem Zhoufem - a pak jsme si říkali: proč se nedá v Čechách natočit takto dobrý film? Výmluvy na nedostatek peněz... V tomhle filmu jsou vlastně jen dialogy v několika málo interiérech a dohromady nic víc. Před zahájením promítání jsme museli přetrpět tři ukázky českých filmů: tak očividná neschopná nestoudnost a amatérismus z toho tekly, že to bylo až k smíchu. Ale to jsem odbočil hodně daleko. Takže znovu, nemluvím o filmových kvalitách tohoto díla, mluvím o jeho poslání, o jeho filosofii. A ta mi připadá podobně pokřivená, jak se mi jevil Spielbergův Mnichov. Oběti nejsou zajímavé, jen vrazi mají duši...