2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Čtvrtek 23.2. 2006,
  • Teroristé pobořili bombou Zlatou mešitu, posvátné místo iráckých šíitů
  • Srbská vláda dementovala zprávy o zadržení zločinného generála Mladiče
  • Paroubek "chce mít klid v resortu", a tak vynadal Němcovi za odvolávání lidí v justici
  • Petici za odvolání Ratha a proti omezování péče už podepsalo 38 tisíc lidí
  • Paroubek se naopak pochlubil 20 tisíci podpisy na Rathovu podporu
  • Benešovský soudce Hoke, který zdržel desítky případů, nebude potrestán
  • Asociace velkodistributorů léčiv zvažuje vyloučení společnosti Pharmos
  • Ledové kry, které zatarasily koryto Bečvy, se již podařilo uvolnit
  • Počasí v Praze: zataženo, teplota těsně nad nulou

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Moralistní nic
    Havlovo kázání o morálce k mladým manažerům na konferenci SEYS 2006 se nedá zcela přesně přirovnat ke kázání polního kuráta Otty Katze ke kriminálníkům, tím spíš ne, že v něm byly i rozumné pasáže. Úmysl vlády obnovit plundrování severních Čech je skandální a šokující a Havel má plnou pravdu, když říká, že "ztrátu, kterou znamená zničení kusu naší vlasti žádný účetní nevypočte". Zajímavé byly i jeho zmínky o limitech rozšiřování EU a o světě složeném z civilizačních okruhů. Zato jeho hřímání o "postmoderním nic" skladovacích ploch a jednopodlažních továren kuráta Katze připomínalo. Moralista je komický, když jeho život je v rozporu s kázáním. Dokud Havel hlásal morálku z komunistického žaláře, byl to v pravém slova smyslu muž s pochodní. Po převratu, na němž má nepochybnou a nezapomenutelnou zásluhu, se ale on sám stal součástí establishmentu euroatlantického civilizačního okruhu. I jeho osobní bohatství stojí a padá s bohatstvím společnosti a s tím, co nazývá "postmoderním ničím". Není to od něho zrovna fér vysmívat se "podivným sídlištím, které si hrají na vilky". Majitelé těchto pseudovilek by možná rádi s Havlem měnili za jeho luxusní prvorepublikovou vilu v Dejvicích. Závidět mu ji může jen nenávistník a hlupák, nicméně trocha skromnosti a sebesoudnosti by k ní taky mohla patřit. A nazvat supermarket "chrámem konzumu", to je šestáková moralistní floskule, ze které bolí zuby. Jako alternativu Havel nabízí? Zase tu napůl vyjedenou špinavou sámošku na rohu?

    Takhle jsem to napsal do Lidovek a ještě dodám, že je mi to všechno moc líto. Osobně mě moc mrzí, že se Havel nechává strhnout k proslovům, které tak kontrastují s jeho životní praxí. Ale budiž, na tom by zase nebylo nic tak kromobyčejného, takoví byli salónní levičáci vždycky. Ale mrzí mě ten propastný odstup od reality na jedné straně a neúcta k lidem na druhé straně. Vždyť sám přece musí vidět, že lidé se mají líp než kdykoli před tím. Mají na to právo, nebo nemají? Je hezké horovat proti automobilům (pak ovšem sám musím chodit pěšky a ne vozit se offroadem Mercedes), ale i tak si musím položit otázku: kdo má právo na jízdu autem? Každý? Pak musím připustit, že ho každý chce a měl by na něj mít práco si ho dopřát, když na něj má peníze. Nebo jen někdo? A jsme ve víru s vyústěním v průseru - kdo bude rozhodovat, zdali soudruh má nebo nemá nárok?
    Chrámy konzumu... Můj ty bože. Mají ti lidé právo výběru zboží? Ten obchoďák je v podstatě vyústění výrobní linky. Kdo nakupuje jednou za týden, 10 dní v hypermarketu, v úhrnu zřejmě spotřebuje méně času na nákupech, než když stál denně ve frontě. Jsou na to nějaké výzkumy? Je to samozřejmě můj odhad založený na osobní, možná zkreslené skutečnosti.

    Prostě já nevěřím na hodnotný život bez prosperity, jelikož nevěřím v něco trvale udržitelného: buď se jde nahoru nebo s kopce. Vždycky to tak bylo, proč by to mělo být jinak teď?

    JAK ŽIVOT JDE: Ničema na parkovišti, Irda umí počítat
    Ničema na parkovišti
    Pětatřicet babek za hodinu chtějí na Karláku, to je víc než euro za hodinu! Budiž, je to centrum, včera jsem jel do centra naknap, měl jsem schůzku ve dvě právě na Karláku, dojel jsem na parkoviště za pět dvě. Schůzku jsem stihnul, vyřídil ještě jednu a za deset minut čtyři se vracím k autu.
    A ten výběrčí po mně chtěl sto pět korun - a na papírku měl opravdu napsáno, že jsem přijel v jednu patnáct!
    Nasral jsem se tak upřímně, že inkasoval mých sedm pětek a šel dál, temně huhlaje. Poučení jediné, člověk nesmí věřit vůbec nikomu, nejen vládě, ale i pohůnkovi na parkplacu. A kontrolovat papírky za stíračem.

    Irda umí počítat
    Psi rozumí lidským slovům, to je známá věc. U nás doma jíme ke kafi po obědě sušenky jménem Bébé, čili bébéčka. Onehdy zase - oběd zakončen kafem.
    "Dáme si bébéčka," pravila Ljuba.
    Stačilo říct bébéčka a už tu Iris byla, tichá a bílá jako Perchta z Rožmberka, rozuměla tomu slovu!
    A teď pozor: bebéček je v obalu daný počet, jsou tam čtyři. Jendo snězeno, Iris dostala kousek. Druhé, třetí, nakonec čtvrté.
    A Perchta odchází! Ona umí počítat a ví, že už je všechno splivnuto!