JAK ŽIVOT JDE: Případ studené polévky, prostestní žranice

Případ studené polévky
V neděli jsme byli s přáteli Markétou a Martinem na obědě v restauraci za Prahou. Restaurace pěkná, ba elegantní, číšník cizokrajný, původu pravděpodobně francouzského, mluvil trochu jako Hercule Poirot (ano, vím, H.P. byl Belgičan). Takže původu frankofonního. I jídelní lístek původu frankofonního. Martin s Ljubou si dali frankofonní polévku tomatovou, Markéta a já jsme si dali frankofonní polévku dýňovou. Jaké to je, dýňová polévka? Nevěděli jsme, nikdy dříve jsem takovou nejedli.
Číšník vzal objednávku a odešel a my trávili čas debatou, proč je v tak pěkné frankofonní restauraci prázdno.
Po dvaceti minutách frankofonní číšník polévky přinesl, naservíroval a odešel.
Zabořím lžíci, dám k ústům - je studená. I Markéta má studenou polévku. Ljuba s Martinem měli polévku teplou.
A teď ta dilemata: co když frankofonní polévka dýňová má být studená? Není moc dobrá. Co když ale dýňová polévka není dobrá sama o sobě, bez ohledu na to, zdali je studená nebo teplá? Navíc, ona nebyla úplně studená. Měla v sobě teplejší a chladnější vrstvy, takže nebyla úplně studená, spíš chladná a vychládající.
Povoláme tedy frankofonního číšníka, vzneseme dotaz a pokud studená polévka má být teplá, budeme reklamovat.
Frankofonní restaurace byla prakticky prázdná. Číšník se v prázdné restauraci nerad vyskytuje, bojí s e zde a je mu trapno, že se hosté dostavili v počtu menším než malém. Navíc tu bylo chladno. Polévka nadále stydla a hrozilo nebezpečí, že s reklamací narazíme, protože číšník řekne, že ji přinesl teplou, ale že jsme ji nechali vychladnout.

Skokem se přenesu do finále. Dýňová polévka má být teplá. Je chyba se vzdávat a dobře, že jsme se nevzdali. Odnesl a přinesl ohřáté dvě dýňové frankofonní polévky.
Krmě jsme se tedy dočkali a navíc, nádavkem, došli k poznání, proč je restaurace prázdná. Protestní žranice
Vážený pane Neffe,
moc se mi líbil v jedné internetové diskusi návrh pořádat protestní žranice s výhradně dánskými produkty - Tuborg, sýry a pro ty odvážnější i vepřové konzervy !
Myslím, že to je typicky česká reakce, která na druhou stranu nepostrádá reálný základ - pomoci Dánům nahradit obchodně to, o co přicházejí v Saúdské Arábii a jinde v muslimském světě a je rozhodně civilizovanější, než jít vymlátit nějakou ambasádu :-)
Budete-li mít chuť, publikujte mou výzvu i se jménem
Ivo MIKSA

Souhlasím, tímto dávám na vědomí.

DOKUMENT:
Dopis ředitele nejmenovaného obchoďáku zaměstnancům:
Vážení kolegové,
nepíšu tento mejlík proto, že bych vám chtěl popřát.... to jsem již udělal, ale píšu ho proto, že jsem dnes, poslední den v tomto roce zažil velmi nepříjemné zklamaní, které mi způsobil někdo z vás. A věřte, že si to budu hodně dlouho pamatovat.
Kdysi jsme si stanovili jistá pravidla hry a většina z vás je i dodržuje.
Bohužel jsou mezi námi tací, kteří je vědomě porušují a to na úkor nás všech.
Před měsícem jsem dostal od jednoho obchodního partnera dárek, sluneční brýle se zabudovaným MP3 přehrávačem. Docela pěkná hračka. Mám dva syny a jistě by každý z nich takový dárek uvítal. Ale protože jsme společně uzavřeli dohodu o tom, že se, v duchu etického kodexu naší společnosti, budou takové dárky odevzdávat do společného banku, odkud se budou vydávat třeba např. v tombole, nebo jako drobné odměny pracovníkům, tak jsem tak učinil a brýle jsem odevzdal do skladu. Věřte, že kdybych je chtěl odnést, tak to nikdo z vás nebude ani tušit.
Dnes jsem byl ve skladě a věřte nevěřte, brýle tam nejsou, zůstalo po nich jen prázdné pouzdro !!! Jistě chápete co to se mnou udělalo. Nejde mi o ty brýle, jde mi o důvěru.
Vzhledem k tomu, že bych chtěl věřit tomu, že si je jen někdo půjčil na silvestrovskou párty a rád je vrátí zpět, stejně tajemně jako si je půjčil, tak ještě počkám do 10.1.2006, jestli se náhodu v tom skladě nenajdou. V opačném případě zaujmu k tomuto problému velmi nekompromisní postoj a provedu taková opatření, aby všichni, kteří zde chtějí pracovat, pochopili, že bez vzájemné důvěry to nejde. Možná to někomu nebude příjemné, možná to někomu ublíží, ale já si nezačal.
Na samotný závěr taková poznámka. Každému, kdo takový ksindl mezi námi objeví, tedy upozorní na člověka, který se neštítí takové prasárny na účet nás všech nebo, který krade a ničí naše společné věci, osobně podepíšu odměnu ve výši 5.000,- Kč.
A nejde o žádné donášení a udávání, jde o to zbavit se parazita, který škodí nám všem. Pamatujte si, jednou může ukrást něco vám osobně !!
Ještě jedna drobnost, pokud dojde k nejhoršímu a brýle se jaksi nenajdou, tak přeji tomu, kdo je odnesl, aby chytil svrab, neštovice, tyfus a ledvinovou koliku a to vše jeden den, aby mu ty brýle zarostly do té vypatlané palice a hrály mu dechovku střídavě s černošskými tamtami až do konce života. Aby mu slezly nehty, vypadaly vlasy, aby mu zuby rostly obráceně, aby se pochcával a posrával každý den a každou noc, aby mu naskákaly beďáry a jebáky po celém těle, aby ho nikdo neměl rád a každý si před ním jen uplivnul. Fuj, hnus fialovej, čert aby ho pojebal, chcípni hajzle pazgřivej !!!
Díky za zkaženou náladu.
A jestli to čteš, špíno jedna zvrácená, tak se nad sebou zamysli a uvědom si, že na každého jednou dojde, dřív nebo později.
Vy ostatní, kterých se to netýká, mi promiňte sprostá slova a silnější výrazy, ale jinak to nešlo.
JV.