2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Pátek 27.1. 2006,
  • Palestinské volby vyhrálo radikální hnutí Hamas
  • Hamas nehodlá složit zbraně a nepřestane chtít zničit Izrael
  • Senát schválil registrované partnerství, neprošel ale antidiskriminační zákon
  • Před Rathovým úřadem protestovalo 1500 lékárníků, ministr se neobtěžoval přijít
  • V Praze prasklo potrubí, dopravní kolaps, magistrála z centra bude týden uzavřena
  • Pašerák heroinu Hanykovics žádá o prominutí trestu ze zdravotních důvodů
  • V korupční aféře fotbalového klubu FC Synot padly pouze peněžité tresty
  • Factum uvádí, že preference ČSSD od listopadu poklesly cca o 3%
  • Počasí v Praze: stále zataženo, stále mráz

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: I senát schválil registrované partnerství
    Ještě nedávno se ozývaly ze senátu hlasy rozumu nabádající, aby se návrh zákona o registrovaném partnerství přepracoval - aby se netýkal sexuální orientace, ale přání občanů žít ve speciálně úzkém svazku. Bez ohledu na pohlaví. ODS je však vyděšená dotahujícím Paroubkem (třebaže čtvrteční výsledky preferencí jí trochu pofoukaly bolístky, ovšem naděje na nějaké zásadní vítězství je v nedohlednu), že přehodila výhybku a hraje si na "mladě liberální stranu".
    Takže se stalo, že i občanští demokraté schválili zákon, který v podstatě kouká občanům pod peřinu a zkoumá, co kdo podniká se svými pohlavními orgány, zdali má nárok na toto či ono v souladu či nesouladu se sexuálními praktikami.

    Správné by bylo, kdyby registrované partnerství mohli uzavřít jacíkoli občané bez ohledu na pohlaví a sexuální orientaci (do níž státu NIC, ale vůbec nic není), aby mohli mít upravené právní vztahy a mohli společně čelit útisku toho nejhoršího násilníka a omezovače, který se jmenuje stát. Na půl cesty zůstává Klaus svým podotknutím, že by vše mohly řešit smlouvy: život je příliš rychlý a mnohoobrazný, aby na každou životní situaci vyžadující určitý typ součinnosti bylo nutno sestavit smlouvu. Registrované partnerství bychom pak mohli vnímat jako rámcovou smlouvu usnadňující lidem život.
    Takže i senátoři ODS schválili něco, za co se můžeme pyšnit že je to svobodomyslné. Že je to mimo zdravý rozum? Samozřejmě, ale to je přece jeden z principů politické korektnosti - že totiž okázale tleskáme nesmyslům a tváříme se, že uhlí je bílé a sníh černý.

    Nechuť k politice
    Do podoby osobního sporu se zvrhává debata ministra financí Sobotky s šéfem poslaneckého klubu ODS Tlustým. Jde o sporné pohledávky zkrachované IPB, ano, té banky, kterou obsadila zásahová jednotka policie, aby zabránila závěrečné fázi jejího vytunelování. Oba pánové se obviňují z věcí, který - kdyby byly pravda, by jednomu nebo druhému z nich musely vynést kouli na nohu a pruhovaný oděv, žertem řečeno. Samozřejmě v jiném státě. V tomto státě nebude nikdo odpovědný, peníze se vytratí do písku neboť, jak hezky pan ministr řekl, promlčecí lhůty uplývají. Kdo za to může? Samozřejmě nikdo. Vzájemné obvinování obou pánů jen zvyšují nechuť veřejnosti k politice, jiný praktický efekt to nemá.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Legitimace a jiné buzerace
    Občanské průkazy byly prý zavedeny za nacistického Protektorátu a vydržely nám dodnes. V době mého dětství byly ovšem ostřejší, asi takové, jaké budeme mít za pár let. Samozřejmě, že jsem občanku neměl - obdivoval jsem tyhle zajímavé knížky mých rodičů. Fotografie, opatřená dvěma důkladnými cvoky (nebyla jen přilepená, byla i přicvaknutá k papíru) a ještě opatřená kulatým razítkem - pokud si vzpomínám, tehdy to bylo ještě obyčejné inkoustové razítko, nebylo plastické. Co se mi ale líbilo nejvíc byl otisk palce. Ten budeme mít v cestovním pasu, buzerace přituhuje pod záminkou boje proti teroru nás ouřady svírají stále pevněji. Tehdy svíraly občany zatraceně pevně - naučili je to nacisté a komunisté poctivě pokračovali.

    V domech byly domovní knihy. V našem domě na Žižkově jsme měli domovnici, tedy paní správcovou, ta bydlela v klasickém domovnickém bytě, ten byl přístupný rovnou z průjezdu. Místnost do níž se vstupovala fungovala trochu jako kancelář - něco dnes nemyslitelného. A zde byla umístěna domovní kniha. Když přijela návštěva a zůstala přes noc, byla povinna se do domovní knihy zapsat.
    Nevím, jak se to kde praktikovalo, v našem domě zůstala tahle domovní kniha pustou formalitou. Rodičům občas přijížděly návštěvy, ale nepamatuju se, že by se někdy u domovnice zapisovaly. A kupodivu, o mnoho, mnoho let později jsem s rodinou byl v komunistickém Německu a měli tam přespat na chatě jednoho známého, takto občana NDR. A ten zcela vážně mi předložil k zapsání domovní knihu a kontroloval, jestli jsem dobře zapsal čísla pasů. Inu, oni to vymysleli, oni to drželi až do konce.
    Jako dítěti se mi moc líbil ten otisk palce - zajímalo mě, jak je možné, že je tak veliký. A taky mě udivovalo, kolik stránek ta legitimace má. Na to mi tatínek nedovedl odpovědět. Asi věděl, ale bylo mu hnusno o tom hovořit.

    PSÍ PŘÍHODY: Se psy ve výtahu
    Zatím jsem toho moc ve výtahu se psem nenajezdil. Snad jen párkrát s Bartem, s Iris zatím ještě ani jendou. Dnes jsem si to ale užil. Vpodvečer jsme se vypravil na sídliště Modřany (je to pro mě nejbližší Praha) do půjčovny stroje na čištění koberců. Majitel půjčovny čisticích strojů už mě čekal před domem - s velikým německým ovčákem - a vzal mě dovnitř do domu. Výtahem jsme jeli do sedmého patra. Mám pro ovčouny slabost, vzpomínka na Gordona mě nikdy neopustí a konec konců, ovčoun, byť na zeleno přebarvený, je v logu našeho listu. Dojeli jsme v pořádku, převzal jsem stroj, absolvoval instruktáž a nastoupil cestu nazpět.
    Pan půjčovník - že pojede s námi.

    To už začalo být napínavé, protože před tím, když jsme jeli nahoru, bylo to v sestavě dvou osob a jednoho psa. Nyní jsme byli v sestavě dvou osob a stroje na čištění koberců, což je sud, taška s víkem a flaškami, hadice, hubice malá a hubice velká. Načež se ukázalo, že psi jsou také dva, jeden, jak řečeno, ovčoun, druhý voříšek, přičemž ovčoun na voříška doráží a voříšek, protože je to sedmiletý pán, to nelibě nese a musí být držen v náručí.
    Byla to opravdu hustá cesta dolů - rozhodně to neberte, že si stěžuju, já mám psy rád, a mám pro ně pochopení - i pro velkého ovčouna chtivého prohnat voříška, i pro voříška, toužícího po klidu a ani mi moc nevadí, když se drama odehrává mezi mýma nohama, v podpaží, na zádech a na břiše.

    Ovšem, ten úžas, který se zračil v Bartově ušlechtilé tváři. Zvětřil mě, čichově oskenoval a zjistil, že jsem popsanej od hlavy k patě!
    Kde jsi byl, pane, a co jsi propsíhoboha dělal?
    Jel jsem ve výtahu, Barte, ale některé věci se těžko vysvětlují.
    A Iris? Ta se otočila zády. S některými věcmi nechce mít vůbec nic společného, neboť je dáma.