2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 27. / 28. / 29. / 30.

červenec / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22.-23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28. / 29.-30. / 31.

srpen / 1. / 2. / 3. / 4. / 5.-6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / pauza - cesta do Skotska / 21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26.-27. / 28. / 29. / 30. / 31.

září / 1. / 2.-3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9.-10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16.17. / 18. / 19. / 20. / 21.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Pátek 16.12. 2005,
  • V Iráku skončily parlamentní volby, účast byla hojná
  • Paroubek ocenil návrh rozpočtu EU, bude se ho snažit vylepšit
  • Sporný zákon o nemocnicích vrácen k projednání, hlasování až v lednu
  • Lékárníci proti snížení marže na léky, příjmy lékáren prý klesnou o 15%
  • Sněmovní vyšetřovací komise k Unipetrolu vyslechla ministra Sobotku
  • Opozice se shodla, že vláda chce zavést již překonaný sytém mýtného
  • Vláda vybrala pro dálnici D3 tzv. stabilizovanou trasu
  • Počasí v Praze: zataženo s mrholením

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Komplikace na obzoru
    Také poslední výzkum voličských nálad a preferencí provedený v Peraze naznačuje, jak tvrdé střetnutí můžeme před volbami očekávat a jak těsné bude vítězství. Praha je zvláštní region v celostátních souvislostech. Jsou zde nejvyšší platy i nejvyšší ceny a lidé tu mají, obrazně řečeno, do Evropy blíž, než z jiných českých a moravských měst. Prostředí je tu silně soutěživé a stát zde nemá toho moc co nabídnout. To je asi důvod, proč tu mají občanští demokraté silnější pozice, než v jiných místech a z toho následně plyne, proč se zdráhal Jiří Paroubek vstoupit v Praze do volebního ringu a sehrát s Mirkem Topolánkem "souboj Titánů". Nastrčil místo sebe výřečného a agresivního Davida Ratha. A výsledky?

    Průzkumy zdaleka nejsou výsledky, to především. Výzkumy preferencí ale přece jen potvrzují to,c o se rýsuje už dlouho. Obliba občanských demokratů s jmenovitě Mirka Topolánka zde převyšuje nad oblibou prokázanou sociálním demokratům a Davidovi Rathovi. Převaha v poměru 6:4 však není tak zdrcující, jak by se dalo čekat po soustavné soustředěné mediální palbě směřované na Rathovu hlavu. K zamyšlení vybízí i srovnání důvodů neobliby. Kariérismus, lstivost a nepoctivost vytýkají respondenti oběma politikům více méně stejnou měrou, liší se ale v tom, co vadí nejvíc - Topolánek je podle jedněch hloupý a nekompetentní, Rath je arogantní. Samozřejmě, že i Topolánkovi vytýkají aroganci, ale až na třetím místě. Zdá se, že mnozí lidé si vzali k srdci slavnou Klausovu esemesku o "dutém prázdném topolovi". Voliči se však dušují, že dbají hlavně na programy stran. Bylo by zajímavé udělat průzkum toho, jaké mají mínění politici o svých voličích, zdalipak věří, že opravdu třetině voličstva záleží spíš na programu než na cokoli jiném!

    Jestliže v Praze uspějí lidovci, pak tento průzkum naznačuje, že to bude do značné míry osobní zásluha Cyrila Svobody. Třebaže se lidovci pohybují v Praze na hranici volitelnosti, Cyril Svoboda je vnímán lépe než David Rath! Samozřejmě, že důvod tkví částečně v tom, že je to ministr zahraničí a je to vážená a respektovaná osoba.

    A konečně je třeba se pozastavit nad výsledky komunistů. Pražské preference jsou zhruba poloviční, než je celostátní průměr. I to zřejmě souvisí se sebevědomým postavením Prahy v celostátních souvislostech. A nic nebylo platné, že komunisté stavějí do čela Jiřího Dolejše, muže opředeného pověstí reformisty, ne-li rovnou opozičníka.

    Suma sumárum, výsledky pražských preferencí půl roku před volbami věští vyrovnané výsledky a to je totéž, co značné povolební komplikace, ať už se sestavováním vlády, tak i později, při běžné parlamentní rutině.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Neonové reklamy
    Byla to doba tmy. Ve všem všudy, doslova i přeneseně. Nicméně pár neonů přežilo i ty nejdusnější roky. Vzpomněl jsem si na to ve středu, když js,me kráčeli pro pražských Příkopech a užívali si Vánoc grog za grogem. Nedaleko Dětského domu, po pravé straně ulice, když jdete k Václavskému náměstí, je restaurace Pelikán. Nad vchodem,kolmo k fasádě, je neon, znázorňující ptáka pelikána klapajícího zobákem.
    Tato reklama z neonových trubek tam je po celou dobu mého života a otec mi vyprávěl, že je to jediná reklama, která zbyla - co on pamatoval - ze sady reklam na Václavském náměstí a blízkém okolí.
    Který to bůh neonů se smilovala ušetřil právě tuto reklamu?
    Za druhé světové války měli Američané bombarďák, který prodělal všechny nejhorší nálety a nikdy nebyl sestřelen. Tahle pelikánská neonová reklama je něco podobného. Třeba v hospodě Pelikán měl kdysi za první répy Gottwald ilegální buňku. Nebo to bylo tajné centrum odposlechů StB. Nevím. Nedovedu pochopit, proč v době, kdy bylo zničeno skoro všechno a hlavně to, co připomínalo prosperitu bývalé republiky, režim ušetřil právě toto. Nicméně ušetřil a dobře tak.
    Nebyla to samozřejmě jediná reklama ze svítících neonových trubek. Na Václavském náměstí jich bylo mnohem víc. Ale Také na střeše Bílé labutě se otáčela bílá labuť coby logo. Ale málo kdy jste viděli neón, aby mu nechybělo aspoň jedno písmeno. To je jedna z věcí, které nechápu - proč tomu režimu tak úporně záleželo na tom, aby pořádně nesvítily neonové nápisy?

    PSÍ PŘÍHODY: Bart se svatozáří
    Ano, i takové situace nastávají, kdy je Bart v lotrovině naprosto nevinně. Svítivost jeho dnešní svatozáře dosáhla přímo majáční intenzity. Kráčeli jsme spolu po obvyklé procházkové trase po vyhlídkové cestě Mrázovka. Protože v této době silně fouká vítr, je to tam všechno holé, jako by někdo vzal velký vysavač a vygruntoval celý kopec. Říkal jsem si, kam asi vítr ty tuny listí navál a představoval jsem si, s jakým nadšením by se Bart v těch hromadách vyválel. Jenže žádné listí jsem nenašel.
    Už z dálky jsem viděl nějakého pána, jak drezíroval svého vlčáka. Pes pěkně poslouchal a přeskakoval zábradlí - sice ne předpisově, protože se dotknul vždycky při přeskoku tlapou, ale skákal vesele a bylo vidět, že ho to baví.
    To jsme byli s Bartem o jednu cestu výš.
    Pak jsem si všiml dalšího pána. Přiblížil se spěšným krokem a hvízdal na dva prsty, tím způsobem, který obdivuju od dětství, avšak asi od patnácti vím, že se to nikdy nenaučím (třebaže mě všichni, kdo to dovedou, ujišťovali, že to není těžké).

    Nevěnoval jsem tomu pozornost, ani Bart ne. Pokračovali jsme v cestě, šli cestičkou dolů k nově vybudovanému dětskému hřišti s prolejzačkami. Těším se, až na jaře uvidím fakany, jak se snaží o sebezničení, avšak prolejzačka je tak šikovně vymyšlená, že sebezničení je zde takřka ¨vyloučené.
    No a pak jsem ¨to zaslechl: jasně rozeznatelné zvuky psí rvačky.
    Bart zrovna čuchal k trsu uschlého bodláčí. Ani nezvedl hlavu. Jistě,že to slyšel taky, psi mají lepší sluch než lidé. Jenže právě proto mu rvačka ve zvukovém přenosu nestála za špetku pozornosti.
    Věděl, že to jsou žabaři. Vždyť jediný, kdo je na Mrázovce skutečně rváč, se musí právě zabývat čucháním k uschlému bodláčí.