2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 26.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Pátek 9.12. 2005,
  • Uplynulo čtvrt století ode dne, kdy šílenec zastřelil Johna Lenonna
  • Ve Španělsku byl zatčen válečný zločinec, chorvatský generál Gotovina
  • Do České republiky přiletěl na dvoudenní návštěvu čínský premiér Wen Ťia-pao
  • Ústavní soud bude konečně kompletní, Senát schválil patnáctého člena, soudce Kůrku
  • Rath se opět odmítl se senátory bavit, měl zdůvodnit zavedení nucené správy nad VZP
  • Šéf zdravotnických odborů Schlanger uvedl, že za stav VZP může i sněmovna
  • Aktivista Penc se uveřejněním Paroubkova čísla nedopustil ani přestupku
  • Počasí v Praze: oblačno až jasno, stále nad nulou

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Rath a senát
    Kromě několika senátorů neznám nikoho, kdo by měl v oblibě a v úctě senát. Nicméně je to instituce zakotvená do ústavy a lidé kteří v senátu zasedají byli zvoleni ve svobodných volbách občany, aby hájili jejich zájmy. Je proto víc než podivné, že si nový ministr zdravotnictví David Rath dělá ze senátu trhací kalendář. Nejdřív se odmítne do senátu dostavit s vysvětlením, proč uvalil na Všeobecnou zdravotní pojišťovnu nucenou správu a podruhé, na opakovanou žádost senátorů v téže věci, odpověděl, že přijde, až bude mít čas. Po budování popularity ministra pro zdraví je to možná vhodné počínání, ale pro celkové ovzduší politické slušnosti je to rozhodně nezdravé. Ono je skutečně důležité, aby ministr vysvětlil, proč uvalil na Všeobecnou zdravotní pojišťovnu nucenou správu. Zatím to jasné není - pokud nechceme přijmout tezi o osobní vendettě vůči její šéfce Musílkové. Ta už šla pod nůž, takže vendetista Rath by mohl být spokojen.
    Podle ústavy Rath skutečně není povinen se zodpovídat senátu. Ale slušné by to bylo, aby senát navštívil a o kauze pohovořil. Možná, že pojem slušnosti ministrovi Rathovi není jasný. Zároveň ale není jasné, kdo z jeho kolegů ve vládě by mu měl tento pojem vyložit.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - brigády
    Netuším,jak vzniklo slovo "brigáda". Znamenalo práci zadarmo, zaměřenou na veřejný prospěch. Nejsem si jist, zdali dnes něco podobného existuje, asi ne. Přitom je spousta lidí, kteří pracují bez nároku na odměnu na něčem, co přináší obecný prospěch. Zato tehdy, v padesátých létech, režim podněcoval"brigádnickou činnost". V Praze, možná i v jiných městech, to nevím,byla "akce Z". To "zet" znamenalo "zvelebování. Lidi opravdu chodili - například u nás na Žižkově v Rajské zahradě - a pracovali ve volném čase a sázeli stromky a upravovali terén.
    Když se o tom vypráví po padesáti letech, řeknete si možná, že to byla hezká, rozumná věc: zatáhnout lidi do obecně prospěšné činnosti. Jenže ty brigády měly několik charakteristických rysů, bez ohledu na to, čeho se týkaly.
    Především to byl amatérismus. Z povahy věci samé se práce účastnili ne- odborníci. Zasadit stromek, to je práce pro zahradníka, stejně jako zřídit trávník. Jakmile na takovou činnost vypustíte tlupu amatérů, vzejde třetina stromků a ostatní uschnou.
    Neefektivita a mrhání prostředky, to byla společná vlastnost většiny takových brigád. Velmi často se stávalo, že jste se coby brigádníci lopotili na nějakém úkolu a pak přijel bagr a zarovnal vše do roviny: bagr měl pravdu!
    Navíc byly ty brigády povinné - nepovinné. Já jsem po uši spadl do chmelových brigád. Otevírá s e mi dodnes kudla v kapse, když si na to vzpomenu. Všechny ty nehoráznosti a nechutnosti, které dnes vyvádějí prostřednictvím lidové strany naši farmáři, to není nic proti tomu, co bylo tenkrát. Farmy ve chmelových oblastech si prostě objednaly nucenou práci školních dětí, velmi často pod patnáct let, takže šlo o dětskou práci, a bez ohledu na základní hygienické normy a bez ohledu na osmihodinovou pracovní dobu z nich ždímaly za směšnou odměnu dřinu na chmelových plantážích. Dodnes se díváme na hezký film "Starci na chmelu". Dobře si vzpomínám na hněv, jaký jsme zakoušeli my, co jsme "chmel" skutečně prožili, když jsme se na ten film dívali. A dnes, po tolika letech, velmi nevrle projíždím (občas) Chrášťanami a Kneževsí, kde jsem rvával doby nedobrovolný mukl chmelové šišky od pěti od rána do šesti večer, zatímco páni jezedáci jezdili na dovolené.

    PSÍ PŘÍHODY: Válečník je unaven
    Bart rád spí. To není nic objevného, každý pes rád spí. Ale Bart, málo platné,je mu už přës deset, opravdu rád spí. Onehdy jsem přišel z města, vešel do domu a Bart spal na pelechu. Postřehl, že jsem v předsíni, přišle ke mně, vrazil mi čumák mezi nohy a usnul ve stoje!
    Nevěděl jsme, co mám dělat, aby snad neupadl, kdybych se pohnul. Jenže pak se něco venku šustlo a už to byl zase ten dynamit - Bart, který by se nebál ani Lucifera, a už byl ve střehu, připravený uplatnit svoje tesáky, vycvičené žvýkáním tenisových míčků.
    Nerad bych se ocitl v pasti těchto zubů. Jen to zkuste, mačkat tenisový míček. A Bart ho dokáže žvýkat hodiny a hodiny. Svaly na hlavě a na šíji má ocelové. Někdy je nechává spát. Někdy i s hlavou zaklesnutou mezi lidským a nohama.
    Musí to ale být moje nohy. Nebo nohy domácích lidí, mých dětí a jejich přátel.
    Jinak by se mohl snadno stát, že budou ty nohy na dva kusy.
    I v polospánku. Bart už je takový.