2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Středa 23.11. 2005,
  • Poslanci ČSSD a KSČM zamítli návrh na zbavení mlčenlivosti členů týmu Mlýn
  • Paroubek si nedá pokoj, stále chce média usměrňovat novým tiskovým zákonem
  • Rozpočtový výhled ČR je podle MMF promarněnou příležitostí na konsolidaci financí
  • ODS vydala Černou knihu hříchů ČSSD a tím prý končí s negativní kampaní
  • Antimonopolní úřad dostal dva podněty k výsledkům tendru na vybudování mýtného
  • Rath chce sněmovní komisi, která by zkoumala údajné vazby politiků na VZP
  • ČT oznámila, že den před olympiádou zahájí vysílání čtvrtý, sportovní kanál
  • Na Staroměstském náměstí v Praze byl vztyčen vánoční strom
  • Počasí v Praze: zataženo, bez sněhu

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Komu být vděčen
    Občanští demokraté schválí vládní návrh na snížení daní. To se vědělo, bylo to deklarováno dopředu, takže žádné překvapení to není. Ostatně ODS už odložila politiku "nulové tolerance" tak důkladně, že prohlašuje, že nikdy žádnou nulovou toleranci nepraktikovala. Čtyři milióny občanů tedy budou mít o něco nižší daně.
    Komu budou vděčni? Socialistické vládě, nebo liberální opozici? Senátoři ODS měli v moci zákon sestřelit, je jich dost na to, aby v senátu neprošel. Jenže pak by nebyla aktuální otázka, komu vděčit, ale byla by aktuální otázka, jak na takovou ránu zareagují voliči. ODS připomněla veřejnosti, že její poslanci hlasovali pro přijetí čtyřiceti procent zákonných iniciativ socialistické vlády - to jako argument, že "nulová tolerance" je mýtus. Čtyřicet procent dobrých zákonů, to je pěkný výkon! A co je zvláštní: my občané si neuvědomujeme, že na nás poslanci spojenými silami chrlí tolik skvělých zákonů...

    RODINA A PŘÁTELÉ: Odešel poslední řemeslník
    Ano, už dlouho jsem se nezmiňoval o postupu řemeslnických prací na našem domku ve Zvoli. Kdyby mi doktor Waldmann vrtal šest neděl zub, taky bych po třech nedělích ustal s referáty. Někdy se jich tu hemžilo k deseti, nakonec zbyl poslední, něco jako "zpětný odřad", jak říkáme my štábní důstojníci. Zabýval se spárováním dlaždiček, přesněji řečeno lícových cihel u mě v ateliéru (mám tu takovou cimru, které říkáme hrdě ateliér , jelikož má šikmý strop a v něm zapuštěná okna). Dopoledne jsem psal a vyrušil mě hluk. Šel jsem se podívat a koukám, přijel náklaďák od takové té firmy, která obsluhuje mobilní záchody. Jeden stál na zahradě, hned u vrat. Pánové se chystali vyprázdnit obsah našeho záchodu.
    "Nemohli byste ho odvézt?" ptám se.
    "Mohli. Ale kam budou hoši chodit?"
    Byla to místná otázka, protože prostor mezi garáží a vjezdem je zdevastovaný. Vypadá, jako by na něm skupina buldozérů nacvičovala výstup do Labutího jezera. Občas vzpomínám na chvále, kdy Ljuba bědovala po každé přišlápnuté travičce!
    "Nejsou žádní hoši. Odjeli."
    Takže pánové naložili záchod a odjeli s ním a doufám, že už nikdy nebude důvod k tomu, aby se s ním navrátili. Když jsem se za nimi díval, uvědomil jsem si, že kalvárie je u konce. Už nikdy více!
    Leda na jaře, až nám otrne a...
    Zanechám plánů. A budu slavit blaženou chvíli , která nastala 22,11,2005 v 18 hodin, kdy dlaždičkář pravil "nashledanou". A já si na to pomyslel "sbohem".

    PSÍ PŘÍHODY: Statečný kocour
    Už před několika dny jsme narazili na kocoura, který měl malý respekt před Iris. Asi usoudil, že před tak provokativně bílým psem nemusí utíkat, on, kocour černý a vyblejskaný jako pinglova šrajtofle. Jenže dnes to bylo jiné - zmíněný kocour byl stejně bílý, jako Iris! Seděl celý schoulený u garáže jednoho domku. Iris si ho nejdřív nevšimla, pak se zastavila, ohlédla se a nevěřícně strnula. Je tohle možné?
    Taky jsem zaznamenal něco bílého. Myslel jsem si, že je to hromádka sněhu a že si Irda myslí, že je to kocour. Ovšem čím déle jsem se na tu věc díval, tím více se měnila v kocoura, až se z ní stal kocour.
    Nezdálo se, že se Iris bojí. Ležel a hleděl. Iris se pomaličku přibližovala. Když se dostala na dva metry, kocour vstal a naježil se, prohnul hřbet a dělal bizóna.
    V tu chvíli už jsem na Iris hulákal tak mocně, že jsem mohl toho kocoura polekat, kdyby byl bojácnější - ale nebyl bojácný. Naštěstí jsem polekal Iris, takže neochotně, štěkajíc, odešla.
    Pak se na mě vyčítavě podívala.
    Nebýt tvého srabáctví, udělala bych z něho čtyři tajtrlíky!
    Nechám si od Iris vyčítat srabáctví. Je to pořád lepší, než jet na veterinu s rozsekaným čumákem (jejím).