2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 27. / 28. / 29. / 30.

červenec / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16. / 17. / 18. / 19. / 20.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Úterý 15. 11. 2005,
  • Lékaři Slobodana Miloševiče žádají šestitýdenní pauzu
  • Podnikatel Příplata žaluje Rumunsko a jeho justici ve Štrasburku
  • Svazu pacientů ČR se hrubě nelíbí jednání nového ministra Ratha
  • Vládní PR agentura STEM tvrdí, že s Rathovým postupem souhlasí 54% lidí
  • Radiožurnál uveřejnil informace, že kolem Paroubka se pohybují agenti StB
  • Rath chce změnami ve správní radě VZP dosáhnout odvolání Musílkové
  • Paroubek nabízí v Srbsku i v Kosovu politické iniciativy s Havlem v čele
  • Radní Prahy 1 zrušili soutěž na pronájem Werichovy vily na Kampě
  • Počasí v Praze: chladno a zataženo

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Pijavice pod palbou
    David Rath byl povolán do úřadu, aby pomohl Jiřímu Paroubkovi obraz energického dynamického kabinetu, který se nebojí řešit po léta zanedbávané problémy. Zatím to ale vypadá na to, že se chopil příležitosti vykonat na Všeobecné zdravotní pojišťovně, této "tlusté pijavici" svoji osobní vendettu. Ministr nařídil kontrolu v pojišťovně, na niž uvalil nucenou správu. Budiž, ta nucená správa je sice diskutabilní, kontrol ale není nikdy dost v instituci, která hospodaří nebo možná nehospodaří s více než sto miliardami korun ročně. Mediální bouře by se ale měla spustit až poté, co kontroly přijdou na nějakou nepravost. Zatím se Rathova kontrolní lodice zmítá v prudkých vlnách a Rath coby kapitán hřímá bojovná vesla a přitom lodice nejenže nikam nedoplula, ale ona ještě nevyplula z přístavu. Možná, že sklepení VZP skrývají temná tajemství a ve skříních tam jsou poschovávané regimenty kostlivců. Rath ale zatím nestačil prozkoumat stav rohožky před vchodem do budovy a už jsme skoro ohlušeni jeho bojovným rykem. Každým dnem se stupňuje. Posledním hitem je Rathův útok na projekt internetových zdravotních knížek, který běží už čtyři roky a zapojilo se do něho 700 tisíc pojištěnců VZP. O co jde v tomto projektu?

    Vychází z dostupných technologií, tedy z osobního počítače a internetu, pochvaloval si tento systém před časem… nikdo jiný, než právě David Rath. Lze na něm provozovat zdravotní knížky, upozorňoval nynější ministr v době, kdy ministrem nebyl. A bylo mu sympatické, že nejde o nic povinného, že systém poskytuje výhody tomu,kdo se do něho zapojí. Co vadí dnes?

    Systém IZIP provozuje firma, podle něho úzce napojená na ODS. Otci projektu jsou bývalí poslanci a dnes europoslanci ODS, lékaři Milan Cabrnoch a též Miroslav Ouzký, společníkem firmy. Nebylo výběrové řízení, soptí Rath a přitom zapomíná, že šlo o realizaci nápadu, s nímž se autoři na VZP obrátili a nabídli jí ho. Vzpomeňme v této souvislosti na skandály kolem projektu Internet do škol. Tento projekt páchl čertovinou od samého začátku a byl předmětem odborné kritiky ještě dřív, než se stačil rozběhnout. Naproti tomu IZIP funguje čtyři roky a nikdo si nestěžoval - až teď Rath. Bylo by smutné, kdyby jediným výsledkem jeho křižáckého tažení bylo zamordování projektu, který čtyři roky fungoval a měl jedinou vadu, že si ho vymysleli lidé s nesprávnou barvou stranické knížky.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Docela slušná nenávist
    Pěknou ukázku papalášské zpupnosti jsem viděl dnes odpoledne ve Stroupežnického ulici. Hlas lidu byl odpovídajícím způsobem brblavý. Stroupežnického ulice vede od Carrefouru čili Cafourka v oblasti Anděl, v Praze na Smíchově. Šel jsem tudy směrem k Cafourkovi a najednou slyším houkačku policejního auta a z pěší zóny se vyřítilo policejní auto. Asi jim někdo zase zdrhnul (nebo ho za prachy pustili) a teď ho honěj (předstírají honitbu), napadlo mě. jenže hned jsem si všiml, že je to luxusní BMW a za tím bavorákem jela civilní audina a za tou vyjely z pěší zóny další dva policejní vozy s majáky. Za oknem audiny jsem stačil zahlédl nějakou roztlemenou soudružku a pak celé to vypečené souautí zastavilo před hotelem andelys (nebojaxe jmenuje). Kterýpak gigant vesmíru jel, ochráněn - před kým - třemi policejními vozy? Spíš jsme si všímal hlasů lidí kolem. Hovořily o kurvách a o prdeli, kam se tyto mají odebrat. A vzpomínal jsem na obrázek, jak mi utkvěl v paměti z let bolševismu: Lidickou ulici, ta je nedaleko odtud, jela taky taková kolona, byla, pravda, delší, a nechyběl v ní obrněný vůz a mobilní koronární jednotka: to vezli soudruha Ceaucesca, toho, kterého pak postavili ke zdi a popravili samopalem. A taky jsem si vzpomněl, jak jsem před lety na Maltě v La Vallettě viděl před krámem s brýlemi velké černé auto se znakem na dveřích a ptal jsem se šoféra, který tam postával, zatímco si pán kupoval brýle, co je to za znak a on mi vysvětlil, že to si pan prezident (kývl bradou k otevřeným dveřím krámu) kupuje nové brejle a jel zrovna autobus a ten auťák čouhal zadkem do zastávky. Autobusák zatroubil, řidič skočil do vozu a popojel, aby autobus mohl zajet a lidi mohli vystoupit.
    Nevím, kdo tam seděl v tom autě a nechal se doprovázet třemi policejními auty. Jen mě tak napadá: co je to asi za člověka (za lidi) že mu to (jim to) není blbý?

    PSÍ PŘÍHODY: Kocouři stále drzejší
    Iris honí kočky, přál bych si, aby to byli kocouři, připadalo by mi to sportovnější. Jenže v poslední době se kočky (kocouři) chovají nějak divně. Třeba je podporuje nějaké obrodné hnutí aktivistického charakteru, nějaké NGO. Včera stál kocour na poli a koukal na Irdu a ona se zastavila a koukala na něho - občas se po mně ohlédla, jako by se ptala, pane, je tohleto vůbec možný? Kocour stál a Irda pomaličku k němu kráčela, načež on se vydal volným krokem ke středu toho pole, třebaže okraj, spolu s lesíkem, byl nedaleko! Pravda, nakonec ten kocour ztratil nervy a utíkal a Irda ho honila a on vylít na strom a visel tam a Irda tam vartovala, dokud jsem ji neodvolal.
    Což mi připomnělo, jak jsem jednou šel s Bartem z procházky a najednou vidím kočky. Ležely před jedním barákem na trávníku, byly tři, velké, vypasené - a mezi nimi koťata. Bart se zaradoval, když je spatřil a šel k nim. Kočky vstaly a pomaličku šly k němu.
    "Barte, padáme odsud," zavelel jsem. Bart nechápal, o co jde a já viděl, jak ty bestie jdou a ostré drápky se jim vysouvají z polštářků na tlapkách. Odešli jsme a bůh ví, co si o mně tenkrát Bart myslel. Zkušenost by ho naučila, ale já dal přednost tomu, aby si o mně myslel, že jsme pitomec, než aby přišel o oko nebo aby měl rozsekaný frňák.