2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Víkend 12.-13. 11. 2005,
  • Označit KSČM za zločineckou organizaci není trestným činem
  • Policie odložila trestní oznámení bolševika Filipa na lidovce Kalouska
  • Nucená správa byla na VZP podle názoru právníků uvalena protiprávně
  • Kvůli nucené správě VZP požaduje ODS mimořádnou schůzi Sněmovny
  • Rath podezírá VZP, že financovala část Modré šance, politici ODS to popírají
  • Topolánek oznámil, že nucený správce VZP Pečenka se pokusil vydírat ODS
  • Soud nařídil nemocnici v Ostravě, aby se omluvila Romce za sterilizaci
  • Letos již podevatenácté zaútočil opilec na záchranáře
  • Počasí v Praze: skoro oblačno, skoro hezky

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Kostlivec ve skříni
    David Rath už vydoloval prvního kostlivce ze skříně Všeobecné zdravotní pojišťovny. Podle Ratha pojišťovna nadstandardně platila Tomáše Hroboně, a to je blízký spolupracovník stínového ministra zdravotnictví Julínka. Zatím je to kostlivec do značné míry virtuální. Hroboň pro ZVP - zdá se - nepochybně pracoval a možná, že za nadstandardní peníze, ale co to jsou nadstandardní peníze? POdle mého mínění je platím instalatérovi... Padla nadvláda tabulkových honorářů a horko těžko bude teď Rath po Hroboňovi chtít, aby dokázal, za o ty honoráře byly. Je na Rathovi, aby dokázal, že šly nesprávným směrem. Podle Ratha totiž VZP spolufinancovala zdravotnický program Občanské demokratické strany.
    Je to mazaný tah v zemi, kde platí Haškovo "to je syn toho voběšenýho, to bude taky ňákej lump" a presumpce všivárny platí rozhodně víc, než žízeň po důkazech. Tím spíš, že veřejné mínění masírované médii neměří všem stejně. Grossovy bytové poměry byly měřeny podstatně podrobnějším metrem, než Kalouskovy, například. Rath si toho všeho samozřejmě musel být vědom, když vyrukoval s obviněním ODS bez trumfového esa v rukávu.
    Jenž čarování kolem pana Hroboně, o němž občan až do dnešních dnů v životě neslyšel, pokud to není soused od vedle nebo spolupracovník, tohle čarování naše zdravotnictví nespasí. Zdravotnictví, to je zuřivý tanec kolem sta miliard nuceně vymačkaných z obyvatelstva. Každý natahuje ruku. A navíc se ze stonání stal národní zvyk, něco jako koukání na televizi. Na takový problém se asi musí jít opravdu od lesa a kostlivci ve skříni patrně moc nepomohou.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - fény a vysavačei
    O fénování vlasů jsem se zmiňoval v díle věnovaném kadeřníkovi - vzpomněl jsem si na fénování, když jsem dnes viděl reklamu na centrální vysavač. On ten kadeřník měl centrální fén. Maminka měla normální fén od firmy Fön, původu zřejmě švédského. Byl to krásný poniklovaný přístroj, s velikým elektromotorem a vrtulí. V ústí hlavně toho stroje byla vidět topná vrtule. Fénoval spolehlivě a fénoval by asi dodnes, kdyby ho někdo ukryl před mou zvídavostí. Chtěl jsem vědět, k čemu slouží takové ty šroubky na boku - a ono to udělalo hup, vyskočila pérka a spolu s nimi uhlíky a fén přestal fénovat.
    Podobně skončil i vysavač zděděný po babičce. Taktéž prvorepublikánské dílo: obrovský těžký stroj na třech kolečkách, k němu připevněná tyč, z tyče visel veliký fialový pytel. Byl splihlý, jakmile se začalo luxovat, dovnitř pytle vnikal vzduch, jeho stěnami unikal a prach ulpíval uvnitř. Moc hygienické to asi nebylo, ale fungovalo to - zase do doby, než jsem udržel šroubovák v ruce.
    Z první republiky přežíraly i další hygienické potřeby. Například gumové ohřívací láhve. Byly ploché, s kovovým hrdlem, do něho se šroubovala těsnící zátka. Nepamatuju se, že by to někdo používal, taky nikdo nepoužíval masážní gumový válec s maličkými přísavkami. Byly to nepotřebné luxusní předměty minulé doby, připomínka dávno mrtvé solidnosti. Skončily jako hračka nezbedníků a dnes je občas vidíte ve výkladních skříních kadeřnických salónů jako rekvizitu. Onehdy jsem si prohlížel takový fén,jaký jsme měli doma.
    Zřejmě přežil v rodině, kde neměli kluka.

    PSÍ PŘÍHODY: Že by příznak stáří?
    Když se pootevřela vrátka, Bart okamžitě vymázl ven. Dělal to, když mu bylo šest týdnů a přišel poprvé k nám do domu a dělal to do nedávna. Teď přestal.
    To vymáznutí nebylo nikterak okázalé. Nevyběhl a nevzal roha, jak se říká. Nejdříve počural zábradlí před vchodem - tam se táhne takové to erární červenobílé zábradlí, z vršku Mrázovka až dolů na Nikolajku. Bart na něj kouká skrz plaňky vrátek a zřejmě ho provokuje svou neměnnou existencí, takže má velkou radost, když se na něj může podepsat. Potom běží o kousek dál a zkoumá roh pozemku sokolského stadiónu. To je druhá štace. Když si toho nevšimnu, využije mé nepozornosti a spustí se ještě o jeden stupínek níže. Tam je plácek, na kterém kdysi město zřídilo lavičku, ovšem vandalové ji rozštípali na třísky., Takže dnes se tam odvažuje jenom rotvajler.
    Tedy, odvažoval se. Teď se Bartovi zřejmě líbí nejvíc doma. Hlídá pozemek s neztenčenou vehemencí a možná, že v něm majetnické pudy zesílily, takže si říká - nepůjdu ven, co kdyby místo mě dovnitř vběhnul nějaký cizí pes?
    Ba ne, něco takového ho určitě ani nenapadne.
    Možná, že tak za rok. Postup stáří, to je cesta po pozvolném svahu.