2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Čtvrtek 10. 11. 2005,
  • Evropská sonda Venus Express se úspěšně vydala k planetě Venuši
  • Francouzský ministr Sarkozy nařídil vyhostit cizince odsouzené za výtržnosti
  • Seychely potvrdily svůj zájem o prošetření kauz obyvatel, tedy zejména Krejčíře
  • Kvůli ministrovu přístupu ke Kubě hrozil anonym Svobodovi a jeho rodině
  • Vláda se postavila proti úsilí zákonodárců zakázat propagaci komunismu
  • Kabinet definitivně jmenoval Renátu Veseckou nejvyšší státní zástupkyní
  • V Roztokách se koná výstava plastik, objektů či obrazů - trpaslíků
  • Nejvyšší soud zrušil doživotní trest za trojnásobnou vraždu
  • Počasí v Praze: zataženo, necelých deset stupňů

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Souměřitelné a nesouměřitelné
    Vláda se vyslovila proti senátnímu návrhu postavit propagaci komunismu mimo zákon. Dalo se to čekat. Senátem chválený nápad neměl naději na úspěch v zemi, kde sedm miliónů lidí bylo v různých dobách členy této strany. Kde není snad rodina, ve které by přinejmenším jeden komunista nebyl. V zemi, kde komunisty volí jeden občan z pěti a kde výzkumy ukazují, že komunisté lidem zas tak moc nevadí. Ano, historie je učitelka s nejhloupějšími žáky. Senátní návrh padl pod stůl. Ve stejný den se dozvídáme, že někdo hrozí vraždou ministrovi zahraničí a jeho rodině kvůli jeho tvrdému postoji vůči komunistické Kubě. Zkusme hádat, která strana je anonymnímu vyhrožovateli sympatická.
    Ano, jsou to události nesouměřitelné. Postoj vlády je akt takzvaně vysoké politiky, kdežto anonymní telefonát je soukromá iniciativa poblázněného vyšinutce. Souvislosti jsou hodně skryté. Ta základní je podstatná: lidi se nepodařilo přesvědčit, že komunismus je stejné zlo jako nacismus anebo dejme tomu náboženský fanatismus, katolický stejně jako islamistický. Na ošklivci zůstal nacismus, protože byl poražen ve válce a podařilo se zdokumentovat jeho nejhorší zločiny a ty se podařilo lidem předvést v názorných obrazech. Bohužel, popravu Horákové a vnitřek koncentráku na Bytíze nikdo nevyfotil a nejsou zdokumentovány mrtvoly lidí, kteří se oběsili protože je komunisté uštvali. A navíc, bylo, je a bude hodně forem komunismu a byli "hodní" komunisté bojující proti "zlým" komunistům. Takže, všechno uváženo kolem a kolem, ten Svoboda s tím svým postojem vůči Kubě je nějaký divný.
    Na popravu to ještě nevypadá, proč ho tedy nezavraždit? Tahle myšlenka vzniká zatím v hlavě magora.
    Ale lidé už byli popraveni za své postoje... a na razítku popravčího rozkazu se svíjel znak kladiva a srpu...

    RODINA A PŘÁTELÉ: Dělají nám tu silnici
    Už déle než měsíc bydlíme ve Zvoli (stavba není ještě hotova, míchačku mám v ložnici a ve vaně máme pytle s cementem). Je to tu pěkné, jen ta silnice nám pila krev. A vida, začali ji opravovat.
    Silnice, to je moje oblíbené téma. Patřím k těm pošetilcům a politicky nekorektním konzervativním zaostalcům, kteří se domnívají, že silnice jsou užitečné. A jako takový trpce nesu, že prakticky za vše, co se v naší zemi změnilo k lepšímu za uplynulých patnáct let, a že je toho hodně, dost a dost, vděčíme soukromé iniciativě. I ty vesnice vypadají líp než dřív, ale zase - díky tomu, že lidé si soukromě opravují domky a - uvedu namátkou - sekají i obecní trávu před barákem.
    Silice jsou státní a podle toho vypadají. Nejsou horší než za komunistů - zůstaly přesně stejné, jako všechno, co zůstalo od doby komunismu státu za jeho špinavými nehty.
    Silnice z Dolních Břežan do Zvole byla šílená. Stát uměl nasázet kolem šílené silnice cedule upozorňující, že je šílená (jako to dělá na deseti tisících kilometrech dalších šílených silnic všude kolem nás). Ale teď se něco stalo a začala oprava.
    Střih. Vybavuje se mi vzpomínka: před pár lety jsem byl s Míšou ve francouzském Toulouse. Měli jsme tam být čtyři dny, přijeli jsme ráno a vida - centrum města bylo rozkopané, frézovali tam vozovky na čtyřech hlavních ulicích. Měli jsme z toho protažené ksichty: pobyt v Toulouse bude setsakra opepřený.
    Nebyl. Jeli jsme na výlet a když jsme se večer vrátili, práce byla hotová.
    Střih zpět. V socialistickém českém Blbákově práce na silnice začaly tak, že "kdosi" nasázel všude po okolí cedule zákaz vjezdu a nikdo nevěděl, kudy s má jet a co se vlastně děje. Teprve během dneška se situace trochu vyjasnila a už víme, kudy povede objížďka. Jsem věru zvědav, jak dlouho to bude trvat. Pochopte: jsme rád, že opravují silnici. Nejsem vděčný, protože platím daně a z těch daní by se opravy silnic měly hradit především. Ale jen to říkám, že jsem zvědav, jak dlouho se těch pár kilometrů bude opravovat. Mé zkušenosti v tomto směru jsou ty nejhorší.

    PSÍ PŘÍHODY: Nový způsob jízdy autem
    Budete se divit, ale i po deseti letech je prostor k vynalézání v oboru tak jednoduchém, jako je jízda v autě. Vynálezcem je Bart. Miluje cesty autem. Těší se na ně. Dovnitř skáče skokem plavmo. Nikdy se nestalo, že by se nechal nutit. Má tam plošinu, ať už jedeme fordkou káčkem nebo nissanem microu - stačí sklopit opěradla zadních sedadel a autíčko se změní v pojízdnou psí boudu, se vším všudy.
    Potíž vždycky (v uplynulých deseti letech) vězela právě v tom, že Bart za jízdy stál. Chtěl vidět, co se děje vpředu. Ano, vím,je to
    a) blbé
    b) nebezpečné
    c) nevychované
    d) až z) ve všem všudy zavrženíhodné, ovšem z takových zavrženíhodných prvků se skládá soužití se psem, pokud člověk není kynolog čtyřnohým bohem požehnaný.
    No a vida, včera Bart přišel na to, že bude míň padat na hubu a potácet se v zatáčkách a kácet se při brždění, když si lehne. Zatím to dělá polovičatě, tedy dělá to na horní polovinu těla a zadní nohy má vztyčené. Je to malý krok pro psa, ale velký krok pro lidstvo.
    Za dalších deset let už bude vědět, že jízda v autě naplacato, vleže, je mnohem, mnohem pohodlnější a bezpečnější.