2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Pátek 5. 11. 2005,
  • V Paříži se konala demonstrace proti výrokům íránského prezidenta
  • Občanští demokraté vyzvali ministra zemědělství Zgarbu k rezignaci
  • Havel přiřadil Klause k populistickým politikům typu Stoibera a Orbána
  • Fakultní nemocnice začnou hodnotit kvalitu péče a výsledky hospodaření od ledna
  • Sociální demokrat Kuś tvrdí, že podpis na slibu o spolupráci s StB není jeho
  • Podle Factum (viz Paroubek & CzechTek) ztrácí ČSSD na ODS jen 1 %
  • Ministr zahraničí Svoboda označil proces ratifikace euroústavy za mrtvý
  • Pacovský starší se přiznal, v Litvínovicích zastřelil tři lidi
  • Počasí v Praze: zataženo, kolem deseti stupňů

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Divné pocity a lišácká logika
    Václav Havel hodil do jednoho pytle populisty typu Edmunda Stoibera a Viktora Orbána s Václavem Klausem. Udělal to v rozhovoru se slovenským deníkem Sme. "Oni jsou si všichni trošku podobní a příbuzní, včetně našeho prezidenta," řekl doslova. Zajímavé je, ale že do rodiny populistů nezařadil Jiřího Paroubka. Podle něho ohrožuje demokracii Klaus, třeba proto, že se staví proti nekontrolované moci aktivistických skupin, kdežto Paroubkovo otevřené tažení proti svobodě tisku mu nevadí. V témž rozhovoru se dočteme, že v roce 1989 nebyla ve společnosti vůle ke zrušení komunistické strany. Ono to bylo trochu jinak. Vůle k tomu nebyla - z jeho strany, a ze strany jeho nejbližších druhů, kteří mnohdy měli komunistickou minulost z nejhorších dob komunismu v naší zemi, z padesátých let. Takže je to všechno trochu popletené a je z toho interview divný pocit.

    Lišácká logika
    Zvýšení příjmů o dvanáct procent, to je pěkné.V dimensích minimální mzdy je to ovšem zvýšení málo senzační, o 950 korun. Je to předmět diskuse, zdali ta necelá tisícovka přiměje lidi, aby přestali spoléhat na podporu a šli raději pracovat. Zatím za minimální mzdu pracují sotva dvě tři procenta. Zřejmě se víc vyplatí mít jako základ podporu a přivydělávat si bez daně, bez šéfa, bez pracovní doby od do.

    To vše je obehraná písnička, partesy známe všichni zpaměti a každý podle nich pěje tu svoji melodii. Co je nového, to je roztržení přídavku na dva kusy. Charakterizovat se dají stručně: před volbami a po volbách. Pokud by měly volby dopadnout pro levici špatně, na tu druhou "povolební" půlku už by asi nebyla příznivá nálada. To je celkem srozumitelné sdělení těm, kdo eventuálně tu minimální mzdu pobírají, ale k volbám se jim chodit nechce. Když půjdete a hodíte do urny papírek libovolného odstínu rudé, dostanete tu malou jistou domů. Když k volbám nepůjdete, nebo nedejbože budete volit Topolánka, s přídavkem se rozlučte.

    Pikantní je to, že s úmyslem roztrhnout přídavek na dva kusy nesouhlasí zástupci těch, kterých se to týká, tedy samotných zaměstnanců. Odbory by si přály, aby přídavek přišel naráz, hned v lednu. Jejich logika je čitelná a srozumitelná. Vládní logika je taky čitelná a srozumitelná, ve svém přímočaře předvolebním lišáctví: předvolební guláš za peníze daňových poplatníků.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Tetovaní pánové
    Tetování bylo v padesátých létech chápáno jako zásadní vybočení z normy, něco abnormálního a proti proudu plynoucího. Čímž to bylo samozřejmě předmětem nesmírného zájmu.
    Přirozeně, že tehdy u nás neexistovaly žádné nástroje na řádné tetování - jakými dnes disponují tetovací salóny. Několik mých nezbedných spolužáků podnikalo velmi brutální pokusy s tetováním.
    "To musíš vzít tři jehly," poučoval mě nezbedný spolužák Dolejš, "a svážeš je nití dohromady. To si vrazíš pod kůži. Jehly rozevřeš a naleješ mezi ně tuš. Tak vznikne první tečka." Na mé kůži nevznikla, na jeho ano. To opravdu bylo důkladné tetování, které nezmizí ani - snad - v krematoriu.
    Takto bolestně vznikaly tetováže, nesmazatelné a obvykle velmi nevýtvarné. Také barevně byly nevynalézavé - byly v odstínech tuše.
    Jedna výjimka mi ale tane na mysli. Byl to plavčík, možná plavčíci byli dva, to už si nepamatuju přesně - na tehdejší Občanské plovárně (vybudovaná 1840 dle projektu arch. Kramera a sloužila 150 let svému účelu). Byl to tlustý pán (možná dva tlustí pánové), do půl pasu svlečený (budu se držet už jen jednotného čísla) a byl náramně pomalovaný motivy navýsost americkými: mrakodrapy, tanečnice, Havaj s palmami a západem slunce. Nemohl jsem na něho civět, to by mi dal pohlavek. Ale očima ho mám vyfotografovaného. Byl to zvěstovatel z jiného světa. Jeho tetování určitě nevzniklo někde v Holešovicích - představoval jsem si, ve které že americké krčmě se plavčík, tehdy námořník, nechal tetovat...

    Můj doživotní přítel Kovářík měl taky z těch dob tetování. Mezi ukazovákem a palcem měl vytetované písmeno N, pěkně šišaté. Znamenalo Nemo a byl to znak tajného spolku. Ale o tajných spolcích někdy jindy.

    PSÍ PŘÍHODY: Tenisák v hubě
    Bez tenisáku ani ránu, říká si Bart. Však jich má kolem sebe jak naseto. Lidé, kteří ho znají a přicházejí na návštěvu, nosí tenisáky, jako nosívaly návštěvy krabice doutníku Winstonovi Churchillovi. Pak se ale ukázalo, po Churchillově smrti, že to s tím jeho kuřáctvím nebylo tak slavné - a našlo se několik velkotrafik doutníků, které nebyly nikdy vykouřeny, kravbice nikdy otevřeny.
    S tenisáky a Bartem je to jinak. Bart je důkladně používá a pokud existuje převtělování duší, tak do Bartových tenisáků jsou zaklety duše velkých hříšníků.
    Bart ovšem také miluje procházky a na procházku chodí s košíkem na hubě. Košík a tenisák, to nejde dohromady. Pokusil jsem se několikrát nasadit Bartovi košík tak, aby měl svůj milovaný tenisáček uvnitř. Marná snaha. Tenisák není žádný pingpongový míček. Huba vycpaná tenisákem se prostě do košíku nevejde.
    Tohle ovšem Bart nechce pochopit. Chtěl by všechno, jako David Rath. Musí se ale jednoho nebo druhého vzdát - procházky nebo žvýkání tenisáku. Nakonec to vyhraje procházka, ale je to těžký boj, Bart se několikrát vrací, váhá, má žal v oku.
    Až se vrátíme, tenisák tu na tebe bude čekat, slibuju Bartovi. I to je marná snaha. Pejskové žijí přítomnou chvílí a na sliby nedbají. Tady a teď a všechno, to je jejich zásada, takže trochu násilí je zapotřebí, abych Barta od jeho lásky oddělil.