2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 27. / 28. / 29. / 30.

červenec / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22.-23. / 24. / 25.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Pátek 14.10. 2005,
  • Evropský parlament zbavil Vladimíra Železného poslanecké imunity
  • EU vyzývá občany, aby se nechali očkovat aspoň proti běžné chřipce
  • Polští prokurátoři jednali v Praze s českými kolegy o kauze Unipetrol
  • Paroubek se dohodl s pojišťovnami, že dá nemocnicím limity na spotřebu léků
  • Zahraniční experti tvrdí, že účast KSČM ve vládě by odradila zahraniční investory
  • Policie znovu odložila případ zatopení pražského metra v srpnu 2002
  • Komunista Balín navrhuje etický kodex proti politickým turistům
  • Počasí v Praze: pořád hezky, ochlazuje se

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Ptačí vejce
    Doslova ptačí vejce zanesla Milada Emmerová svému nástupci, když rozhodla v návalu levicové ušlechtilosti, že pojišťovny zaplatí seniorům nad 65 let očkování proti chřipce. Pojišťovny se okamžitě začaly stavět na zadní, ale to ještě jejich cifršpióni netušili, že někde v dunajské deltě první ptáče začíná chrchlat na ptačí chřipku a že Evropská unie doporučí bezmála půl miliardě občanům svých členských států, aby se nechali očkovat proti ptačí chřipce. Nevadí, že proti ptačí chřipce žádná vakcína není. Stačí prý se očkovat proti obyčejné chřipce, míní český hlavní hygienik. Jak ví, že vakcína proti chřipkovému viru A a B zabere i proti ptačí chřipce? Vědět to nemůže, zato může doporučit nákladné očkování.

    Musí to být sladký život akcionáře továrny na léčiva! V globálním světě vznikají nemoci a choroby, o kterých nikdo nikdy neslyšel a o to větší plochu plní na stránkách médií. A kdo by se odvážil říci, že - kupříkladu - ptačí chřipka je humbuk, neřku-li reklamní trik? Byl by vyhlášen za hlupáka a nelidu. Proto se očkujte, vážení. Mladí si to zaplatí sami, starým pojišťovny. Až sleze náplast z vpichu, dočteme se o nové zajímavé chorobě: v Patagónii vypukla hadí kolika, hrozí pandemie!

    RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - reklamy
    Včera jsem debatil o billboardech v rádiu a tak mě napadlo,jaké byly reklamy za mho dětství. Zase příspěvek do seriálu, který je soustředěn zde.

    Po celou dobu bolševismu existoval paradoxní jev: co lidi chtěli, nebylo k dostání a co bylo k dostání bylo mizerné, ošklivé a drahé. Nicméně i tenkrát existovala reklama. Mám na ni z padesátých let jen matné vzpomínky. Tak například bývaly reklamní nápisy na tramvajích, ačkoli to vypadá,že se takový jev objevil až po převratu. Na starých hranatých tramvajích bývala pomalovaná prkna na střeše - nad okapem, a na nich byly reklamní nápisy. Byly reklamní slajdy v kinech, vždy odřené, špinavé. V televizi se reklama objevila až s panem Vajíčkem - onehdy někdo objevil, že ho vymyslel Eduard Hofman v roce 1969. Pamatuji si na reklamu nových cigaret značky Letka, ty určitě pocházejí z padesátých let, protože Letky začali moji rodiče kouřit ještě v době, kdy jsme bydleli ve Slapech, tedy před rokem 1954. Ale sám už nevím, do jaké doby spadají filmové reklamy v kinech, cosi podobného dnešním klipům. Utkvěl mi v hlavě jediný.
    Pohled na schodiště, na něm pán v klobouku, rozhlíží se, kradmé kroky, ztělesněná obezřetnost.
    Komentář: "Pane, vy máte máslo na hlavě!"
    Pán se otočí, usměje se, smekne a na hlavně má margarín značky Hera.
    Ovšem na co bylo nejvíc reklam, to byl komunismus sám. Pětiletka, úderníci, stachanovci, takovými plakáty byla republika poseta. A ovšem i útočnými plakáty o imperialistech, o americkém broukovi. Občas se obrázky těchto děl objevují na webu. Nejsem schopen se na ně dívat s úsměvem. Ostatně na ty nacistické taky ne a ty se vylepovaly v době, kdy jsem byl na houbách.

    PSÍ PŘÍHODY: Volání lesa
    Bydlíme skoro u lesa. Dělí nás od něho pole a jeden pruh domků v sousední ulici - ta má jednu svoji stranu právě to pole. Tamtudy vede psí trasa. Tudy se vydáváme s Iris a perspektivně budeme i s Bartem na výpravy ranní, když to jde i odpolední a večerní. Zvlášť ty večerní a skoro noční Iris velmi baví. Už je všude ticho, tedy - víc ticho, než přes den, ale Iris asi slyší z lesa zajímavé zvuky. Co chvíli se zastaví a naslouchá. Ulice je vroubena pouličními lampami, které osvětlují vozovku a jejich záře zasahuje i pole. Pruh světla pomalu mizí, scéna tmavne a les o pár desítek metrů dál už je černý.
    Iris by se tam strašně ráda rozběhla. Je vidět, že ji ty zvuky lákají. Jenže já moc dobře vím, že část těch zvuků pochází od divočáků, kteří tam žijí a Irda to možná ví, možná tuší. Strašně ji to láká, jako je lákavé vše, co je nebezpečné a zapovězené.
    Tak pojď, Irdo, půjdeme raději do teplíčka, vybídnu ji.
    Tentokrát se nevzpouzí. Jde ráda. A kdyby mohla, vyprávěla by jiným psům: ráda bych ty divočáky z lesa vyhnala, ale pán nedovolil.