2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Čtvrtek 8.9. 2005,
  • Vědci našli důkaz, že písečné duny na Marsu ukrývají vodu
  • Vláda uspokojila odboráře, platy státních zaměstnanců vzrostou o 4,5%
  • Návrh státního rozpočtu na rok 2006 se schodkem 76,4 GKč byl vládou schválen
  • Kromě situace na D5 byl podle vlády zásah na CzechTeku bez jakékoli chybičky
  • Na Bublanovu zprávu o CzechTeku rozpačitě reagují lidovci a odmítá ji ODS
  • Rath vyzval VZP, aby platila lékařům včas, jinak jí prý hrozí nucená správa
  • Nejvyšší soud odmítl dovolání F.O. Kinského ve sporu o palác Kinských
  • Počasí v Praze: slunečné a horké

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Pojistit či nepojistit
    Série bankovních krachů zanechala ve smýšlení společnosti bolavou jizvu. Desetitisíce lidí ztratilo víru ve společnost založenou na svobodném podnikání a chovají v sobě oprávněný pocit křivdy: přišli o peníze, nikdo nebyl potrestán, peníze se vypařily nikoli bůhví kam, ale do luxusních vil, pětilitrových mercedesů a jachet na Jadranu. Zákonné pojištění kryje vklady do 25 tisíc eur. Jenže v minulosti byli někteří lidé odškodněni víc, jiní méně a to ještě zvyšuje ten pocit křivdy, který hned tak nepřebolí.
    Kolem novely zákona o pojištění je v rozpočtovém výboru sněmovny živo a půtka nabývá ideologických rozměrů. Pravicová opozice káře sociálního demokrata Mládka, že dělí lidi na chudé a bohaté a naopak Mládek se diví, jak ledabyle se poslanci ODS staví k principu osobní odpovědnosti. Tato poslední výtka se nedá brát na lehkou váhu. Pokud by návrh měl projít a garance by měla pokrývat sumy do čtyř miliónů, to by se pak vesele ukládalo do obskurních podniků nabízejících devatenáctiprocentní úrok! Navíc by peníze dostali i lidé, kteří ukládali na nepojištěné vklady. Pojistné by zaplatil daňový poplatník. Poděkuje u voleb poslancům ODS za tuto novelu?

    Aston

    RODINA A PŘÁTELÉ: Vzpomínání na Vernea v Počernicích
    Byla to velká sláva v Horních Počernicích. Pan Horák tam představoval svoji studii o vernovské edici nakladatelství Jos. R. Vilímek a mě potěšil pozváním, abych se mohl účastnit.
    Sláva se odehrála v pěkném prostření výstavní síně firmy AMIRRO. Oznámena na 18. hodinu, já měl práci do půl šesté, takže Sůza měla co dělat, aby mě za půl hodiny dopravila ze Smíchova do Horních Počernic ve večerní špičce. Měl jsem radost, že se jí to podařilo a představoval jsme si, že vstoupím do síně AMIRRO jako Phileas Phogg "ještě dřív, než kyvadlo odbilo šedesátou vteřinu" a řeknu "zde jsem, pánové."
    Přijel jsem, i to se povedl říct "zde jsem pánové", načež zněla odpověď, že je to moc pěkné, že zde jsem, ale zvukař zde není a je dlužno na něho počkati.
    Zkrátím.
    V půl sedmé jsem způsobil, že se slavnost rozběhla i bez zvukaře a přesvědčil jsem paní galeriovou Amerriovou, že budeme říkat vše, co se sluší, bez zvukaře, na hubu a že lidi uslyšej. Herec pan Bořivoj Navrátil tedy přečetl na hubu, bez zvukaře, úryvek z knihy Vadima Horáka o Vernově díle v nakladatelství Jos. R.Vilímek a ještě další podivuhodné děje se odehrály bez zvukaře a nakonec jsem i cosi vyprávěl já na hubu bez zvukaře a bylo sedm hodin a paní galeriová Amirro-ová bez zvukaře prohlásila, že slavnost vrcholí a že začíná žraut a že je možno se vrhnout na obložené chlebíčky a na kelímky s moravským vínem barvy červené a bílé. Pak mě cosi napadlo, vzal jsem si poslední slovo a povídám:
    "Slavnost se povedla. Nezbývá, než aby se dostavil onen prožluklý zvukař!"
    A na ta slova ozvalo se zezadu:
    "Já jsem tady! Já měl zapsáno, že je to vod sedmi!"

    PSÍ PŘÍHODY: Iris, utíkej!
    Někdy se stane, že Ljuba jde na procházku s Iris beze mne a bez Barta. Podle toho to tak dopadne.
    Pak se stane, že přijdou obě domů a Ljuba vypráví:
    "Tak jsme byly s Irdou na Šalamounkách. Najednou se odněkud vyloupnul volně ložený vlčák. Iris se začala klidit. Za chvilku se objevil druhý vlčák a oba začali Iris honit. Paní od toho prvního vlčáka začala křičet a paní od druhého taky. Já utíkala za Iris. Ona, pitomá, se ohlížela. Iris,utíkej! křičela jsem."
    Poslouchal jsem to poutavé vyprávění a Bart poslouchal taky. Nevnímal smysl slov. Působil na něho tón doznívajícího vzrušení dramatické chvíle.
    Iris, utíkej, to zvolání mě citově zasáhlo. Iris, ta něžná běžkyně, Diana brdských svahů, Iris delikátní, ta že měla být cílem ataku dvou nezvedených vlčáků?
    Nevím, co si o tom myslel Bart. Taky poslouchal, taky vnímal, jistě ne slova, spíš mimoslovní smysl výpovědi.
    A jak ho znám, a že ho znám za těch deset let dobře, kotrbou mu táhlo:
    Cože? Utíkat před vlčákem, i když jsou dva, co to je za strašnou pitomost? Copak jim nikdo neřek, že se vlčák dá sežrat, jelikož je to jedlý pes?