2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 27. / 28. / 29. / 30.

červenec / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22.-23. / 24.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Pátek 2.9. 2005,
  • Starosta New Orleansu vyhlásil ve městě výjimečný stav
  • Slovy provokace, hnůj a žumpa ohodnotil Paroubek reportáž TV Nova
  • Premiér Paroubek jednal v Polsku s premiérem Belkou a žehlil aféru Unipetrol
  • Lidovci nesouhlasí s návrhem na osm oblastí pokrývajících působnost policie a soudů
  • Klaus pokládá aféru Unipetrolu za závažnou, podle Topolánka je zpochybněn prodej firmy
  • Nejznámější TV hlasatel 60. let Richard Honzovič zemřel ve věku 71 let
  • Finanční policie zabavila další majetek uprchlého Radovana Krejčíře
  • Počasí v Praze: nesmírně krásně, téměř 30 stupňů

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: ODS procitla ze spánku
    ODS procitla ze spánku a všimla si, že se sociální demokracie ocitla v prekérní situaci v souvislosti s transparentností prodeje Unipetrolu polskému koncernu PKN Orlen. Tahle aféra je totiž něco, co může sociální demokracii před volbami zlomit krk. Uměle vyvolaná hysterie kolem "tančících dětí", které - velmi groteskní situace - nyní vyzývají prezidenta Klause, aby to zařídil, aby při příští akci je policie nechala na pokoji - udělala občanským demokratům u soudně uvažujících lidí spíš ostudu než by jim zvýšila prestiž. To byla opravdu trapně nafouknutá bublina a podbízení veřejnosti zmasírované médii. Tohle ale je něco jiného. To je něco, co sociální demokracie absolutně nemá pod kontrolou. Zde sedí na lopatě a navíc, násadu té lopaty drží v rukou Poláci. Pokud má Paroubek rozum v hlavě, měl by založit krizový štáb, protože mu jde o krk. V něm by neměli sedět blbové, jaké potkáváme v roli poradců na chodbách ministerstev a jiných orgánů "vrcholné moci". Možná že by stálo za to si nechat promítnout film Vrtěti psem a dočkáme se toho, že Paroubek vyhlásí válku Albánii.
    Zpět k tématu. Ze spánku procitl i prezident,který už přestal být ochráncem tančících dětí a kamarádem Sváťi Karáska a prohlásil , že "i kdyby z toho desetina byla pravdou, tak je to tak závažný jev, že s ním budeme mít všichni spoustu starostí".
    No, spoustu starostí s tím bude mít hlavně Paroubek. Sice za to takzvaně nemůže, ale sklidí to, co zasili jiní.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Škola
    O škole jsem psal už jednou na začátku tohoto seriálu. Pak už ne. Je to zvláštní, protože valnou část padesátých let jsem strávil ve školních lavicích! Do školy jsem začal chodit ve Slapech v roce 1951. První třída byla samostatná a od druhé do páté to byla jednotřídka. V čele ústavu stál pan řídící učitel Komárek, říkalo se mu pane řídící. Školní nábytek, to byl nábytkářský útvar zcela specifický. Byla to lavice pro dva, napevno spojená rámem se stolem. Ten měl šikmou desku, nahoře žlábek pro tužky, na jeho dně posuvné prkno. To zakrývalo kalamáře zapuštěné do dna žlábku. Pod deskou byla police. A samozřejmě že ve třídě byl stupínek a na stupínku měl pan učitel katedru, tedy stůl o něco vyšší, než běžné lavice. Záhy jsem zjistil, že nejhůř je vidět na dění v lavici, která je nejvíc na ráně, tedy v první lavici v první řadě a snažil jsem se tam propracovat. K výbavě školní třídy patřila i skříň, ve které byly všelijaké pomůcky a hlavně velká láhev s inkoustem.
    Na inkoust nesměli prvňáčci ani pomyslet. První písmena jsme směli psát jen tužkou. Nedělalo mi to velké potíže, číst a psát jsem uměl z domova, s tím krasopisem to bylo horší a to mi zůstalo dodnes. Zvládal jsem vše statečně, ztroskotal jsem na písmenu C.
    Prvňáčky učil pan řídící. Donesl jsem mu svůj arch s písmeny C.
    "Je to špatně," řekl mi a nakreslil, jak se má písmeno C, tedy velké psací C, psát. Nebudu to natahovat. Nepovedlo se mi to ani napodruhé, ani napotřetí, nakonec jsem dostal z písmene C pětku. Nikdy jsem nepochopil, co jsem tam tenkrát tak hrozného na tom písmenu C udělal.
    Po letech jsem pana řídícího potkal.
    "Pane řídící, prosím, vás, nemohl byste mi říct, co jsem tenkrát tak špatného udělal na tom písmenu cé?" zněla moje pošetilá otázka.
    Nevěděl, a tudíž i tento díl vzpomínání zůstává bez pointy.

    PSÍ PŘÍHODY: Starý moudrý pes
    Už se máme s Bartem jeden druhého prokouknutého. Víme, co jeden od druhého můžeme čekat. Já od Barta to nejhorší. A Bart?
    Jakmile si oblékám motorkové kožené kalhoty a natahuju vysoké boty, ulehá na terase na schody.To je jeho místečko: lehne si tak, aby pěkně viděl a tlapa mu visí přes nejvyšší schod. Už se ani neobtěžuje mě nějak zlobit, vyprovázet, cokoli. Motorka ho prostě nezajímá. O to víc ho zajímá kolo, tím myslím "jízdní kolo". Proč kolo ano a motorka ne? Motorka je přece jen podstatně větší, hřmotí a smrdí a to Bart nemá rád.
    Když motorku chystám, do garáže za mnou vbíhá vždycky Iris, zvědavá, čilá, neposedná. Bart nikdy. A přitom je to Bart, kdo je schopen mi sebrat motorkářské rukavice, kdykoli bych si je zapomněl schovat na nějaké mimobartí místo. Iris to neudělala nikdy.
    Bartova moudrost spočívá v poznání hranic. Kolo, to je jeho soupeř. Může ho kousnout do přední pneumatiky (často to dělá), jakmile ho uvedu do pohybu. Pneumatika od motorky je příliš silná na to, aby ji mohl obejmout svými čelistmi. Motorka přesahuje Bartův rozměr, kdežto s kolem se může měřit.
    A když něco nemůžu sežrat, je lépe zanechat marných snah a zůstat ležet na terase, s tlapou spuštěnou před poslední schod.
    Toto je moudrost zralého věku. Nebo životní kapitulantství. Nebo obé dohromady.