2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 27. / 28. / 29. / 30.

červenec / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22.-23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28. / 29.-30. / 31.

srpen / 1. / 2. / 3. / 4. / 5.-6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / pauza - cesta do Skotska / 21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26.-27. / 28. / 29. / 30. / 31.

září / 1. / 2.-3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9.-10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16.17. / 18. / 19. / 20.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Sobota-neděle 27.-28.8. 2005,
  • Slovenská televize nesmí vysílat Spejbla a Hurvínka v češtině
  • ODS chce v kauze katarského prince podat stížnost k Ústavnímu soudu
  • Bublan řekl, že pokud v nejbližší době poruší technaři zákon, policie zasáhne
  • Ratingová agentura Fitch zvýšila hodnocení úvěrové spolehlivosti ČR o jeden stupeň
  • Škromach chce v příštím roce radikálně zvýšit minimální mzdu, téměř o tisíc korun
  • Podle Strany zelených je Bublanův návrh zákona o technoparty protiústavní
  • V Letňanech se zřítilo ultralehké letadlo, otec se synem zahynuli
  • Počasí v Praze: oblačno, teplo, vcelku krásně

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Syrečky povýšeny na krásné umění
    Premiér Jiří Paroubek vysvětlil ve speciálním komuniké, jak udělal dobře, že překonal sto padesát kilometrů dlouhou trasu z Prahy do Budějovic armádním vrtulníkem. Je to výhoda létat vrtulníkem. vzkazuje Paroubek, protože je to doprava bezpečnější a rychlejší. Rejpavý občan asi namítne, že kdyby jeho vláda byla schopna pohnout se stavbou životně důležité dálnice Praha – České Budějovice s perspektivou návaznosti na rakouskou dálniční síť, mohl by se Jiří Paroubek pohybovat rychle a bezpečně po čtyřech kolech jako běžní smrtelníci. Jenže ono je to tak, že i stávající dálnice jsou v dezolátním stavu a v důsledku toho jsou často neprůjezdné a ustavičně nebezpečné.

    Nicméně Paroubkova letecká výprava do města vzdáleného hodinu cesty autem (ovšem po dálnici) měla jeden nesporný pozitivní výsledek. Do zlaté knihy pitomých výroků se musí zapsat věta, že „na naše pivo, knedlíky, olomoucké syrečky můžeme být hrdí stejně jako na naši hudbu či historii“. Ano, v zemi, kde je ministrem kultury Prdelnahrnec Jandák, patří olomoucké syrečky do Síně slávy vedle Antonína Dvořáka a v tónech Mé vlasti slyšíme zurčení Budvaru.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Holčičí kufříčky
    Taky jsem otec dcery, ale nevšiml jsem si, že by moje Irena v dětství měla kufříček. Za mého dětství by bez kufříčku byla společensky nemožná. Každá holka měla kufříček. Skalní kufříčkářky ho nosily i do školy a musely ho držet v hluboké ilegalitě. Pravda, nestalo se, že by učitel (tehdy ještě žil živočišný druh dnes už takřka vyhubený, Učitel obecný) nebo učitelka kufříček trvale zabavil (la), či dokonce zničil (la). Tahanice však byly.
    Kufříček byl z papíru, s kovovým uchem a dvojicí klapacích zavírátek. Uvnitř kufříčku byla vždycky malinká panenka z jakési umělé hmoty, pak bavlnky a háček na pletení. Holky pletly na panenku kabátky a čepičky a soupravičky a vedly kolem toho řeči a vzájemně soupeřily kolik toho upletou a v nepřítomnosti jedné pomlouvaly nepřítomnou a když ta přišla a ta původní odešla, nová drbala tu první, zkrátka, holky vedly nad svými kufříčky společenský život.

    Zaznamenal jsem a zajímala mě vážnost jejich počínání. Nebylo v tom žádné alotrium, žádný úlet. Bylo to podobné práci. Skoro bylo trapné holku nad jejím kufříčkem oslovit, asi jako těžko budete chtít oslovit varhaníka nebo hodináře při práci. Taky bylo zřejmé, že kufříček je zdroj holčičího sebevědomí. Holka bez kufříčku byla prostě holka, kdežto s kufříčkem, to byl Někdo. Z toho taky plynulo, že ani kluci holkám jejich kufříčky nebraly a nešeredili s nimi. Respektovali kufříčky a i tím se připravovali na životní roli.
    Kam ten svět dospěl, dnes, bez kufříčků?

    PSÍ PŘÍHODY: Kde je les?
    Vracel jsem se s Bartem a Irdou z procházky po Mrázovce, když mne oslovila dvojice, podle všeho manželská, už dlouho manželská. Kde prý je tu les?
    Podivil jsme se tomu dotazu. Kde by tu měl být les? Jsme přece ve městě. K Andělu je to deset minut pěšky a Václavské náměstí je vzdáleno vzdušnou čarou čtyři kilometry.
    "Poslali nás od Anděla," řekl ten pán. "Prý máme jít k Bertramce a ke Goťákovi a tam je les."
    Vskutku, u nás na kopci bydlí Karel Gott a místní lidé, aby dali najevo, že jsou s Mistrem jedna ruka, mu familiérně říkají Goťák. Ale i kdyby mu říkali Kája, les by nevyčarovali.
    Pejskové se na mě dívali jako by čekali, že jim vyčaruju les. Ale nevyčaroval jsem. Ty dva jsem poslal na Šalamounky. To je lokalita nejvíc lesu podobná, dokonce jsem tam jednou viděl srnky. S Iris jsme pak šli do lesa ve Zvoili a Bart se zatím schovával před deštěm doma na Mrázovce.
    Dojemné bylo, že ten pán si nesl košík. Asi se dočetl v novinách, že hodně rostou houby (což je ostatně pravda) a protože bydlel na pravém břehu Vltavy (jak se přiznal), myslel, že na tom levém začíná divočina.
    Pointa toho všeho?
    Houbu jsme našel u nás na zahrádce, pod smrčkem. Nevím, jestli byla jedlá nebo nejedlá. Bart, když si všiml, kam se koukám, do ní rejpnul čumákem a rozbil ji na kusy.