2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Středa 3.8. 2005,
  • Francie varovala Írán, že obnovením jaderné činnosti riskuje větší mezinárodní krizi
  • Václav Havel souhlasil, že zprostředkuje jednání mezi účastníky CzechTeku a vládou
  • Paroubek míní, že technaři nejsou tančící děti, ale nebezpeční lidé s anarchistickými sklony
  • Ministr Němec není spokojen se zprávou o zásahu policie proti účastníkům CzechTeku
  • Ústecký hejtman nesouhlasí s poplatky za jízdu po dálnici D8 na úseku dlouhém 13 km
  • Senátor Jaromír Štětina začal registrovat trestní oznámení účastníků akce CzechTek
  • Policie obvinila zatím 10 technařů, veměs z útoku na veřejného činitele
  • Soud potrestal Libuši Barkovou pěti lety za pojistný podvod
  • Počasí v Praze: oblačno až zataženo, stále velmi teplo

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Stéblo naděje
    Jestliže snad někdo měl pochybnosti a dělal si svědomí, že v době Grossovy aféry útočil na premiéra neprávem, může pocítit cosi jako satisfakci. Pražský městský soud uznal Libuši Barkovou vinnou z pojistného podvodu a vynesl rozsudek ve výši pěti let. Pokud by tedy na jaře Gross svůj skandál ustál, musel by se definitivně poroučet, jak slíbil. Barková ručila jeho ženě penězi, které soud uznal jako peníze získané podvodem.

    Gross ovšem pořád ještě stojí v čele sociální demokracie coby její předseda. Je to funkce mnohem nižší, než funkce premiéra, ale rozhodně to není zanedbatelná pozice, zvláště pak před volbami. Barková se odvolá a soudy budou pokračovat. Znovu a znovu se bude objevovat ona profesně odsouzeníhodná, ovšem u nás běžně užívaná formulace „známá rodiny Stanislava Grosse podnikatelka Libuše Barková“. Navíc, je jen malá naděje, že ze spárů soudů unikne. Pojišťovny jsou tvrdý soupeř a jakmile se do kauzy zakousnou, nepustí. Tohle Barková ví a proto se jako tonoucí chytá posledního stébla, totiž obvinění, že vše je komplot, ve kterém figuruje bývalý šéf BIS Jiří Růžek, který nyní působí v pojišťovně Kooperativa. Až soudy dalších instancí rozhodnou, zda se z toho stébla dá umotat záchranný kruh. Pokud to ještě někoho zajímá, aktuální poselství tedy zní:
    Aktuální předseda sociální demokracie byl přes svoji ženu v kontaktu s odsouzenou podvodnicí.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Na skok za Frýbortem
    Volal mě kamarád Frýbort, jestli nechci do vinárny. Já, že chci a ptám se, jak na to přišel? Protože jsi o tom psal ve Psu, ty moulo, zněla odpověď.
    Svatá pravda! Postěžoval jsem si, že ani na skok za kamarádem nemůžu, nemaje času. Takže jsem za ním zajel na motorce. Jezdit na motorce do vinárny je pitomost, protože pak tam sedím o sodovce a všichni mě litují. Není ale proč. Sodovka mi chutná a na motorce jezdím rád. Nicméně k té sodovce. V poslední době jsem si oblíbil nealkoholické pivo. Chutná skvěle (nejlepší je Radegast, ani Staropramen není špatný). Říkám si, a co nealkoholické víno? Ano, existuje. Zkusil jsem ho a je to humus, asi tak, jak bývalo nealkoholické pivo před lety, jmenovalo se to vtipně Pito. Třeba se jednou nealkoholického vína dočkám. Já ho piju, protože mi chutná, nechci bejt prdlej. Naopak, bejt prdlej mi vadí a taky je to lemtací limit, protože když lemtám moc, jsem prdlej moc a pak je mi blbě. Kdyby bylo dobré nealko víno, mohl bych lemtat do aleluja a druhý den bych byl fit.
    Když jsem pak jel domů, zaznamenal jsem dvě drobná motorkářská setkání. Motorkáři se zdraví. Dokonce mám škuby zdravit motorkáře, když jedu autem. Nedělám to, protože by si mysleli, že jsme magor. Ale škuby mám. Potěšilo mě, že mě pozdravil instruktor autoškoly. Seděl za svým žáčkem, ten měl samozřejmě oči navrch hlavy, a instruktor mi mávnul. Pak jsem jel dál a proti mě motorka, tak jsem mávnul a on mi nemávnul, tak jsem si řekl, aha, to bude nějakej kokot a on to byl policajt.
    Ale nic z toho neodvozujte, nestalo se mi to poprvé, že bych omylem mávnul na policajta, a někdy dokonce oni sami jako první pozdraví.

    PSÍ PŘÍHODY: Co všechno pejsek dovede provést
    Následující příhoda se nestala mně. Mohla se stát. Tak si ji přečtěte, protože by se mohla stát i vám.
    Rodina jela na výlet autem. Měli sebou psa, velkého, statného, hlídacího. Auto měli velké, drahé až luxusní. Takto dojeli z Prahy do Jihlavy, kde shledáno,že je málo benzínu. Zastavili tedy u pumpy, natankovali a šli platit. Klíče nechali uvnitř, dokonce v zapalování. Kdo by se odvážil vlézt do auta střeženého psem velkým, statným hlídacím? Nikdo.
    Jenže pes, velký, statný, hlídací, sotva odešli, začal po autě rajtovat a poskakovat a jak tak rajtoval a poskakoval zamáčkl ťuplík na dveřích a zamknul zevnitř. Rodina se vrátila, zjistila co se stalo. Nejdřív to byl humor, jenže pak se ukázalo, že to humor není, že auto fakt nejde odemknout a ani místní šikulové si nevěděli rady.
    Mobilem povolána z Prahy dcera. Přijela, přivezla náhradní klíče (z Prahy hodina cesty). Přišlo se na další zradu. Auto bylo tak konstruováno, že dveře nešly otevřít, pokud byly klíče v zámku. Nějaký počítač to řídil a nelíbila se mu myšlenka dvou klíčů v jednom systému.
    Došlo na chirurgickou operaci, tedy na rozbití okna. Jenže kterého? Zkoumána okna a ortel vynesen nad tím nejmenším, vzadu, tvaru trojúhelníkového. Jenže pak se ukázalo (opakuji už potřetí), že to trojúhelníkové okno nese na sobě kýsi kód a je nějak špeciální a stojí osm tisíc, kdežto boční, mnohem větší, patnáct set. Za správné ceny neručím, za pravdivost historky taky ne, ale líbí se mi a zde ji máte.