2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 26.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Pondělí 11.7. 2005,
  • Lucemburští voliči schválili v referendu euroústavu bez problémů
  • Čeští muslimové odsoudili čtvrteční sérii teroristických útoků v centru Londýna
  • Svým příbuzným v Česku se z Londýna po antentátech dosud neozvali dva Češi
  • Ministr Němec připravil návrh na odvolání nejvyšší státní zástupkyně Benešové
  • Meteorologové opět varovali před přívalovými dešti a lokálními záplavami
  • Hlavní cenu karlovarského festivalu dostal polský film Můj Nikifor
  • Po útoku bodnou zbraní v Praze vykrvácel dvaapadesátiletý muž
  • Počasí v Praze: v sobotu příjemné, v noci a v neděli slejvák

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Zásadový pragmatismus
    Cesta do hlubin premiérovy duše, tak by se v úhrnu daly nazvat dva rozsáhlé interview, které poskytl Jiří Paroubek na sklonku týdne představitelům tisku. Méně jasné je to, co jsme v těch hlubinách nalezli. Premiér energicky odmítl nařčení z pragmatismu. To je slovo, kterým se v naší politické hantýrce označuje bezkoncepčnost a nedostatek zásad. Podle sebe Paroubek pragmatikem není, jelikož si dlouhodobě a neochvějně stojí za svými zásadami. Jenomže bohužel není příliš zřetelné, které to jsou.

    Na volební program si podle něho budeme muset počkat, až jak dopadnou výzkumy veřejného mínění na podzim. Ty pak nechá Paroubek vědecky prozkoumat a z destilátu namíchá program pro příští volby. Co se týče příští koalice, tam je Paroubek přesnější. Sociální demokracie se stane bohatou nevěstou a ta si vybere partnera, který jí pomůže realizovat program. Ano, ten vědecky odvozený z výsledků podzimních průzkumů, takže ani potenciální ženiši nevědí, co by je čekalo, kdyby se pustili do těchto vdavek. Ani okruh ženichů nevidí Paroubek jasně. Množná dokonce, že půjde o nový liberální subjekt, který se probojuje do sněmovny, aby zaujal místo někdejší ODA a nynější stále ještě Unie. Ve vztahu ke komunistům však není Paroubek tak bezbřeze pragmatický. Šel by s nimi, kdyby byli jiní, prohlašuje opakovaně a prohlásil to i tentokrát. Co když ale jednoho dne prohlásí – komunisté jsou jiní, vždyť to Grebeníček říká pořád? Kéž by toto byla příliš divoká představa!

    RODINA A PŘÁTELÉ: Dvě návštěvy výstavy (1)
    Minulý týden, když byly svátky, v první sváteční den ukrutně pršelo. V ten nejzapršenější čas jsme si usmyslili jít na výstavu, já, Ljuba a Anna Marie, její dcera (18 let). Anna Marie, právě tak jako já, chtěla na Gigera do Technického muzea. Připomenu, že tento švýcarský malíř světově proslul návrhem kosmické potvory ve filmu Vetřelec (a návrh převzali do všech dalších dílů tohoto filmu). Vytvořil si vlastní styl, velmi ponurého biomechanismu a my scifisté ho milujeme.
    Ukázalo se, že nejenom my scifisté!
    Nepamatuju takovou frontu na výstavu, jaká se v hustém dešti vinula od vchodu technického muzea na Letné! Vzdali jsme to, ale mnoho času nezbývá, výstava bude otevřená jenom do 13. července. Takže se to povedlo na druhý pokus, v sobotu.

    Je to velkolepá výstava ve dvou patrech budovy NTM. Jsou zde vystaveny obrazy i Gigerovy sochy. Musel jsem se smát při pomyšlení, že dílo tohoto giganta odmítl velekněz českého akademismu Milan Knížák, člověk v evropském, natož světovém kontextu zcela bezvýznamný a neznámý, přijmout do své instituce, kterou mu svěřili coby politicky vyslouženou trafiku, a že Gigera nepřipustili ani do prostor Mánesa, kde probíhají často i velmi pokleslé podniky (ostatně, byla tam i výstava Milana Knížáka). Strážci akademismu nesnášejí Gigera, protože Giger je originální, vymyká se z jejich předpisů, jejich kánonů. Není předpisově modernistický. Vytvořil si svůj styl, jímž reaguje na dobu, v níž žijeme. Monumentální obrazová groteska, chmurná, avšak nikoli depresivní, prostoupená symboly a odkazy, to je jeho dílo. Ironicky dokonalé ženy v objetí plazů a zvetešelé techniky, zbraně jež jsou zároveň berlemi, malé děti, které se stávají nábojem pro střelnou zbraň, průnik života a smrti, to všem v Gigerových obrazech je.
    Výstava potrvá do středy a věru že to není mnoho času k tomu, abyste ji nepropásli.
    Původně jsem chtěl pojednat ještě o té druhé výstavě - Zdeňka Buriana, ale o ní až zítra.

    PSÍ PŘÍHODY: Znovu Bílý Fantom
    V pátek jsem tu psal o psovi boxerovi Bílém Fantómovi. Je to pes, kterého Bart respektuje. Utkal by se s ním, kdyby to muselo být, ale přeje si, aby k tomu nikdy nedošlo. Včera jsem se o tom zase přesvědčil. Šli jsme na procházku kolem sokolského stadionu Mrázovka a Bílý Fantom stál u plotu. Tichý, stál a díval se na Barta.
    Bart, aby si nezadal, předstíral, že o něm neví. Hleděl si svého, očuchával nějaké trsy trávy na trávníku, pokropil nohu od lavičky, koukal dolů na cestu vedoucí v Bertramce. Není možné, aby o BF nevěděl, on, který je schopen zvětřit psa na čtvrt kilometru!
    Když jsme šli nazpátky, Bart zapomněl, kde Bílý Fantom prve stál a šel těsně u plotu stadionu. No a Fantom stál tam, kde jsme ho nechali. To už nešlo předstírat, že ho nevidí.
    Bart šel, zježený a ani nehlesl. Jen po nějaké chvíli se mu ozvalo z hrdla tiché., velmi temné vrčení a také Bílý Fantom temně vrčel. Ne moc nahlas, spíš jako pro sebe.
    Asi taky ví, že by na Bartovi narazil na tvrdou vodu.
    Když bojují dva tygři, jeden skončí mrtev a druhý těžce raněn, tvrdí staré čínské přísloví a toto je ztělesnění oné prastaré situace. Chvála bohu za ty ploty, ještě že je máme. Někdy. Leckdy, Mnohdy. Skoro pořád.