2023
leden 2. 3. 4. 5. 6. 7.-8. 9. 10. 11. 12. 13. 14.-15. 16. 17. 18. 19. 20. 21.-22. 23. 24. 25. 26. 27. 28.-29. 30. 31.
únor 1. 2. 3. 4.-5. 6. 7. 8. 9. 10. 11.-12. 13. 14. 15. 16. 17. 18.-19. 20. 21. 22. 23. 24. 25.-26. 27. 28.
březen 1. 2. 3. 4.-5. 6. 7. 8. 9. 10. 11.-12. 13. 14. 15. 16. 17. 18.-19. 20. 21. 22. 23. 24. 25.-26. 27. 28. 29. 30. 31.
duben 1.-2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.-9. 10. 11. 12. 13. 14. 15.-16. 17. 18. 19. 20. 21. 22.-23. 24. 25. 26. 27. 28. 29.-30.
květen 1.-2. 3. 4. 5. 6.-8. 9. 10. 11. 12. 13.-14. 15. 16. 17.

červen (po pauze) 7. 8. 9. 10.-11. 12. 13. 14. 15. 16. 17.-18. 19. 20. 21. 22. 23. 24.-25. 26. 27. 28. 29. 30.

červenec 1.-2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.-9. 10. 11. 13. 14. 15.-16. 17. 18. 19. 20. 21. 22.-23. 24. 26. 27. 28. 29.-30. 31.

srpen 1. 2. 3. 4. 5.-6. 7. 8. 9. 10. 11. 12.-13. 14. 15. 16. 17. 18. 19.-20. 21. 22. 23. 24. 25. 26-27. 28. 29. 30. 31.

září 01. 02.-3. 04. 05. 06. 07. 08. 9.-10. 11. 12. 13. 14. 15. 16.-17. 18. 19. 20. 21. 22. 23.-24. 25. 26. 27. 28. 29. 30.-01

říjen 2. 3. 4. 5. 6. 7.-8. 9. 10. 11. 12. 13. 14.-15. 16. 17. 18. 19. 20. 21.-22. 23. 24. 25. 26. 27. 28.-29. 30. 31.

listopad 01. 02. 03. 04.-5. 06. 07. 08. 09. 10. 11.-12. 13. 14. 15. 16. 17. 18.-19. 20. 21. 22. 23. 24. 25.-26. 27. 28. 29. 30.

prosinec 01. 02.-03. 04. 05. 06. 07. 08. 09.-10. 11. 12. 13. 14. 15. 16.-17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24.-26. 27. 28. 29. 30.-31.

2024
leden 2. 3. 4. 5. 6.-7. 8. 9. 10. 11. 12. 13.-14. 15. 16. 17. 18. 19. 20.-21. 22. 23. 24. 25. 26. 27.-28. 29. 30. 31.
únor 1. 2. 3.-4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.-11. 12. 13. 14. 15. 16. 17.-18. 19. 20. 21. 22. 23. 24.-25. 26. 27. 28. 29.
březen 1. 2.-3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.-10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 18.

(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016, rok 2017, rok 2018, rok 2019, rok 2020, rok 2021, rok 2022


ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Pátek 8.7. 2005,
  • Londýnem otřásla série pumových atentátů, mrtvých jsou desítky, zraněných stovky
  • Čeští ústavní činitelé odsoudili teroristické útoky v Londýně, policejní hlídky byly posíleny
  • BIS nemá signály, že by republice hrozilo bezprostřední nebezpečí teroristického útoku
  • Podle vlády by se měla Česká republika vyjádřit k euroústavě do konce roku 2007
  • Benešová uznala, že výrokem o uplácení novinářů pochybila, rezignovat nehodlá
  • Gross, Emmerová a tři zákonodárci stále nepřiznali své příjmy za loňský rok
  • Na Svitavsku uhořeli v havarovaném osobním automobilu dva lidé
  • Počasí v Praze: oblačno s krátkou přeháňkou

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Teror a stát, šance na vítězství
    Tentokrát to byli obyvatelé Londýna, kdo zakusil chuť teroru, tu chuť, kterou musejí obyvatelé Izraele chutnat několikrát do roka, často v rozmezí i několika dnů.
    Je zřejmé, že se teror stane součástí naší reality přinejmenším na léta dopředu. Ono Churchillovo "není to začátek konce, ale konec začátku" je zatím ve hvězdách. Zítra to může být Paříž nebo Praha nebo kterékoli jiné místo na světě. Kamkoli je možno přinést v aktovce bombu a není vagón metra nebo autobus, který by se nedal odpálit.
    Šance na vítězství pro jednu nebo druhou stranu, to je zásadní otázka. Vítězství pro islamisty, jaké by mohlo být? Přejí si vyklizení Středního východu a volnou ruku v sérii státních převratů, které nastolí islamistické diktatury jaké jsou v Íránu a jaká byla v Afghánistánu za vlády Talibanu (nikoli ovšem v Iráku, což je paradoxní). Budou to typické diktatury, které nemohou nabídnout nic, než násilí a jejich vítězství bude pravděpodobně znamenat vyústění do atomového konfliktu, protože bez nejmenších pochyb budou usilovat o atomové zbraně a jakmile je budou mít, použijí je. Pravděpodobnost pro toto řešení je značná, jelikož vůle k boji s nimi je malá, v Evropě bohužel omezená téměř jen na Británii, nyní zasaženou terorem. Pokud se islamistům podaří to, co se nepodařilo Hitlerovi, totiž s pomocí vnitřní páté kolony zlomit vůli Británie k boji, cesta k výše nastolenému scénáři bude otevřená.
    Šance pro vítězství demokratické strany existuje. Vždyť jde o válku, byť ne válku jako bývaly v dějinách až dosud. Nepřítel není vázán na žádný státní útvar, nebo území. Vyvinul "absolutní zbraň", totiž sebevražedného atentátníka. Zdá se, že proti němu lze s jakous takous vyhlídkou na úspěch nasadit jen výpočetní techniku v nejširším slova smyslu, což samozřejmě znamená - takřka automaticky - ustavení orwellovského státu absolutního dohledu nad všemi dvounožci s hlavou a ušima, o občanech už nemá smysl v této souvislosti mluvit. Státní mašinérie se rozhodně pokusí tohoto stavu dosáhnout a už dnes dosahují dílčích úspěchů. Už to je dílčí vítězství islamistických extremistů: demokracie dusí to, co je na ní nejcennější a nejproduktivnější, totiž svobodu.
    Izrael ovšem prezentuje ještě další řešení. Společnost se naučí s terorem žít, jako se naučila žít s dopravními nehodami. Za rok u nás zhyne víc lidí, než kolik je zabito Američanů v Iráku, víme to a žijeme s tím. Zvykneme si, že to občas někde bouchne a pár desítek nebo set nebo dokonce tisíc lidí to odskáče a média si v tom budou pár dní bahnit. Naučíme se minimalizovat riziko. Naučíme se stavět "obranné zdi". Myslím, že toto východisko je nejpravděpodobnější, tedy, že nebude vítězství ani jedné, ani druhé strany.
    A zvrat přinese zase jen technologie - až se naučíme obejít se bez té hnusné, vražedné, nanejvýš jedovaté a smrtící matérie, která se jmenuje ropa, budiž prokleta. Tento objev jednadvacátého století změní hospodářskou i politickou mapu světa a jistě nebude bez vlivu i na válku s terorismem.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Spartakiáda
    Před týdnem jsem tu začal o spartakiádě, jak jsem ji prožíval před padesáti lety, žáček školou povinný. Proč se ještě jednou nevrátit v mém seriálu (celý je zde)?

    Samozřejmě, že pořádáním spartakiády se komunisté snažili zahladit vzpomínku na sokolské slety. Tyhle slety přežívaly v myslích starší generace jako něco úžasného. Každému z nás rodiče okouzleně vyprávěli o sletech,jako by to bylo to největší, co náš národ kdy vykonal. Ale kupodivu jsem nikdy nezaznamenal výraz pohrdání ke spartakiádě. Když se konala poprvé, už u nás fungovala televize, jenže ji zdaleka neměl každý. Lidi se scházeli, aby se mohlina spartakiádu dívat - na obrazovce velké jak arch papíru A5! Žactvo nacvičovalo spartakiádu povinně - a zase, nikdo se nad tím nepozastavoval, nikdo se tomu nedivil. Zaonačili to šikovně, nácvik byl součást vyučování tělocvikua pochopitelně, tělocvik byl povinný.
    O cvičení s krychlemi jsem tu už vyprávěl, to byla první spartakiáda. Pokud mě paměť neklame, na té druhé spartakiádě holky cvičily s bílými obručemi. To byly platové hadice stočené do tvaru kruhu a nezbedníci ty kruhy rozpojovali a spojovali do sebe a dělali z nich velká kola - a hudebně nadaní nezbedníci (nikdy jsem mezi ně nepatřil) na ně uměli troubit jako na trumpetu. Naopak sportovně zdatní jedincidovedli kolem sebe točit těmi obručemi pohybem pánve - tuším, že se tento druh sportu jmenuje hula hoop. Jenže ta opravdová hula hoopová obruč má větší průměr, než měly ty spartakiádní obruče, o to těžší bylo s nimi hula hoopovati.

    Moje vzpomínky na spartakiádní dny jsou matné, ale v podstatě pozitivní. Tenkrát, v těch padesátých létech, byl všední život příšerně nudný, fádní, udušený, nedělo se nic, co by nebylo povoleno a povoleno nebylo prakticky nic, takže spartkiáda byla úžasné vybočení z té šedé uniformní všednosti.
    Z paměti se mi ale noří jeden průser spojený se spartakiádou, už jsem tu na Psu jednou o něm psal: Plakát na jednu z prvních spartakiád (řekl bych že na druhou) dělal malíř Adolf Zábranský. Na obrázku byly znázorněny jásající dorostenky. Kterýsi čilý práskač dešifroval les rukou a zjistil z něho římskou třináctku, jako že ta spartakiáda je ve skutečnosti třináctý sokolský slet, a byl z toho monumentální průser, plakáty se zabavovaly, přelepovaly, pietně snímaly a přechovávaly... Jestlipak ho má někdo ještě schovaný?

    PSÍ PŘÍHODY: Setkání s bílým fantomem
    Už několikrát jsem tu psal o psu, kterému říkám Bílý fantom. Občas se vyskytuje na sokolském stadionu Mrázovka, kam doprovází svého pána, který tam chodí cvičit. Dnes jsme je potkali, pána i fantoma.
    Bart se vždycky chová k Fantomovi zvláštně, řekl bych, že obezřetně. Jen několikrát na něho přes plot štěkal. Obvykle na něho jenom zavile kouká a Fantom se chová podobně.
    Dnes, jak jsem už řekl, jsme se potkali. Nechtěl jsem se večer s Bartem přetahovat, takže jsem moudře ustoupil stranou a vodítko omotal kolem stromu.
    Kdyby kolem šel Brok nebo Max nebo Tom, strom by se ohnul jak luk a bylo by to doslova rodeo.
    Nic takového se nestalo. Bart sice napnul vodítko, nicméně strom s e neohnul. Neštěkal, nevzpínal se, ani fantom se nechoval nevraživě - byl jen obezřetný.
    Je to obrovský svalnatý pes a myslím, že Bart oceňuje jeho sílu a sice by se s ním porval, protože on by se porval i s King Kongem, kdyby ho potkal, nicméně realisticky oceňuje svoje síly a ví, že utkání s Bílým fantomem by nebyla žádná procházka růžovým sadem.
    A podezírám ho, že je vcelku rád, že ho poutám ke stromu. Irdě pak doma vykládá:
    Potkali jsme Fantoma, dal bych mu na frak, ale to víš, pás nechtěl, pán mě přivázal k akátu!