2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 27. / 28. / 29. / 30.

červenec / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22.-23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28. / 29.-30. / 31.

Srpen / 1. / 2. / 3. / 4. / 5.-6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Čtvrtek 7.7. 2005,
  • V hotelu Gleneagles ve skotském Auchterarderu začal summit zemí G8
  • MOV rozhodl, že letní olympijské hry v roce 2012 se budou konat v Londýně
  • Na Grossglockneru bylo nalezeno mrtvé tělo pohřešovaného českého horolezce
  • Prezident Klaus s manželkou Livií navštívili 40. ročník Mezinárodního filmového festivalu
  • Česko si připomnělo 590. výročí upálení kazatele a církevního reformátora Mistra Jana Husa
  • Asi 200 lidí z Horního Jiřetína a Černic vytvořilo živý řetěz proti těžbě uhlí
  • V Českém Brodě skončil třídenní hudební festival Rock for People
  • Počasí v Praze: oblačno bez deště, oteplení

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Právo na pochyby
    K vykopání vlastního hrobu je třeba někdy lopaty, někdy neopatrného slova a k tomuto druhému nástroji se zřejmě uchýlila nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová. Nechala se vytočit reportérem televize Nova a na impertinenci odpověděla impertinencí. Lidé v jejím postavení by se však neměli nechat vytočit. Žertování o úplatcích v naší zemi je žertování o provaze v domě oběšencově. Ba horší, protože žert může někdo brát vážně, nebo předstírat, že bere vážně a žádat důkaz. Ministr spravedlnosti Pavel Němec je teď samozřejmě v sedmém nebi, že si jeho sokyně takto naběhla a tváří se, že jde o vážně míněné, avšak nepodložené obvinění.
    Je to další kolo zápasu Němec versus Benešová. V doposud posledním byly sympatie veřejnosti spíš na straně Benešové, protože jí byla protivná horlivost, s jakou Němec hájil "státní zájmy" v případu katarského prince. Avšak po Krejčího útěku je Němcův požadavek prověrky státních zástupců oprávněný. Reportérův dotaz stran toho, zdali třetina státních zástupců jsou lidé neschopní, byl legitimní. Schopná nejvyšší státní zástupkyně by měla vědět, jak to s jejími podřízenými je a veřejnost má právo znát její názor v této věci. A pokud odpovídá nehorázným a zkreslitelným bonmotem na legitimní otázku, pak o jejích schopnostech máme právo mít pochyby.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Piknikový pytlík
    Vrátím se ještě k neděli. Rozhodli jsme se s Ljubou, že nebudeme nic, ale vůbec nic dělat, žádné práce domácí nebo nedomácí, že se budeme jen tak povalovat na trávníku, hrát si s pejsky, podřimovat, číst si. Nějaké vaření nepřipadá v úvahu. Jedinou práci, kterou jsem ochoten vykonat, je jízda autem do "drive in" McDonalda!
    Jak rozhodnuto, tak vykonáno. Odjel jsem autem do nejbližšího meka, koupil tam dva rolly (to jsou takové slané palačinky, uvnitř je salát a kuřecí maso), Ljubě navíc koupil salát a sobě kuřecí nuggety a dvě lehké koly bez ledu. Toto vše vypisuji, aby bylo zjevno, že toho bylo hodně. Celou dobu jsem nevystoupil z auta, to je princip "drive in" systému - nakupujete z okénka vozu. Přitom jsem telefonoval a taky trochu fotil z okna. Když byl nákup hotov, shrnul jsem ho do velkého pytle a aby se mi to snadno neslo, do pytle jsem přidal klíče, foťák, mobil - samozřejmě ne ty cocacoly, ty jsem balancoval na podlaze.
    Zkušený čtenář tuší, že mířím ke konci stylu strýce Podgera.
    Poobědvali jsme a pytlík, ve kterém jsem to všechno přinesl, se změnil v odpadkový koš. Ve finále pravila Ljuba, že koš vyhodí a naštěstí jsem si právě v tuto osudovou chvíli položil zásadní otázku, kdepak je foťák, kdepak je mobil, kdepak mám klíče...
    Mohlo to být zábavné nedělní odpoledne - důkladná probírka popelnice, jelikož mobil, ta kluzká potvora, by jistě propadl až na dno. Foťák, ten by se možná zachránil někde v půlce na šlupce od banánu.

    PSÍ PŘÍHODY: Proti gustu...
    Proti gustu žádný dišputát, říkávaly babičky. Nicméně někdy se musím Bartovu gustu podivovat, arciť tiše, bez hlasitých námitek.
    Že je pes žíznivý, to kupodivu není. Tím spíš je to normální, když pobíhá dvě hodiny po louce pod pražícím sluníčkem, jaké nás obdařilo přízní včera dopoledne, po zapršeném úterku, kdy se neukázalo ani jednou. Bart se radoval ze sluníčka a já se radoval z toho, že Pražané se radují jinde než v Prokopském údolí, takže nikde nejsou žádní jedlí psi.
    Byla to tedy vydařená procházka a Bart si zasloužil pořádné napití z louže, která zůstala na cestě po úterním dešti. Pil a pil, až Ljuba poznamenala, že to možná přehání, a když pil dál, měla pocit, že se předvádí a že se cvičí v nějakém cirkusovém vystoupení a já si vzpomněl na pohádku o Tlustém, Širokém a Bystrozrakém a na to, jak Tlustý vypil rybník a pak ho zase vypliv a napadlo mě, že Bart vyplivne tu louži doma, na koberci.
    Bart dopil a šli jsme dál - a došli k druhé louži.
    Ta první byla trochu zkalená, kdežto tahle louže byla čirá jako horská bystřina. Kdyby na jejím dně ležela mince, dalo by se přečíst datum ražby. Čiročiré dno. Ta voda byla snad destilovaná.
    Bart k ní opatrně, nedůvěřivě přiblížil čenich, pak vysunul jazyk, olízl ji a pak hlavu oddálil. Jistě, už nemá žízeň, vždyť má v sobě půl hektolitru vody z té první louže.
    Mýlil jsem se. Bart hrábnul do čiré louže pravou tlapou, zvolna, zato hluboko a jakmile se louže zkalila, zase sklonil hlavu a dlouze chlemtal, aby tekutinu doplnil na celý hektolitr. Vody plus bahna.