2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 27. / 28. / 29. / 30.

červenec / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22.-23. / 24. / 25. / 26.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Středa 6.7. 2005,
  • Bush zopakoval, že americké síly zůstanou v Iráku až do vítězství
  • Paroubek a Havel se shodli v názoru na Evropskou unii a euroústavu
  • Národní pouti na Velehradě se poprvé zúčastnil i Václav Klaus s manželkou Livií
  • U pohřebiště ve Veselíčku na Přerovsku proběhla vzpomínka na napoleonské bitvy
  • Chlapce těžce zranil elektrický proud při přelézání železničního vagonu
  • Mši k poctě Cyrila a Metoděje sloužil na Velehradě kardinál Vlk
  • V České Lípě přejel vlak nohy cestujícímu, který chtěl naskočit
  • Počasí v Praze: celý den pršelo s chutí usilovnou

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Setkání Paroubka s Havlem
    Svátečný dny věru nejsou bohaté na politické události,takže nám, pokukovatelům po politické situaci nezbývá než zaznamenat i soukromé záležitosti,jako byl oběd v nejmenované restauraci jmenovaného Paroubka a Havla. Hovořili o politice, o Evropské unii zejména. Rád bych zde zvýraznil slova, citovaná médii. Havel hovořil o nutnosti pokračování ratifikace evropské ústavy. Zatím jsem nečetl přesnější vyjádření. "My bychom si plivli sami do tváře, kdybychom ten proces náhle zastavili," řekl. "Najednou ho nepodstoupit, to by bylo jakési plivnutí na vlastní podpis. Myslím si, že to pokračovat má," řekl Havel zpravodaji ČTK. "Může se stát leccos, může se stát, že se bude přepisovat, vyvíjet nebo odkládat, takových možností je mnoho a takových zákrut a zádrhelů bylo v dějinách Evropské unie mnoho, daleko vážnějších, než je toto." Co k tomu dodat? Jen to, že je škoda, že Havel je v takovém zdravotním a s ním souvisejícím duševním stavu, že nevystupuje aktivněji. Se svou autoritou by on mohl být významným oponentem demagogie Václava Klause, která nás strhává do příšeří nacionalismu se všemi důsledky,které vyplynou z toho, že nebude mít žádného důstojného a vahou rovného protivníka.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Že jim to není blbý
    Bavilo by vás dělat práci, která by byla totálně zbytečná a vy byste si museli připadat při vykonávání této práce jako naprostí idioti? Nebavilo. Ledaže byste byli policajt.
    Nicméně upřesní. Naprostý idiot je ten, kdo vymyslel koncept "zklidňování města", což v praxi znamená, že systém jednosměrek a zákazů a příkazů způsobuje, že každé auto projede městem, třikrát až pětkrát delší vzdálenost, než je nutno, v režimu nejhoršího spalování, na jedničku a na dvojku, kdy vytváří nejvíc spálených plynů, nejvíc smrdí a překáží a obtěžuje. Takových situací je nastaveno v Praze mnoho set. Ale trklo mě to do očí včera, v neděli odpoledne. Nádražní ulice, potřebuju jet domu na Mrázovku. Mohl bych odbočit, ale nesmím. Vím, že u autobusového nádraží číhají policajti jak loupežníci v lese. Všude klid, pusto, žádná auta. Vím, že se tam loupežníci skrývají., roto ujedu ten kilometr navíc. Při spotřebě 8 litrů na 100 je to malá štamprle, ale představte si, kolik automobilů zbůhdarma na této jedné pitomosti vypálí tu štamprli z neobnovitelných zdrojů.
    Ti policajti tam i v neděli stojí proto, že jsou pořád ještě automobilisté, kteří nevědí, že by něco takového bylo možné a že by tam někdo byl ochoten stát i v neděli a zkusí to a je pokutován. Takže je tam pořád někdo pokutován.
    A kousek odtud piráti silnic páchají jedno zvěrstvo za druhým beztrestně, protože je postihnout je těžké, kdežto ustanovit léčku na místě, odporujícím zdravému rozumu, je lehké.
    V Iráku už zahynulo 1700 Američanů. To je o něco víc, než kolik lidí zahyne na našich silnicích - bez války a sebevražedných atentátníků - ročně. A naše policie se zabývá takovými kravinami, jako je léčka u autobusového nádraží v Praze na Smíchově.

    PSÍ PŘÍHODY: Obraz politické scény
    Nespletl jsem se. Tohle bude opravdu o psech. Nicméně alegorie k politické scéně se nabízí úplně sama. Jen si to představte. Je klidné nedělní odpoledne. Užíváme si klidu na zahrádce, ležíme na lehátkách, občas pohovoříme, občas zadřímneme, je to relaxační neděle jak z učebnice duševního zdraví.
    Opravuji. Mohla by být, kdyby nebylo těch zatracených čoklů.
    Čoklové, rotvajler Bart a pointr Iris, se povalují na trávníku. Nic jim nechybí. Dostali nažrat a napít, byli venku, vyběhali se, nemají si na co stěžovat. Jenže v sousedství zaštěká pes. Je to doga, jmenuje se Čip, má hromský hlas,úměrný svému objemu a zjevu. Iris vyskočí a začne ječet, to probudí Barta, ten běží za ní, mlčky dusá, zamračeně odhodlaný každého zakousnout. Duo Čip a Iris vybudí i Arise, a Sáru a Rockyho, ti začnou taky štěkat a pobíhat a dorážet na neviditelného, ba co hůř, na neexistujícího nepřítele. Místo klidné neděle je tu najednou neklidná neděle.
    Naštěstí to za chvilinku skončí a nastane klid. Pejskové ulehnout a dřímají a my můžeme na našich lehátkách dál v klidu probírat nedostatky těch ostatních lidí a potom, znaveni, zadřímnout.
    V životě na politické scéně je to jinak. Tam není čas na dřímotu. Velcí psi začnou ňafat hned ve chvíli, kdy usoudí, že si jich nikdo nevšímá a malí a menší se rádi přidají a ta kakofonie nám rozdírá sluch od zimy do zimy.
    Měli by někdy taky usnout. Politici stejně jako psi.