2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 27. / 28. / 29. / 30.

červenec / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22.-23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28. / 29.-30. / 31.

srpen / 1. / 2. / 3. / 4. / 5.-6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / pauza - cesta do Skotska / 21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26.-27. / 28. / 29. / 30. / 31.

září / 1. / 2.-3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9.-10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16.17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23.-24. / 25. / 26.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Pondělí 4.7. 2005,
  • Izraelská vláda odmítla pozdější odsun osad z pásma Gazy
  • Sonda Deep Impact vypustila modul, jenž se srazí s kometou Tempel 1
  • Představitelé ČSSD a ODS se shodují, že je příliš užívána koluzní vazba
  • ODS nechce o EU jednat s KSČM, patronát Klause se zase nelíbí ČSSD
  • Kvůli státní zástupkyni Benešové zůstávají Dalík a Večerek bez náhrady
  • Život dívky težce zraněné při Rallye Bohemia už není v ohrožení
  • Sharon Stone převzala ve Varech cenu za přínos filmu
  • Počasí v Praze: letně slunné a příjemné

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: U taktovky Václav Klaus
    Už Mistr Sun radil vojevůdcům, aby - pokud si přejí úspěch v bitvě - byli to oni, kdo budou volit místo a čas střetnutí. Toto umění Václav Klaus ovládá tak, že by starému čínskému lišákovi dělal radost. Naposledy to osvědčil v kauze "debata o Evropském unii". Poté, co odmítl výzvu předsedy sněmovny Lubomíra Zaorálka k diskusi sám diskusi navrhuje.

    Proč teď

    Jistě je hodně důvodů, proč to Klaus udělal. Jsou to důvody vnitřní, subjektivní, ale i objektivní, politické. Ten vnitřní souvisí s jeho osobností. Muž, který je nejchytřejší, nejschopnější, nejvzdělanější, nejpilnější a nejcharakternější samozřejmě nemůže přijmout výzvu nějakého nýmanda, jako je předseda sněmovny (pokud ovšem není předsedou sněmovny momentálně on sám). To není ani tolik pozoruhodné, jako je pozoruhodný ten fakt, že si to protivník nechá líbit. V normální zemi by bylo nemyslitelné, aby politik tak výrazně angažovaný ve při týkající se celého státu odmítl kvalifikovanou veřejnou debatu s oponentem. Selhání médií je tu zřetelné. Zaorálek a spolu s ním další stoupenci nebožky ústavy sice hořce zavzlykali, ale jejich vzlyk zanikl v mediálním mlčení. Pro náš veřejný život bude mít toto selhání dlouhodobé důsledky.

    Objektivní příčiny souvisejí s vývojem situace v Evropě jako takové. Evropská ústava v té podobě, jak o ní hlasovali Francouzi a Holanďané v referendu, je dnes už historický, neživotný dokument. Václav Klaus je teď v pozici, kterou miluje nade vše. Může totiž tvrdit, že "on to vždycky říkal" a že vývoj situace mu dal zapravdu.

    Nikdo mu nebude oponovat, nikdo se mu nevysměje, jako se mu nikdo neodvážil oponovat a nevysmál se mu, když se zbaběle a chytrácky vyhnul debatě se Zaorálkem (kterou by pravděpodobně prohrál). Vývoj totiž nedal zapravdu Klausovi. Vývoj nepotvrdil, že "Brusel" je vševládný orgán, omezující "národní identitu". Vývoj ukázal, že stačila dvě hlasování a celý slavný Brusel je na kolenou a evropský proces uvázl na místě. Ve francouzském a holandském hlasování vyhrály argumenty, které jsou pravým opakem toho, co Klaus "vždycky říkal". Ale málo kdo se odváží našemu velkému demagovovi toto říci z obavy, že to dopadne jako vždycky, totiž obrácením argumentace a zesměšněním mluvčího.

    Smysl debaty

    Z rozhodnuté Václava Klause se tedy bude, jak se zdá, debatovat, jindy a o něčem jiném. O čempak asi?

    Klaus ve svém dopise navrhuje, aby se ústavní činitelé pokusili nalézt nejvyššího společného jmenovatele českých postojů. Tím se vytvoří výchozí pozice České republiky v nadcházející celoevropské diskusi. Je to návrh jistě rozumný, ba nezbytný a je to zase ostuda a známka druhořadosti, že to nenapadlo ani premiéra, ani předsedu sněmovny, ani předsedu senátu. Což nemění nic na tom, že je to návrh šitý Klausovi na míru.

    Klaus totiž ve svém protievropském křižáckém tažení měl jednu slabinu: byl sám voják v poli, V pozici prezidenta republiky měl sice přístup k mikrofónům a kamerám, ale pohyboval se na hraně ústavnosti. Paroubek sice podnikl groteskní pokus, aby mu přistřihl křídla, ale i ten pokus, jakkoli bezzubý, poukázal na Klausovu faktickou politickou "nikoli kompetenci" k tomu, co dělá. Teď, posílený mýtem "já to říkal", se pokusí tu tlupu trpaslíků s níž má co do činění postavit podél lajny. A křídu drží v ruce on.

    Bez komunistů

    Klaus si je jistě vědom další slabiny své pozice. Když se ohlédne aby se podíval, kdo za ním jde, copak spatří? Samozřejmě houf oponentů bez rozeznatelné politické identifikace. Ty je třeba chválit a pěstovat si. Potom členy a příznivce a voliče ODS, ti za ním půjdou, i když vyhlásí konverzi k buddhismu a obléknou si oranžová roucha a chopí se bubínků. O to méně uspokojivý je pohled na hordy nácků všech odstínů černé a na rudé bolševiky. Při lajnování linie "společného východiska" bude Klaus raději držet křídu sám, než aby se o ni tahal s Grebeníčkem. On nakreslí odsud posud. Má k tomu ideální příležitost. Protivníci jsou ve zmatku a nejistotě. Když ani Tony Blair nemá lepší nápad, než je "podpora vědy a výzkumu", tak co můžeme čekat od strejců z Lidového domu! Jiří Paroubek už jednal s Grebeníčkem o vztahu k Evropské unii a sklidil za to kritiku. Proč by měl něco podobného riskovat Klaus, který má na zadku svých prezidentských kalhot ošklivou skvrnu od třešní? Z této úvahy se dalo rozhodnutí "bez komunistů" snadno odvodit. Náckové se pod ruku plést nebudou, protože po Sládkově pádu nemají v parlamentu zastoupení.

    Marně vyhlašuje Jiří Paroubek jakousi "komunikační strategii". Bez Klause žádná "komunikace" nemá smysl a on přistoupí jen na takovou komunikaci, jakou si nadefinuje sám. Jak debata dopadne, lze si s velkou mírou pravděpodobnosti představit. Klausovi jde o to, aby protivníkům vyhnal z hlavy jejich koncept "tvrdého jádra evropské integrace" a je teď k tomuto cíli blíže, než kdy jindy.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Že jim to není blbý
    Bavilo by vás dělat práci, která by byla totálně zbytečná a vy byste si museli připadat při vykonávání této práce jako naprostí idioti? Nebavilo. Ledaže byste byli policajt.
    Nicméně upřesní. Naprostý idiot je ten, kdo vymyslel koncept "zklidňování města", což v praxi znamená, že systém jednosměrek a zákazů a příkazů způsobuje, že každé auto projede městem, třikrát až pětkrát delší vzdálenost, než je nutno, v režimu nejhoršího spalování, na jedničku a na dvojku, kdy vytváří nejvíc spálených plynů, nejvíc smrdí a překáží a obtěžuje. Takových situací je nastaveno v Praze mnoho set. Ale trklo mě to do očí včera, v neděli odpoledne. Nádražní ulice, potřebuju jet domu na Mrázovku. Mohl bych odbočit, ale nesmím. Vím, že u autobusového nádraží číhají policajti jak loupežníci v lese. Všude klid, pusto, žádná auta. Vím, že se tam loupežníci skrývají., roto ujedu ten kilometr navíc. Při spotřebě 8 litrů na 100 je to malá štamprle, ale představte si, kolik automobilů zbůhdarma na této jedné pitomosti vypálí tu štamprli z neobnovitelných zdrojů.
    Ti policajti tam i v neděli stojí proto, že jsou pořád ještě automobilisté, kteří nevědí, že by něco takového bylo možné a že by tam někdo byl ochoten stát i v neděli a zkusí to a je pokutován. Takže je tam pořád někdo pokutován.
    A kousek odtud piráti silnic páchají jedno zvěrstvo za druhým beztrestně, protože je postihnout je těžké, kdežto ustanovit léčku na místě, odporujícím zdravému rozumu, je lehké.
    V Iráku už zahynulo 1700 Američanů. To je o něco víc, než kolik lidí zahyne na našich silnicích - bez války a sebevražedných atentátníků - ročně. A naše policie se zabývá takovými kravinami, jako je léčka u autobusového nádraží v Praze na Smíchově.

    PSÍ PŘÍHODY: Obraz politické scény
    Nespletl jsem se. Tohle bude opravdu o psech. Nicméně alegorie k politické scéně se nabízí úplně sama. Jen si to představte. Je klidné nedělní odpoledne. Užíváme si klidu na zahrádce, ležíme na lehátkách, občas pohovoříme, občas zadřímneme, je to relaxační neděle jak z učebnice duševního zdraví.
    Opravuji. Mohla by být, kdyby nebylo těch zatracených čoklů.
    Čoklové, rotvajler Bart a pointr Iris, se povalují na trávníku. Nic jim nechybí. Dostali nažrat a napít, byli venku, vyběhali se, nemají si na co stěžovat. Jenže v sousedství zaštěká pes. Je to doga, jmenuje se Čip, má hromský hlas,úměrný svému objemu a zjevu. Iris vyskočí a začne ječet, to probudí Barta, ten běží za ní, mlčky dusá, zamračeně odhodlaný každého zakousnout. Duo Čip a Iris vybudí i Arise, a Sáru a Rockyho, ti začnou taky štěkat a pobíhat a dorážet na neviditelného, ba co hůř, na neexistujícího nepřítele. Místo klidné neděle je tu najednou neklidná neděle.
    Naštěstí to za chvilinku skončí a nastane klid. Pejskové ulehnout a dřímají a my můžeme na našich lehátkách dál v klidu probírat nedostatky těch ostatních lidí a potom, znaveni, zadřímnout.
    V životě na politické scéně je to jinak. Tam není čas na dřímotu. Velcí psi začnou ňafat hned ve chvíli, kdy usoudí, že si jich nikdo nevšímá a malí a menší se rádi přidají a ta kakofonie nám rozdírá sluch od zimy do zimy.
    Měli by někdy taky usnout. Politici stejně jako psi.