2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 27. / 28. / 29. / 30.

červenec / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22.-23. / 24.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Pátek 1.7. 2005,
  • Španělsko jako třetí stát v Evropě legalizovalo homosexuální sňatky
  • Paroubek tvrdí, že ČSSD by po příštích volbách mohla znovu sestavovat vládu
  • Právník Kinského zpochybnil nestrannost českých soudů při projednávání žalob
  • ČSSD prožívá renesanci voličské přízně, posiluje na úkor komunistů
  • V Národním divadle se konalo poslední rozloučení s Jiřím Kodetem
  • V Novém Jičíně najel nákladní vůz na chodník a zabil školačku
  • Skončil školní rok, děti přinesly domů vysvědčení
  • Počasí v Praze: takřka celý den propršel

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Dobrá a nedobrá strategie
    Přes dvaadvacet procent by nyní dostala podle výzkumu veřejného mínění hlasů sociální demokracie. Předhonila konečně komunisty a je za ODS už jenom jedenáct procent pozadu. Pořád by ještě nebyla ve volbách úspěšná ani podle vlastních kritérií - víme, že si stanovila hranici pětadvaceti procent za minimum, třicet za rozumný úspěch. Takže se drápe z hlubiny, kam ji stáhla Špidla a ten pán, jaksevlastně jmenuje, pamatujete, bejval to nejpopulárnější politik, takovej ten mrňavěj, v maskáčích.
    Paroubek sází na solidnost, na schopnost dohodnout se, a místo aby se zesměšňoval upřímností, důsledně hraje hru na šampióny. Oznámil, že Evropu doženeme a že budeme mít osmiprocentní nárůst ekonomiky a zkrátka že bude mnohem líp než je dnes. Což není ta nejhloupější předvolební strategie, takže další růst se dá čekat. Že je z toho ODS nervózní není divu. Zatím lamentuje, že jí sociální demokraté sebrali hit v podobě snížení daní. A tvrdí, že nepoví detaily o Modré šanci, aby sociální demokraté jí nápady neukradli. Někdo by Topolovi měl prozradit tajemství, že lamentování je ta nejhloupější volební strategie, jakou si lze představit.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Spartakiáda
    Četl jsem v novinách, že první spartakiáda se konala před padesáti lety. Zase jedna studánka pro vzpomínání. Vždyť já na té první spartakiádě cvičil coby žáček! To přišla paní učitelka Čápková do třídy a řekla nám, že budeme cvičit na spartakiádě - a že každý máme mít pomůcku: bude to cvičení s krychlemi a každá ta krychle má mít hranu, už nepamatuju, ale dejme tomu 24 cm. Přišel jsem domů a poprosil tatínka, aby mi vyrobil krychli o hraně 24 cm. Otec se zasmušil, pohroužil se do učených matematických knih, osvěžil si Pythagorovu větu a další disciplíny eukleidovské geometrie a po delším úsilí mi vyrobil velmi chatrnou krychli s připomenutím, že bych na ni neměl moc sahat.
    Všechny ostatní děti měly šikovnější tatínky, všechny měly lepší krychli než já, a jedna holčička měla tatínka truhláře a ten vyrobil krychli ze dřeva s mahagonovou dýhou a vyleštil ji do piánového lesku. Tím pádem se ona holčička stala hlavní figurou ve třídě a byla předmětem obdivu, závisti a podlézání a patolízalové jí nosili tašku a podstrkovali svačinu a celá hierarchická struktura smečky tím byla rozvrácena a bůh ví, jak by vše dopadlo, kdyby se za několik dní neozval školní rozhlas:
    "Chrchly chrchly, žactvo čtvrtých a pátých tříd nechť se odebere ke školníkovi kde nafasuje úřední spartakiádní krychle konec hlášení."
    V tu chvíli se obdivovaná holčička stala předmětem posměchu a její mahagonová krychle se ocitla v propadlišti dějin.

    Nicméně, spartakiáda si zaslouží, abych se k ní ve svém vzpomínkovém seriálu ještě vrátil, takže ještě jednou, příště.

    PSÍ PŘÍHODY: Nekompromisní Artuš
    Navštívil jsem přítele Zhoufa v jeho domě v Černošicích. Kolem domu je zahrada a v ní běhá jeho pes Artuš. Dbám na to, aby při tom zůstalo, aby běhal na zahradě a ne mimo zahradu. Před časem se mi stalo, že jsem si otevřel vrátka a Artuš se kolem mne nekompromisně prodral a zdrhnul a chytli ho až pozdě večer. Zhouf mni nic nevyčetl, jenom měl takové smutné oči a to mě bolelo víc, než kdyby mi nadával. Takže od té doby si neotevírám sám a čekám, až mi otevře on nebo osoba jím pověřená.

    Tak.
    I posledně jsem si nechal otevřít, vešel jsem a poseděl u kafe v kuchyni. Na zahradě byla návštěva, jedna paní ze sousedství a nějaké děti si hrály se Zhoufovic dcerkou. Kafe jsem dopil, nechal jsem se vyprovodit ven, lezl jsem na motorku, stále ještě rozmlouvaje se Zhoufem, když vtom vycházela sousedka a její holčičky a Artuš nekompromisně rozrazil ten dav a frnk, rovnou přes silnici!
    Byl to úžasný příklad zcela nekompromisního zdrhnutí.
    Bart, když bere roha, se vykolébá z vrátek, předstírá, že musí něco omrknout na sloupku vrátek, pak že se půjde podívat na jednu kopretinu naproti u cesty a že možná z tohohle úhlu by ta vrátka byla lépe vidět a pozvolna se vytrácí.
    Ne tak Artuš. Jeho zdrhnutí bylo absolutní a už byl na louce a dováděl tam s nějakým vlčákem. Sousedka omluvně bědovala a Zhouf měl smutné oči. Třebaže jsem v tom byl nevinně, i tak mě to bolelo.