2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 27. / 28. / 29. / 30.

červenec / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22.-23. / 24. / 25.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Úterý 31.5. 2005,
  • Angela Merkelová oficiálně dostala šanci být první kancléřkou v německé historii
  • Vláda počká s hodnocením francouzského referenda až co řekne Evropská rada
  • Klaus důrazně odmítl pozvání Paroubka na zasedání vlády ohledně zahraničních cest
  • Podle Paroubka bude ratifikace euroústavy v Česku i po francouzském odmítnutí pokračovat
  • Klaus i ODS dali najevo, že euroústava je mrtvá a pokračovat ve schvalování je zbytečné
  • Lachnit nebude stíhán kvůli nevýhodným smlouvám o pronájmech budov ministerstva
  • Katarský princ byl u Obvodního soudu pro Prahu odsouzen k 30 měsíců vězení
  • Počasí v Praze: přehnalo se krupobití, vysoké teploty přetrvaly

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Co tomu řekne cizina?
    Tak zní klasická česká otázka. Co tomu řekne cizina, že prezident a premiérministr vykopali válečné sekyry (po kolikáté už?) ? Teď je odpověď zřejmá: neřekne tomu nic, protože má jiné starosti, než zájem o český politický cirkus.
    Francouzští bolševici a socialisté ve spojení s pravicovými nacionalisty odstřelili ratifikaci smlouvy, která měla způsobit, že Evropská unie s 25 členy a vyhlídkou na přijetí dalších deseti bude fungovat. To je fakt, se kterým je nutno se smířit a na který bude Evropa reagovat, tím spíš, že francouzský příklad nejspíš najde odezvu v Holandsku, kde je referendum za dveřmi.

    Premiér Paroubek velmi rozumně oznámil , že francouzské referendum je francouzské referendum a že není důvod, proč by česká vláda měla udělat kotrmelec a postavit se na hlavu a hodit do koše to, oč doposud usilovala. Bude se nadále snažit o ratifikaci, ať už referendem, anebo, kdyby to levicová/pravicová opozice bojkotovala, tak v parlamentě.
    Prezident a v jeho závěsu ODS se naprosto paradoxně chová, jako by francouzské referendum bylo naše referendum a protože Francouzi řekli "ne", že musíme srazit paty a nahrbit hřbet a srovnat krok. Je to věru úsměvné, tato dychtivost od prosazovatelů ryzí české suverenity, nezávislé na žádném cizím vlivu!
    Což vše dohromady pochopitelně a nevyhnutelně ústí do střetu, kdy vláda předvolává prezidenta a prezident předvolává premiéra. Kdo půjde šoupat nožkou, Klaus k Paroubkovi, nebo Paroubek ke Klausovi? Je to smutné a notně hloupé, ale takto se situace vyhrotila.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Ztracená varta
    O víkendu jsme s Ljubou jezdili na kolech v lesích poblíž rakouských hranic, v novohradských horách. Napadlo mě, že bychom na oběd mohli zajet k sousedům, do Rakouska. A v zápětí jsem si vzpomněl na příběh ztracené varty. V novinách teď zase psali o japonských vojácích na ostrově Mindanao, kterým nikdo neřekl, že skončila válka a oni tam čekají, až je císař Hirohito povolá domů! Co když železná opona byla stržena všude, jenom tady ne?
    Pojedeme a najednou uvidíme ostnaté dráty, notně rezavé a vzápětí se ozve řízné "stůj, nebo střelím". Z houští vystupuje muž ve špinavé uniformě, jenom zlatí vlčáci svítí na klopách. Tetelíme se strachy.
    "Máš prachy?" šeptá Ljuba. "Já u sebe nic nemám."
    "Co chcete?" zmůžu se na otázku.
    "Jste narušitelé a já jsem vás zadržel. Dostanu za každého tři dny opušťáku a za psa," ukáže hlavní na Iris, "jeden. To je celkem sedm dní opušťáku!"
    "To je hodně!" chválím ho, abych ho zbytečně nedráždil.
    "No," řekne, "není to zas tak moc ve srovnání s tím, kolik mám už naspořeno. Od listopadu 1989 mě nikdo nevystřídal. To už je patnáct a půl roku. "
    "Nevystřídal? A čím se tady živíte?"
    "Mám tu v lese sklad kádéček a k tomu si přilepšuju ostružinami."
    "Pane," ozve se Ljuba, ale on ji odbude, že není žádný pán, ale soudruh vojín Češpiva. "Tak tedy soudruhu, ale hranice už není zadrátovaná a vám jenom zapomněli říct, že máte jít domů!"
    "Tohle mi neříkejte, občanko narušitelko, nebo vás budu muset rovnou zastřelit. Za to bych sice dostal týden opušťáku navíc, ale k těm opušťákům, co mám, už to nehraje roli."
    Bylo vidět,že už mu to před námi někdo říkal a že v něm zuří prudký vnitřní boj.
    "Proč se té myšlence bráníte, proč se nechcete přesvědčit, zdali je pravda, že jste ztracená varta?"
    "Protože jsem uvědomělý soudruh a kandidát strany a nositel Fučíkova odznaku. A hlavně, kdyby to byla pravda, žádné opušťáky bych nedostal, takže bych měl po piči!"
    Před touto logikou bylo nutno se sklonit.
    Opravuji. Nebylo nutno se sklonit, protože tam žádná ztracená varta nebyla. Dojeli jsme k hranici, tvořenou úhledným domečkem natřeným na bílo. Přes cestu byla závora, ale taková malinká.
    Na oběd jsme do Rakouska ale nejeli.
    Ljuba neměla u sebe občanku a bez občanky by ji tam nepustili, je tam papírová opona!

    PSÍ PŘÍHODY: Hop!
    O víkendu jsme bydleli v kempu v lese v novohradských horách. Pan správce měl psa, velkého, černého, chlupatého. Měl jedlého psa, z hlediska našeho Barta. To nebyla jediná jeho znamenitost.
    Byl to pes velmi přátelský. O Iris se sice zajímal, ale neobtěžoval a když na něho zavrčela, přestal i s náznaky dvoření. A když mu jeho pán zavelel "hop", opravdu udělal hop a skočil mu do náruče.
    Tenhle artistický výkon se nám moc líbil.
    "Kolik váží?" chtěl jsem vědět.
    "Pětatřicet kilo."
    Pětatřicet kilo, to je pytel vápna a cihla navíc, počítal jsem v duchu. Celkem slušná váha na to, aby mi to skočilo na prsa.
    "No jo," dodal správce. "Já ho to naučil, když byl štěně! Jenže on od té doby povyrost a nemůžu ho to odnaučit!"
    Ono by stačilo neříkat hop, ale to už jsem si nechal pro sebe. Neříkej hop, aby na tebe pes nevyskočil, mohlo by znít novohradské přísloví.