2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Pondělí 23.5. 2005,
  • Německá SPD ztratila poslední tradiční baštu, Severní Porýní-Vestfálsko
  • Disidenty rozhořčily výroky Klause o nebezpečném vlivu nevládních organizací
  • V ČR, Polsku, Maďarsku a SR se podle EBRD eurem do roku 2010 platit nebude
  • Referendum o obecních domech v Českém Těšíně bylo dík neúčasti neúspěšné
  • Přes 10 tisíc lidí si v neděli prohlédlo prostory ČT v Praze, Brně a Ostravě
  • Exministr Mlynář bude radit ministryni Bérové dva měsíce jako živnostník
  • Při hašení nočního požáru rekreační chalupy zemřel dobrovolný hasič
  • Počasí v Praze: teplý víkend, jen neděle pod mrakem

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Postdemokracie a hodně křiku
    S nepříliš velkou dávkou fantasie si lze představit ranní poradu na Hradě, kdy si prezident Klaus svolá svoje věrné a položí jim každodenní otázku:

    "Tak koho si dnes znepřátelíme?"

    Přihlásí se Jakl s nápadem, že by to mohli být Američani, že se Bush při posledním setkání málo mračil. Klaus vrtí hlavou, že ne: Bush je pořád ještě dostatečně navztekaný. Byrokrati z Evropské unie, ti jsou jako hejno sršňů. Že by katolíci? Měli úmrtí v rodině, no, snad příští týden. Někdo navrhne disidenty. Klaus se rozzáří.

    "To je ono! Ty jsme si už dlouho nepodali k snídani!"

    A zrodil se útok proti "postdemokraům" a občanským iniciativám, útok, který bez prodlení přinesl ovce. Disidenti se ozvali a Klaus i nadále může zastávat tu pozici, jakou veřejnost oceňuje nejvíc, tedy velikána obklopeného štěkajícími nepřáteli.

    Ve skutečnosti to tak nebylo a z Hradu s dozvíme, že varšavské poznámky o "post-demokracii" jsou součástí neměnného, po léta pěstovaného páně profesorova náhledu na svět. Což jistě jsou. Klaus neměl nikdy sympatii ke speciálnímu statutu "občanských aktivistů" a to ho rozkmotřilo především s jejich patronem Václavem Havlem. Varšavské vystoupení tedy vskutku není nic nového v souboru postojů Václava Klause. Navíc, Klaus není zdaleka jediný politik a politický myslitel, který varuje před přemrštěným vlivem aktivistů na chod státu. Zde ale je třeba zvýrazňovat akcenty a držet se pravého významu slov. Přemrštěný, to neznamená jakýkoli, a pokud se hovoří o státu, není tím myšlena společnost jako celek. Z praxe západních demokracií jsou známy varovné příklady skutečně nemístného vlivu ideologických minorit na chod státu. Jako příklad za všechny uveďme, jak levicové aktivistické skupiny ve jménu ekologismu zasahují do energetické politiky států, a také - u nás je to obzvlášť bolestné a škodlivé - do výstavby dopravní infrastruktury.

    Je pochopitelné a čekalo se to, že se naši někdejší disidenti proti Klausovu vystoupení ohradí. Možná, že to nemuseli udělat tak brzy, byl by čas na rozvahu. Slova o diskreditaci, která znamená "přímý útok na základní principy demokracie, zaručené ústavou" jsou zřetelně přemrštěná a proto v důsledcích nejspíš kontraproduktivní. Diskutabilní je ale závěr otevřeného dopisu dvanácti někdejších disidentů. Smí se prezident vyjadřovat ke stavu společnosti nebo nesmí? Tyto otázky padají už v souvislosti s jeho extrémním postojem k evropské ústavě. Nesmí se kriticky vyjadřovat ani k míře vlivu nevládních organizací a aktivistických skupin? O tom diskutujme. Ovšem nepochybujme, že v diskusi se bude argumentovat i otevřenou občanskou zaujatostí, jakou projevoval v době svého úředního angažmá na postu hlavy státu Klausův předchůdce Václav Havel, tehdy ovšem z opačných pozic.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Do kina - Hvězdné války III. Pomsta Sithů
    Film je skvělý, mé nadšení převeliké. Podařilo se,več jsem nedoufal - obě části ságy jsou dějově překlenuty, spojeny (což jsem čekal) a vzniklo dílo, které je z celé šestice nejlepší (což jsem věru nečekal).
    Pro pořádek připomenu, že režisér Joseph Lucas natočil historicky první část v roce 1977 a ironicky ji označil jako "Epizodu IV.". To byla citace předválečných filmových seriálů tasemnicového typu, kdy bylo vcelku jedno, ve kterém díle jste do něho vstoupili. Následovaly pětka a šestka a pak nastalo dlouhé,předlouhé údobí, kdy přicházely "zaručené zprávy", že Lucas chce ságu doplnit o jedničku, dvojku a trojku.
    Jenže projekt musel technicky uzrát, film se musel "naučit" novým technologiím, podobně jako až v současnosti bylo možno natočit s plnou parádou Pána prstenů.
    Takže zpátky. Recenzi máte například zde na Novinkách od Františka Fuky, já se zatím omezím na pár postřehů.
    Ona ta jendička a dvojka byly trochu nešťastné v tom, že to skutečně zajímavé nutně muselo být v trojce, Totiž: jak se z hodného Jediho Anakina Skywalkera stal zlý Darth Vader, otec Luka Skywalkera a princezny Leii, hrdinů d dílů IV. až VI. V jedničce je Anakin malý hoch a tím je film jakž takž zvláštní. Dvojka, to je nastavovaná kaše, usnul jsem při něm v kině a podruhé, když jsem si ho chtěl v sobotu osvěžit na videu. S obrovskou skepsí jsem šel na trojku, a vida - zdařilo se, film nejenže navázal na historickou část organicky, ale dokázal uchovat a rozvinout jejího ducha. Letecká bitva na začátku filmu, to je mistrovské dílo a ukázka, kam se dostala filmová technika za oněch skoro třicet let, kdy byla natočena závěrečná letecká bitva v Star Wars IV. Velký prostor zde dostává R2D2, onen robot typu "ždímačka"a pak hlavně Mistr Yoda, nejmocnější Jedi. Je zcela vygenerován počítačem - jak asi vedle něho obstojí Yoda z Epizody V.?
    Recenzenti filmu vytýkají dialogové epizody, že jsou nudné a užvaněné. Ono je to jako kdyby vytýkali, že v sendviči je chleba. Navíc, ten film je primárně o politice a o lásce a v politice i v lásce se žvaní, až se hory zelenají. Tady se zelenají jen málo, pokud vůbec.

    Hvězdné války se staly v dějinách filmu fenoménem a možná, že hrozilo nebezpečí jakéhosi rozředění. Klasická Planeta opic, to je taky fenomén, a její pokračování (přinejmenším od třetího dílu nahoru) i novodobý remake budí rozpaky. Zrovna tak jednička a dvojka Star Wars (kdybyste mě utloukli laserovým mečem, přesně si nevybavím nic jiného, než "automobilové závody" z prvního dílu). Trojkou dokázal Lucas nemožné a nečekané, dokázal překonat sama sebe a překonat dílo tři desítky let staré, které už patří do filmového Pantheonu.

    PSÍ PŘÍHODY: Co pes slyší a co ne
    Záleží na zvukové frekvenci, co pes slyší a co ne. Nejlíp slyší na zvukovou frekvenci dveří ledničky a šustění papíru od sejra nebo salámu. Další slyšení je značně diferencované. Nicméně, zajímavé pozorování na Irisce. V pátek jsem měl pojíždění po městě, jezdil jsem na motorce. Odpoledne byla Ljuba doma, a pracovala za Irisčiny asistence na zahrádce. Kolem jezdily motorky a Iris si jich nevšímala. Ale když jsem přijížděl na své Sůze, Irda zaštěkala a běžela mě vítat. Bezpečně poznala, že je to moje mašina!
    Ale pak, po něco později: někde venku štěkali psi a Irda byla očividně zmatená, odkud ten zvuk jde - dívala se na druhou stranu! Možná, že zachytila ozvěnu, jenže ta přece musela být podstatně slabší, než ta hlavní zvuková vlna.
    S tím vítáním - když přijíždím na Mrázovku, Bart mě někdy čeká u vrátek,taky mě musel slyšet už na dálku. Jindy ale se vyhrabe až za minutu, za dvě. Papírem od salámu bych asi uvítací proces výrazně urychlil. V pátek mě navštívil Jirka Wagner, redaktor našeho Neviditelného psa. Ten vždycky přinese psům rohlík, aby ho neobtěžovali. Tak to bylo radost na Starém Bělidle! Oba pejskové se nechali rohlíkem ne zrovna opít, ale uplatit, to ano. Budu zvědav, jestli Jirku poznají podle kročejů, až přijde příště.
    No, rohlík, to asi nebude zas tak moc silné uplatidlo. Musela by to být šunka.