2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Sobota-neděle 14.-15.5. 2005,
  • Poslanecká sněmovna vyslovila vládě premiéra Paroubka důvěru
  • Stížností na ČT přibývá, dle společnosti BSP bylo ale jen 0,66 % výzev neplatných
  • I přes nedůvěru vládě se ODS nebude principiálně stavět proti každé vládní předloze
  • Ekonomové nevěří, že by nový kabinet nějak výrazně pomohl českému hospodářství
  • Ústavní soud obdržel stížnost 7 z 32 justičních čekatelů, které Klaus odmítl jmenovat
  • Vedení Českých drah podepíše s odbory kolektivní dohodu nejspíš v pondělí
  • Zubaři chtějí, aby lidé platili v zubních ordinacích až 60 procent péče
  • Počasí v Praze: pblačno, poměrně teplo

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Poděkování opozici, ochota k diskusi
    Vládní krize je za námi? Nebyla žádná vládní krize, byla jen Grossova aféra a ta je do značné míry skutečně za námi. Vláda jen málo pozměněná o čtyři ministry pokračuje pod vedením nového premiérministra. Grossovi zůstává stranická funkce a jen to je zajímavé a do jisté míry a jen pro někoho napínavé, jak dlouho v ní vydrží.

    Schůze poslanecké sněmovny připomínala spíše než rozpravu ceremoniál. Skutečné napětí skončilo v okamžiku, kdy se i Jan Kavan nechal uplatit drobnými ústupky a přestal jezdit břitvou Paroubkovi po krku. Do sněmovny se dostavil i nemocný Pavel Dostál, takže stojedničková většina mohla osvědčit svoji soudržnost. Zdání dramatu se pokusili vyvolat komunisté, když požádali o dvacetiminutovou přestávku, během níž budou analyzovat projev Jiřího Paroubka. Po dvaceti minutách se vrátili a stejně řekli korporativně své "ne". Za občanské demokraty pokropil vládu předseda jejich poslaneckého klubu Vlastimil Tlustý. Do výčtu pikantních výroků jistě bude zařazen jeho bonmot, že "programové prohlášení je nekonkrétní text a to co je konkrétní, je slabomyslné". S trochou zlomyslnosti bychom mohli ukázat prstem na Paroubkův slib dvacetitisícového průměrného platu. Je slabomyslný nebo nekonkrétní? Při pohledu na grafy naznačující růst měsíční mzdy v ČR spíše reálný, ale mohli bychom vzpomenout na někdejší volební slib dvacetitisícového průměrného platu z úst Václava Klause. To ale jsou spíše maličkosti, příslušné do výbavy politického folklóru.

    Zděděný úkol

    Jiří Paroubek tedy obstál. Programové prohlášení jeho vlády není ani nekonkrétní ani slabomyslné. Znamená jasný výkop do předvolebního zápasu. Podkopná činnost Miloše Zemana, završená fiaskem s prezidentskými volbami a následnou sérií dalších volebních proher sociální demokracii katastrofálně ublížila a další vážnou ránu jí dala Grossova aféra. Hlavní Paroubkova snaha tedy bude podpora jeho vlastní strany, aby ztráty ve volbách byly pokud možno co nejmenší. Nelze jednoduše prohlásit, že vládě jde jen o přežití do voleb. Má být využita jako nástroj k záchraně sociální demokracie. Tohle chápal už Gross. Bohužel pro něho a pro jeho stranu však nerozeznal, že nejvíc by straně prospěl svým odchodem, takže musel být vystrnaděn až po tříměsíčním heverováním.

    Má na to Paroubek, aby splnil, co si předsevzal, tedy aby splnil v podstatě zděděný úkol?

    Teprve budoucnost to ukáže. Zatím můžeme konstatovat jen jakousi změnu atmosféry. Dala by se charakterizovat slovy "více komunikace". Nejde ani o to, že o Paroubkovi vlídně hovoří komunisté. Každé jejich slovo má jediný význam, totiž návrat k neomezené moci, a ve smyslu tohoto cíle formují svoje postoje a tak také hovoří. Změnu rétoriky lze však pozorovat i na straně ODS. Mirek Topolánek ve čtvrtek zveřejnil článek, v němž ocenil historický význam Evropské unie a formuloval v něm konkrétní program v rámci Unie, aniž by se jedinkrát zmínil o evropské ústavě. Pouhý den na to odmítl "nulovou toleranci" vůči všem vládním návrhům coby "mediální klišé" a nikoli skutečnost. Jsou určité body, o nichž je ODS ochotna s vládou diskutovat a také Paroubek ve svém projevu poděkoval opozici, že vedla diskusi v konstruktivnějším duchu, než dříve.

    Více vlídnosti

    Určitě nehrozí žádné "líbánky napříč politickým spektrem". Snad je to známka toho, že konfrontační tón vychází z módy, prostě proto, že silácké řeči a bušení do hrudi působí na volče podstatně méně pozitivně, než jak mají siláci za to. Zejména ta tříměsíční Grossova aféra naplnila veřejnost nechutí k politice jako takové. Stojí za zmínku, že během onoho čtvrtroku neklesla popularita jenom Stanislava Grosse, ale také Miroslava Kalouska. Na hodnocení je brzy, ale zdá se, že Jiří Paroubek dovede komunikovat lépe, než všichni jeho dosavadní sociálnědemokratičtí předchůdci, Zemanem počínaje, přes Špidlu po Grosse. Vyděračské extempore odbojných poslanců zvládnul elegantně a stojedničkovou většinu si udržel. Umírněný tón patrný na straně opozice může také znamenat, že ho opozice zleva i zprava bere za vážnějšího oponenta, než jakým byl Gross. S Paroubkem v čele vlády tedy nemusí sociální demokracie tak docela házet flintu do žita.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Dobytčáky
    Posledně jsem se tu zmínil v mém vzpomínkovém seriálu o přehlídkách na Letné. Vojáky jsem jako dítě vídal i při jiných příležitostech. Bydleli jsme totiž u nádraží, v prvním patře, na rohu dnešní Seifertovy ulice, s okny na úrovni kolejí. Vojáci tehdy jezdili dle starého vojenského způsobu - v dobytčích vagónech.
    Tyhle vagóny dnes už neexistují. Byly to svými rozměry malé, tedy krátké vagóny,myslím že měly barvu červenou, ale přísahat bych na to nechtěl. Měly dveře či vchod uprostřed, široký, aby se tam dobytčata hnaná na porážku vešla. Dnes si lidé spojují tyto vagóny s transporty Židů do plynu. Po desítky let jich používaly armády všech států světa k dopravě svých lidských dobytčat hnaných na válečná jatka.
    Vídal jsem vlaky s těmito vagóny, vojáci sedávali v otevřených dveřích a kývali nohama do prostoru - dveře byly jištěné snad jen řetězem. Vojáci mávali a křičeli a zpívali a lidé jim odpovídali. Byl jsem dítě, nenapadlo mě, jaká symbolika je právě v těch dobytčích vagónech převážejících lidi, jak hluboko ty lidi ponižují, do jaké kategorie je přeřazují. Tehdy prostě bylo zvykem mávat vojákům a vojáci mávali a křičeli na lidi -byla to jakási podivná euforie, bůh ví, kde se vzala v souvislosti s něčím tak hnusným v míru a příšerným v době války, jako je doprava mladých lidí někam, kde nechtějí být.

    PSÍ PŘÍHODY: Není to náhoda
    Pozorujete psa, kde a kdy k čemu čmuchá? Vypadá to jako Brownův pohyb. Pes pobíhá, zde se zastaví, tam se zastaví, tu poběhne. Dnes jsem si na to dával pozor. Zapamatoval jsme si několik markantních bodů, kterým Bart věnoval mimořádnou pozornost. Od některých jsem ho musel odvléct.
    Na zpáteční cestě jsem byl zvědav, jak se bude chovat. A on opravdu - vrátil se tam, odkud jsem ho odháněl. Není to tedy svévole, není to okamžité hnutí psí mysli. Na tom šutru, na tom trsu trávy, na té kopřivě je nějaký zajímavý vzkaz.

    Kdyby někde nahoře na vysokém sloupu stála kamera a snímala - selektivně - počínání jednotlivých psů a vznikly by časové snímky a ty by se pak sloučily do jednoho, třeba by před našima očima vyvstalo písmeno sdělující nějakou nám dosud neznámou pravdu. Posloucháme mimozemské civilizace pomocí radioteleskopů a máme program SETI a kdo ví co ještě a třeba se nám tu odehrává něco před očima a my to neumíme číst.
    Až prozřeme, pochopíme, zrušíme teleskopy a budeme si víc všímat pejsků.
    A bude dobře.