2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 27. / 28. / 29. / 30.

červenec / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22.-23.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Pondělí 2.5. 2005,
  • Evropská unie i naše republika si připomněly jeden rok od rozšíření
  • Parkanová hrozí nepodporou vlády, zve si Benešovou a Němce na kobereček
  • Bezprecedentní spor mezi ministrem a nejvyšší státní zástupkyní chce řešit i Paroubek
  • Osvobození Ostravy Rudou armádou si připomněl s občany také prezident Klaus
  • Vlastimil Tlustý prohlásil, že ODS má obavy z toho, že v ČR vzniká policejní stát
  • Grebeníček na Letné řekl o všech ostatních stranách, že jsou to party darebáků
  • Na celém území Česka proběhly prvomájové oslavy, protesty a střety
  • Spadlo jedno malé letadlo a větroň, pilot kluzáku se zabil
  • Počasí v Praze: víceméně krásné májové

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Přehmaty a přešlapy ministra Němce
    Spor mezi ministerstvem spravedlnosti, konkrétně ministrem Pavlem Němcem a státním zastupitelstvím, konkrétně nejvyšší státní zástupkyní Marií Benešovou, začíná připomínat film Válka Roseových. Vše začalo více méně slušně a zdvořile, ale slušnost a zdvořilost je už nějakou dobu rozdupána v blátě a události směřují k vyvrcholení. Zatím ještě spolu Němec a Benešová nevisí na lustru a nekopají do sebe a nemlátí se pěstmi, daleko od toho nejsou.

    Hlavní příčiny jsou, jak známo, dvě. Jedna je, chceme věřit, důsledek běžného šlendriánu a teď jde o to, která strana se ho dopustila. Donedávna ministr informatiky Vladimír Mlynář čelí trestnímu popotahování a zpráva o tom prosákla na veřejnost ještě dřív, než se to sám Mlynář dozvěděl úřední cestou. Spor jde o to, která strana vše vyžvanila, zda ministerstvo nebo státní zastupitelství. Pravdu se nedozvíme nikdy, sporné strany krmí veřejnost nejapnostmi o tom, kdo měl nebo neměl telefonní číslo toho či onoho a vše to připomíná výmluvy školáka, že si zapomněl natáhnout budík.

    Jiného stupně vážnosti dosahuje druhá příčina sporu.

    Princ za mřížemi

    Loni v září policie zatkla člena katarské královské rodiny kvůli pohlavnímu zneužívání školaček mezi dvanácti až patnácti lety. Princ Hámid Sání se dostal do vazby z důvodů snadno pochopitelných, že by mohl utéci domů, nebo ovlivňovat svědky a pokud by měl dost pevné nervy, že by mohl pokračovat v tom, co dělal dosud.

    Katarská strana se pochopitelně od té doby snaží dostat obviněného zpátky domů. To dělá každý stát. Dělá to i Česká republika, když se některý její občan ocitne v cizině za mřížemi. Katar ale postupoval metodami poněkud nestandardními. Žádost o vydání nesplňovala všechny náležitosti a dokonce budila podezření, že je falešná. Navíc se objevilo podezření, že pod tlakem se ocitla i policie a že policistům byly nabízeny úplatky v řádu miliónu dolarů.

    Za této situace to byl akt krajně pochybný, když ministr spravedlnosti Pavel Němec rozhodl, že Sání bude vydán do Kataru. Ministerstvo vysvětloval svůj krok tak, že Sáního vyšetřování komplikuje vztah mezi oběma zeměmi (bodejď by nekomplikovalo, taková věc vždycky komplikuje vztahy) a že se stává součástí agendy a navíc, že v Kataru bude stíhání pokračovat a že kdyby náhodou nějaký Čech padl v Kataru do maléru, bude vydán bez problémů do vlasti.

    To, že je tato argumentace pochopitelná neznamená, že je správná.

    Zájem republiky

    Jeden z pilířů civilizované společnosti stojí na oddělení pravomoci moci výkonné a moci soudní. Spravedlnost je slepá a té nesmí nic být do nějakých problémů s Katarem a Českou republikou. Ministr Němec ale dal najevo až slepé nepochopení tohoto principu, když veřejně prohlásil v této souvislosti, že veškeré jeho rozhodování ke vázáno na to, zdali je prospěšné pro Českou republiku.

    Pro Českou republiku jsou jistě prospěšné dobré vztahy s Katarem, ale mnohem prospěšnější je pro Českou republiku dodržení zásad fungování demokratické společnosti, a mezi ty základní patří oddělení výkonné moci a soudnictví . Pro Českou republiku je prospěšné a nutné, aby vztahy mezi ministerstvem spravedlnosti a nezávislých soudnictvím byly dělné a harmonické. Motivy, jež vedly Němce k jeho rozhodnutí jsou vcelku rozumné. Ovšem to je asi to jediné dobré, co se o průběhu procedury dá říct.

    Ministr si zavázal oči šátkem, když šlápl sloní nohou do porcelánu. Pustil ze řetězu svého tiskového mluvčího Petra Dimuna a ten začal vyhrožovat soudkyni Křikavové kárnou žalobou. Pozoruhodně volnou rukou disponuje i šéf kanceláře ministra spravedlnosti Pavel Škvára. Ovšem co je nepochopitelné je to, že včas nerozpoznal nebezpečí, jaké z této kauzy hrozí a došel tak daleko, že začal vyhrožovat odvoláním i Marie Benešové.

    Čímž ovšem své sloní přešlapy přehnal, protože takto vysoce postaveného funkcionář může odvolat jenom vláda a Jiří Paroubek má sotva zájem na tom, aby spadl do takového bláta v prvních dnech fungování jeho týmu.

    Paralela s Grossovou aférou je nabíledni. Ta měla také své věcné stránky, ovšem co bylo podstatné, to byla slepota, nevyzrálost a dokonce v některých momentech nedostatek inteligence, přinejmenším sociální inteligence, z Grossovy strany. Totéž se dá říct o Němcově počínání. Z hlediska práva je jeho jednání sporné, z hlediska dopadu na veřejnost zdrcující. Někdo bude muset jít z kola ven, jako šel nakonec Gross. Je to nutné i poté, co se do věci vložila předsedkyně ústavněprávního výboru sněmovny Vlasta Parkanová, sama s minulostí úspěšné ministryně spravedlnosti. Němec se zachoval a chová tak, že jsou důvodné pochybnosti o tom, zdali je mužem na svém místě. Snad to nebude Paroubkovi trvat tři měsíce, než na to přijde taky.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Pálení čarodějnic
    Nikdy jsem tu veselici nezažil. Asi se to za mého dětství dělalo taky, ale měl jsme přísné rodiče a musel jsem chodit brzy spát. Premiéru jsem tedy měl v sobotu. Dosud mě to nějak netáhlo na pálení čarodějnic - ale v sobotu odpoledne jsme s Ljubou jeli z kolistického výletu a všimli jsme si, že ve Zbraslavi lidé budují na břehu Vltavy obrovskou vatru - a jeli jsme se tam večer podívat.
    Oheň to byl náramný, vatra byla původně vysoká jistě pět metrů. Není tedy divu, že jsme toho dne odpoledne v jedné vesnici viděli, jak hasiči připravují svůj automobil. Takových vater a vatřiček byly všude jistě tisíce a přiopravených hasičů taky a požárů a požáříčků by se taky dalo pár napočítat.
    Leč, zpět ke Zbraslavi.
    Vatra hořela jak se patří. Vzdoroval jen jeden detail: byl do ní vsazen stožár, vysoký asi jako běžná májka, a na jeho vrcholu figurína čarodějnice. Tedy - upalované ženy. Děsila mě realističnost toho motivu. Hranice plála, ze stožáru se kouřilo, kolem se shromáždili lidé, někteří házeli kameny a snažili se čarodějnici zasáhnout. Dokonce se to některým podařilo. Nedokázal jsem se vyhnout stísňujícím myšlenkám na ty desetitisíce mužů a žen opravdu upálených kvůli pověře - a závisti a nenávisti lidí schopných někoho poslat na hranici. Říkal jsem si, zdali by dnes lidé přihlíželi upalování živé ženy nařčené z čarodějnictví. Samozřejmě, že by přihlíželi a bylo by jich určitě víc, než kolik se jich sešlo tam na břehu Vltavy.
    Pak stožár přehořel, čarodějnice padla do ohně a uhořela, jak se sluší a patří.
    Jeli jsme pak domů a zahlédli tu a tam malé soukromé zahradní slavnosti. V jedné zahradě dělali něco jako divadlo, v druhé měli jako ústřední motiv nějakou obrazovku - co to asi bylo? Počítačová hra? Krajina voněla kouřem a bylo lépe myslet na to, že už příští den bude patřit k máji.

    PSÍ PŘÍHODY: Statečnost zůstala doma
    Iris se změnila za poslední dva roky. Ne snad, že by se opravdu porvala, ale už se dokáže přesvědčivě tvářit, že by toho byla schopná. Když vyběhne z vrátek, vrhá se s řevem na plácek před hotelem Blaženka a na velké černé chlupaté psy doráží s velkou urputností. Samozřejmě si zachovává distanc, aby mohla udělat obrátku a prchnout do bezpečí.
    V sobotu, jak i jinde konstatováno, jsme byli s Ljubou na kolistickém výletu a na takové podniky Barta nebereme - Bart by neuběhl třicet kilometrů. Auto jsme zaparkovali u kostela v Kytíně, skládali z nosiče kola... a Iris zatím šmejdila po návsi a jakmile spatřila nějakého maličkého psa, velmi uctivě se vracela ke své smečce. A když pak přišel na scénu velký černý chlupatý pes, ani nehlesla, žádné "vrrr" a "haf".
    Inu, neměla Barta za zadkem.
    Pak se rozezněly kostelní zvony, bylo poledne. Ta se chudák vyděsila a málem vlezla zpátky do auta. Byla to stará bázlivá bezbártí Irda.
    Statečná bojovnice z ní bude až zítra, hned na první společné procházce s těžkotonážním rotvajlerem Bartem.