2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Pondělí 25.4. 2005,
  • Ve Vatikánu proběhla inaugurace papeže Benedikta XVI.
  • Širší vedení ČSSD schválilo naprostou většinou Paroubkovu vládu
  • Poslanec Filip říká, že KSČM by vládu podpořila - za majetková přiznání
  • Gross chce "chladnokrevně" vést stranu k úspěchu v parlamentních volbách
  • Paroubek znovu nevyloučil spolupráci sociální demokracie s komunisty
  • Majitelé domů chtějí ve Štrasburku žalovat stát o stovky milionů korun
  • Evropské státy by podle KSČM neměly být v Severoatlantické alianci
  • Počasí v Praze: sobota slunečná, neděle pod mrakem, oteplilo se

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Občan a prezident
    Už někdejší prezident Havel měl problémy s tím, co říká jako prezident a co říká jako soukromá osoba. Václav Klaus v tom má jasno.ˇŘíká co chce a má na to právo, neboť je občan Klaus. Když ho za to někdo kritizuje, urazil prezidenta republiky a s ním i Svatováclavskou korunu a praotce Čecha a všechny občany žijící, již nežijící a ještě nežijící. Je to drzé zneužívání důstojnosti úřadu. Jako prezident nemá co Klaus masírovat veřejné mínění. Má vykonávat své ústavní povinnosti a mezi ně nepatří udílení rad, jak se mají občané stavět k té či oné mezinárodní smlouvě. Jako občan má právo diskutovat o čem uzná za vhodné a zaujímat libovolné stanovisko. Jestliže pokládá za užitečné spolčit se s marginálním irským extremistou, který osciluje mezi pravicí a levicí a udělá všechno proto, aby mohl naházet na Evropskou unii špínu, je to právo občana Klause. Od prezidenta Klause by to bylo na pováženou a však taky občan Klaus veřejně prohlásil, že svoji knížku o ústavě vydal coby soukromník, občan. Jeho útoky na evropské poslance, jeho dopisy, jeho pokřiky na předsedu parlamentu jsou z tohoto pohledu zcela nemístné. Nelze střídat dvě masky, prezidentovu a občanovu, jak pana Klause napadne. Měl by se v této kauze rozhodnout, jakou roli chce hrát, zdali prezidentskou nebo občanskou, a té se důsledně držet.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Smutné vyvrcholení výletu
    V sobotu jsme byli v Průhonicích na výletě. Trochu jsme zabloudili a snažili jsme se dostat do parku zadem. Tam jsme našli něco smutného. Na konci obce, kde končí betonová ohrada lesácké školky, ležel v příkopě mrtvý pes. Ljuba myslí, že je to gordonsetr, já si ho moc nevšímal, snažil jsem se, aby se Iris kolem něho nemotala.
    Když jsme se vrátili, mysleli jsme na to, komu asi patří. Třeba ho jeho majitelé shání, vylepují papírky po lucernách, obvolávají útulky. Kdo ví, jak se tam do toho příkopu dostal - je to daleko od silnice. Možná ho trefil nějaký vrah zvířat, toho vždycky potěší, když může zhasnout nějaký život. Třeba se vychloubá, jak skolil toulavého psa, který "štval zvěř" - nevím, nejsem Vinnetou, abych to vystopoval.
    Večer Ljuba obvolávala strážníky a policii v Průhonicích. Nakonec se jí podařilo dosáhnout toho, že po telefonu sepsali protokol a snad tam v pondělí někoho pošlou. Tělo se musí odstranit a snad se podaří čtečkou získat informace z čipu anebo aspoň ze známky odvodit identitu majitele. Jsou to smutné konce výletu a jednoho psího života.

    PSÍ PŘÍHODY: Pořádkůdbalá dáma
    Iris dbá pořádků, Bart nepořádků. Jak to vypadá v praxi? Jdeme ráno na procházku, já, Bart a Iris. Jdeme vyhlídkovou cestou Mrázovka. Tato cesta je pěší zóna, kam je milostivě povolen vjezd automobilů, pod podmínkou, že pojedou pomalu a že budou mít rozumný důvod. K hotelu Mövenpick jezdí popeláři, to je rozumné. Jezdí sem auto s prádlem, to je rozumné. Občas sem jeden taxík nebo soukromé auto pro nějakého hosta. I to je rozumné.
    Jdeme tedy a najednou - slyším, že přijíždí auto. Pomalu, ohleduplně. Bart se klidí na trávník. Iris kráčí středem cesty. Volám na ni, přivolávám, nakonec si pro ni musím dojít, drapnout ji za obojek a odvést.
    Jenže ona má v podstatě pravdu. Jdeme po pěší zóně? Jdeme. Máme coby chodci přednost? Máme. Má se auto vyhnout nebo přizpůsobit se?
    To je otázka. Záleží na tom, jakých pořádků je Iris dbalá a jakých pořádků je dbalý řidič. Iris zastává zásadu absolutní psí přednosti.
    Je zajímavé, že mimo zónu, když jdeme po ulici, chodí po chodníku a jakmile zabrousí na vozovku, stačí na ni křiknout a okamžitě se vrací. Nemám žádné stížnosti.
    Ostatně, ani na pěší zóně nemám stížnosti. A kdyby měl stížnosti řidič, pošlu ho za Iris. Ona mu to vysvětlí, klidně, mírně a když bude nutno, třeba mu nádavkem olízne nos.