2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Čtvrtek 21.4. 2005,
  • V Tigridu byla objevena těla 50 rukojmích zajatých rebely ve městě Madáín
  • Klaus se ke krizi vyjádří až po tom, co mu Gross ukáže koaliční dohodu a podá demisi
  • Paroubek chce s Grossem předstoupit před Klause až po sobotním zasedání ÚVV ČSSD
  • Kalousek míní, že dohoda o spolupráci vládních stran bude podepsána do konce týdne
  • Soud zpochybnil oprávnění Němce rozhodovat o předání katarského prince do vlasti
  • Vláda a parlament dostaly podle STEM nejhorší hodnocení za posledních pět let
  • Hučín byl zproštěn obžaloby z neoprávněného získání nemocenských dávek
  • Za vraždu 81leté ženy poslal soud na 14 a 7 let do vězení dva muže
  • Počasí v Praze: zataženo, chladno, nevlídno

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Kde je klíč
    Jsme šampioni, to byl slogan stále ještě premiéra Stanislava Grosse pro nadcházející. Byl chytře volený. Výsledky České republiky jsou dobré. Argument opozice, že vláda za ně nemůže a nejsou výsledkem její práce vede k otázce, k čemu pak že bychom tedy vládu měli. Své opodstatnění má i Grossovo proevropské tažení. První rok členství v EU přinesl víc úsměchů, než doufali optimisté, a nesplnila se varování, jimiž strašili veřejnost euroskeptici.

    Pokud nedojde k dalšímu sebevraždenému zvratu na sobotním sezení ústředního výboru sociálních demokratů, Gross jako premiér skončí a nahradí ho Jiří Paroubek. Ten patrně převezme šampionskou a evropskou propagandu svého předchůdce. Má štěstí, že se ji lidé nestihli spojovat s Grossem. Nikdo přece nevěří, že je to jeho koncept. Paroubek se tedy může této chytře nastavené šablony držet.

    Což neznamená, že bude mít úspěch. Republika je možná šampion, ale lidé to necítí na vlastních kapsách. Mohlo by být mnohem hůř, ale za to nebude nikdo vládě vděčný. A hlavně, hlavním nepřítelem vlády sociální demokracie je sama sociální demokracie. V kuloárech vnitrostranické moci leží na zemi klíč k jejímu volebnímu výsledku. Pokud tam nezavládne mír a shoda, prohra bude veliká, i kdybychom byli bohatí jako Kuvajt.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Dnes se jede Prahou na kole
    Je to už bvůhvíkolikáte opakování té akce: kolistická jízda Prahou. Začíná se v šest večer na Jiřího náměstí v Praze na Vinohradech a předpokládám, že někdo asi bude vědět, kam se jede. Zatím se nám s Ljubou ještě nepodařilo se zúčastnit, doufám, že tentokrát to vyjde.
    Oba se na to těšíme. Říkal jsme jí, že vy nás kolisti sežrali, kdybychom tam přijeli autem a na něm měli kola naložená a pak si to sypali z kopečka dolů na Václavák (nebo kam se pojede, jenže v Praze pořád ještě tíhneme k tomu Václaváku, třebaže k tomu není žádný rozumný důvod: pro mě například je dneska centrum města Anděl a Václavák je díra rezervovaná pro turisty, štětky a kapsáře a monitorující policii).
    Jsem na to zvědavý. Loni jsme v Paříži viděli podobnou akci, jenže Pařížané nejeli na klech, ale na kolečkových bruslích, bylo jich snad dvacet tisíc, projížděli rue Rivoli kolem nás snad půl hodiny! Jsem zvědav, zdali se ve mě probudí onen slastný pocit, že jsem součástí stáda. Zažil jsme ho několikrát s motorkáři, když se jelo v koloně. To ztratíte individualitu a patříte k něčemu velkému, silnému, patříte k tomu a čerpáte z toho sílu. Bude to večer taky tak? On je to pocit, jak řečeno, slastný ale taky znepokojivý. Právě na bázi této slasti se staví všechny ty ismy, ty komunismy, fašismy, ekologismy, ta posedlost ideou, která je n nutně správná, protože je nás hodně a vykračujeme stejnou nohou, levou, pravou nebo zelenou.
    No, my aspoň budem šlapat šlapky, nebudem vykračovat.Každopádně podám zprávu, v pondělí, protože zítra budou Zlatá padesátá, jež jsem minulý týden zanedbal.

    PSÍ PŘÍHODY: Zase mi sklaplo
    Úterý ráno bylo skvělé - z pohledu člověka fotografujícího. Byla lehká mlha a skrz ni svítilo slunce a tráva byla posetá vodními krůpějemi. Pejskům to bylo samozřejmě fuk. Mě došlo až na procházce, jak skvělé fotografické počasí to je. V tom byla ta potíž. Vyhrabal jsem se s Ljubou na procházku o půl hodiny později, než bylo třeba -a bez foťáku!
    Takže: uvázat Barta k lampě, postavit Ljubu coby stráž,upalovat zpátky domů pro foťák. Mezi tím Slunce putuje vzhůru po nebeské báni a zhoršuje úhel. Nejlepší je, když je nízko a svítí ze šikma, tím spíš, když je ještě všude opar. Vrátil jsem se s foťákem za minutku, nic zlého se nestalo.
    Bart uvolněn, jdeme dál a konečně se dostanu k místu, kde vodní kapky krásně září,je to svah odvrácený od slunce, takže slunce svítí skrz trávu. No jo, ale Bart se o moje počínání náramně zajímá. Najednou mám v záběru místo slunečních efektů jeho černou chlupatou hmotu. Nemůžeš jít trochu dál, Barte? Musíš čmuchat zrovna tady?
    Můžu, odpovídá Bart vesele, protože zdola, jak Ljuba ¨ba hlásí, přicházejí dva vlčáci. Fotografující pán,to je dobré, ale vlčáci, to je mnohem lepší. V Bartově žebříčku hodnot je to: legrace, pak žrádlo, ale vůbec nejvíc praní s vlčáky. Kvůli žrádlu by si opustil legraci a kvůli praní by se vykašlal na žrádlo. Do toho Iris, která hraje roli umravňovatelky, lítá kolem Barta, až voda stříká všude kolem.
    No, pár snímků jsem pořídil a můžete je vidět na mojí stránce v Digineffu. Zítra to bude lepší. Vstanu brzy, popadnu foťák a vyběhnu vben bez čoklů.
    Zase mi sklaplo. Ve středu ráno bylo bídné počasí.