RODINA A PŘÁTELÉ: Dnes se jede Prahou na kole
Je to už bvůhvíkolikáte opakování té akce: kolistická jízda Prahou. Začíná se v šest večer na Jiřího náměstí v Praze na Vinohradech a předpokládám, že někdo asi bude vědět, kam se jede. Zatím se nám s Ljubou ještě nepodařilo se zúčastnit, doufám, že tentokrát to vyjde.
Oba se na to těšíme. Říkal jsme jí, že vy nás kolisti sežrali, kdybychom tam přijeli autem a na něm měli kola naložená a pak si to sypali z kopečka dolů na Václavák (nebo kam se pojede, jenže v Praze pořád ještě tíhneme k tomu Václaváku, třebaže k tomu není žádný rozumný důvod: pro mě například je dneska centrum města Anděl a Václavák je díra rezervovaná pro turisty, štětky a kapsáře a monitorující policii).
Jsem na to zvědavý. Loni jsme v Paříži viděli podobnou akci, jenže Pařížané nejeli na klech, ale na kolečkových bruslích, bylo jich snad dvacet tisíc, projížděli rue Rivoli kolem nás snad půl hodiny! Jsem zvědav, zdali se ve mě probudí onen slastný pocit, že jsem součástí stáda. Zažil jsme ho několikrát s motorkáři, když se jelo v koloně. To ztratíte individualitu a patříte k něčemu velkému, silnému, patříte k tomu a čerpáte z toho sílu. Bude to večer taky tak? On je to pocit, jak řečeno, slastný ale taky znepokojivý. Právě na bázi této slasti se staví všechny ty ismy, ty komunismy, fašismy, ekologismy, ta posedlost ideou, která je n nutně správná, protože je nás hodně a vykračujeme stejnou nohou, levou, pravou nebo zelenou.
No, my aspoň budem šlapat šlapky, nebudem vykračovat.Každopádně podám zprávu, v pondělí, protože zítra budou Zlatá padesátá, jež jsem minulý týden zanedbal.

PSÍ PŘÍHODY: Zase mi sklaplo
Úterý ráno bylo skvělé - z pohledu člověka fotografujícího. Byla lehká mlha a skrz ni svítilo slunce a tráva byla posetá vodními krůpějemi. Pejskům to bylo samozřejmě fuk. Mě došlo až na procházce, jak skvělé fotografické počasí to je. V tom byla ta potíž. Vyhrabal jsem se s Ljubou na procházku o půl hodiny později, než bylo třeba -a bez foťáku!
Takže: uvázat Barta k lampě, postavit Ljubu coby stráž,upalovat zpátky domů pro foťák. Mezi tím Slunce putuje vzhůru po nebeské báni a zhoršuje úhel. Nejlepší je, když je nízko a svítí ze šikma, tím spíš, když je ještě všude opar. Vrátil jsem se s foťákem za minutku, nic zlého se nestalo.
Bart uvolněn, jdeme dál a konečně se dostanu k místu, kde vodní kapky krásně září,je to svah odvrácený od slunce, takže slunce svítí skrz trávu. No jo, ale Bart se o moje počínání náramně zajímá. Najednou mám v záběru místo slunečních efektů jeho černou chlupatou hmotu. Nemůžeš jít trochu dál, Barte? Musíš čmuchat zrovna tady?
Můžu, odpovídá Bart vesele, protože zdola, jak Ljuba ¨ba hlásí, přicházejí dva vlčáci. Fotografující pán,to je dobré, ale vlčáci, to je mnohem lepší. V Bartově žebříčku hodnot je to: legrace, pak žrádlo, ale vůbec nejvíc praní s vlčáky. Kvůli žrádlu by si opustil legraci a kvůli praní by se vykašlal na žrádlo. Do toho Iris, která hraje roli umravňovatelky, lítá kolem Barta, až voda stříká všude kolem.
No, pár snímků jsem pořídil a můžete je vidět na mojí stránce v Digineffu. Zítra to bude lepší. Vstanu brzy, popadnu foťák a vyběhnu vben bez čoklů.
Zase mi sklaplo. Ve středu ráno bylo bídné počasí.