2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 26.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Sobota-neděle 2.-3.4. 2005,
  • Stav Jana Pavla II. je velmi vážný, papež je v bezvědomí
  • Vláda díky zdrževším se komunistům přežila hlasování o nedůvěře
  • Prezident chce veřejný slib, že Gross s rekonstruovanou vládou požádá o důvěru
  • Mlynář a Bureš opustí vládu, protože kabinet nemá podporu 101 nekomunistů
  • Grebeníček si myslí, že Gross by měl požádat o důvěru, resp. zvážit rezignaci
  • Dalších 100 majitelů domů se chce obrátit na Evropský soud ve Štrasburku
  • Dalík chce v souvislosti s kauzou Kořistka žalovat stát o náhradu škody
  • FNM očekává dokončení prodeje podílu v Telecomu do poloviny roku
  • Ministr spravedlnosti Němec prodá svůj podíl ve firmě BPN
  • Počasí v Praze: slunečno, leč nevelmi teplo

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Rudá oposmlouva
    Velké rozčilení nastalo v české louži nad tím, jak ten Gross připostrčil komunisty zase o kousek blíže k moci. Jenže ono je to trochu jinak. Komunisté mají 41 poslanců v dolní sněmovně. Jakmile se lidovci rozhodli odejít, každé hlasování vyžadující nadpoloviční většinu všech poslanců nutně vtahuje komunisty do rozhodovací pozice, ať si to hlasování vymyslí Petr nebo Pavel.
    Komunista Pavel Kováčik poděkoval Miroslavovi Kalouskovi, jak to pěkně všechno zařídil a jak jim, komunistům, pomohl. Kalousek se při těch slovech chytal za hlavu, jenže, bohužel, byla to pravda.
    Až vychladnou hlavy a budou se zkoumat fakta, možná se ukáže, jak naivně skočil Kalousek komunistům na špek. V úterý Grebeníček oznámil, že komunisté budou hlasovat proti vládě. Teprve poté se lidovci definitivně rozhodli z vlády vystoupit a naskákat do vagónu s muzikou. No a jakmile se to stalo, komunisté chytrácky zařadili zpátečku a místo potopeného Titaniku tu najednou byl šinágl s Grossem u vesla, na špagátě s druhým koncem v Grebeníčkově ruce.
    Toto ale měli pánové z ODS vzít včas v úvahu, taktéž pánové z lidové strany. Gross z toho vytěžil, ovšem iniciativa nevzešla od něho, ta vzešla od lidovců (abdikace) a od ODS (nedůvěra vládě). Pro ODS nevyšlo hlasování o nedůvěře už počtvrté. Možná že oni sami v tom vidí nějakou výhodu, mně uniká, v čem by mohla být.

    Sami komunisté se ocitli v legrační pozici, totiž de facto uzavřeli cosi jako opoziční smlouvu (samozřejmě s tou výhradou, že neslíbili Grossovi požehnání na cokoli učiní, jako to udělal svého času Klaus v čele ODS, proto byla opoziční smlouva taková podlost a takové přizdisráčství, jak jsem o tom psal včera). Je to legrační, neboť se zařadili mezi přizdisráče ochotné uzavřít handl s kýmkoli za kousek usmolené výhody. Jsou opoziční strana. Čestná opoziční strana se má snažit povalit vládní stranu a zaujmout její místo. Pokud by komunistická strana byla čestná opoziční strana, hlasovala by proti vládě. Místo toho se chopila v Čechách oblíbené výmluvy na odpovědnost. Všechny Mnichovy, Moskevské protokoly a podobné nechutnosti byly podepsány v duchu odpovědnosti. Byl to tklivý pohled na bolševika, který se dojímal nad osudem ministerstev, jež by nepracovala, kdyby došlo k ústavní nouzi! Tento bolševik, kdyby nastala ta pro něho správná historická situace, by nechal všechny ouřady z oněch ministerstev odvézt rovnou do Gulagu a nastrkal by místo nich pravověrné soudruhy, jak se to stalo po roce 1948. Komunista s mozkem v hlavě a ctí v těle by mu měl hodit rudou legitimaci pod nohy. Jenže to jsou vlastnosti u komunistů ne často vídané. 

    Klaus opět boduje, když žádá po Grossovi slib, že se nechá ještě jednou proprat ve sněmovně. Pokud to neslíbí, Klaus může dumat nad přijetím či nepřijetím abdikace lidovců libovolně dlouho. Takže 1. dubnem komedie neskončila. Václav Klaus slíbil další pokračování. Aston

    RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Dlažba a dlaždiči
    Jako obvykle se v pátek ponořím do nejistého vzpomínání na dobu padesátých let, kdy mi bylo mezi pěti a patnácti lety. Celé vzpomínání dosud vydané je k vidění zde.
    Inspirací k dnešnímu dílu mi byla včerejší jízda po lokální silnici kousek od Říčan (je to jedno, kde, všude je to stejné): silnice byla asfaltová, rozmlácená. Na silnicích se za patnáct let nezlepšilo nic, nepřiblížili jsme se k běžnému západnímu standardu ani o centimetr.
    Za mého dětství to jistě nebylo lepší, spíš horší. Mnohé silnice byly dlážděné kostkami. Zcela určitě byla dlážděná silnice ze Štěchovic k nám do Slap. Mám ale pocit, že jsem viděl dlaždiče dláždit silnici mezi Slapy a sousední Buší - klečeli, klepali kladívky a já na to koukal a říkal jsem si - není možné takto odklepat celou tu děsnou délku dvou kilometrů!Zcela určitě byla dlážděná silnice v Mníšku, ta nová, která vedla už kolem fabriky, nikoli centrem.
    Dlaždiče jsem pak vídal hodně v Praze, po roce 1954, kdy se naše rodina vrátila do města. Divil jsem se, proč se říká "sprostej jak dlaždič" - nikdy jsem žádného dlaždiče neslyšel sprostě nadávat. Mívali na kolenu chránič s kůže a taky velmi často z pneumatiky. Klečeli a ťukali.
    Pak se postupně začali vytrácet a mozaikové chodníky se začaly záplatovat asfaltem. Trvalo to dlouho, tento záhubný proces. Jednou jsem si kopal do dlaždičky cestou ze školy a jeden pán mě pokáral: "Víš, že jedna dlaždička stojí padesát halířů?" Měl pravdu, ten pán. Často jsem na něho vzpomínal, když jsem pozoroval, jak mizí mozaiková dlažba z pražských ulic, až po ní prakticky nic nezbylo.
    Vrátila se až když komunisti odešli od vesla. A já si říkám - kde se vzali ti chlapi, kteří dnes dovedou takovou dlažbu vyrobit? Kde byli schovaní? Skrývali se pod placatým kamenem v posledních třiceti letech? Mnoho placatých kamenů jsem odkryl, ale žádného dlaždiče tam nenalezl...

    PSÍ PŘÍHODY: Člověk se nezavděčí
    Je fakt, že psí příchylnost je někdy obtížná. Občas dokonce velice obtížná. Majitel psa s tím počítá a jen zanadává, když mu pejsek obtiskne mokrou tlapu na nohavici čistých kalhot. Pejsek to udělal z lásky.
    Ale vyprávějte to návštěvě!
    Řeším to všelijak. Ale jak praví čínské přísloví "je třicet šest způsobů, jak čelit nebezpečí, ale ten nejlepší je útěk", i já mám třicet šest způsobů, jak umravnit psa, ale ten nejlepší je někam ho zavřít. Proto se osvědčilo dělení zahrady na dvě části. Zde návštěva, pak plot a tam pes, to je ideální kombinace.
    Takto jsem to udělal i dnes. Návštěva v počtu pěti osob prošla bez úhony kalhot, sukní, uší, nosů, čehokoli. Ani si nevšimli, že Bart stojí dva metry od nich a civí na ně zpoza plotu.
    A nahoře, když se všichni uvelebili, jeden návštěvník poněkud udiveně povídá:
    Vy nemáte psa?
    Bože můj, mně říct, že nemám psa!
    Vysvětlil jsem, že pes je na obtíž a že jsem ho zavřel.
    A chudák malej! To jste nemusel! To jste neměl, nám pes nevadí! Unisono zněly výčitky.
    Ale já raději poslouchám unisonní výčitky, než abych poslouchal kvílení občanů, jimž Bart olízl ucho.