2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 26.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Čtvrtek 31.3. 2005,
  • Zákon o slovenské HZS byl novelizován, záchranu v horách si lidé zaplatí
  • Lidovci odhlasovali odchod ministrů z vlády, poslanci zítra vyjádří kabinetu nedůvěru
  • Gross jednal s Grebeníčkem, komunisté se rozhodnou, zda budou hlasovat proti vládě
  • Sněmovna schválila zákon, který ke konci roku ruší Fond národního majetku
  • Většinový podíl v Telecomu získá asi španělská Telefónica, nabídla 82 GKč
  • Levicoví poslanci schválili zákon o vyvlastňování kvůli stavbě silnic a dálnic
  • ÚOHS dal Telecomu za nedovolené dohody o cenách pokutu 10 MKč
  • Přiznat daně za minulý rok je možné již jen během dneška
  • Počasí v Praze: oblačno, teplo

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Komunisté, vpřed!
    "Osud vlády tím dáváme do rukou komunistů," komentoval ministr zahraničí Cyril Svoboda rozhodnutí celostátní konference lidovců opustit vádu Stanislava Grosse, muže, který je podle Kalouska příliš blízko "penězům z bordelů". Jako hyena se přiblížil k dokonávající koalici předseda komunistů Grebeníček v předtuše své šance. Zachoval se zbrkle, když už dopředu vyžvanil, jaké osvědčené soudruhy by rád viděl v křeslech opuštěných lidovci. Samozřejmě, jak jinak, do křesla ministra zahraničí by rád posadil Jana Kato Kavana. Vzbudilo to podiv. Zařadil proto hned zpátečku a prohlásil, že je jenom "zvědav", kdo se do křesel posadí. Ovšem když jednal odpoledne s Grossem, Kavan už šmejdil kolem.
    Gross se sice prsí, že s komunisty o personálních otázkách vyjednávat nebude, ale logika událostí je neúprosná. Stačí, aby dal Grebeníček palec dolů a Gross se může pakovat s celou vládou. Přivedl svoji stranu do komunistického chomoutu. Nebo ji tam dotlačil Kalousek?
    Tahle otázka se teď bude propírat a přepírat shora dolů, zpředu dozadu a naopak. Je mimo jakoukoli pochybnost, že toto je druhá koaliční vláda, kterou lidovci potopili. Právem nebo neprávem - i v roce 1997 měli pravdu, když se jim nelíbily machinace kolem sponsorských darů (třebaže ani oni nebyli bez kostky másla na hlavě). Byla z toho opoziční smlouva, tato politická velenemravnost. Ovšem velenemravnost měla paradoxně i očistný efekt. V tom, že se už nikdo nikdy neodváží udělat něco tak podlého. Jak se bude odvíjet česká politika v nejbližší době? Poznáme to podle toho, koho Gross posadí na Svobodovo místo. Jestli to bude Kavan nebo Laštůvka, je to jasné. Jestli nechá Palase v ministerském křesle, je to taky jasné. Už brzy budeme vědět, na čem jsme.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Výstup na Sagradu
    K velkým atrakcím Barcelony patří rozestavěný chrám Sagrada Familia. "Spěch není patronem tohoto projektu", řekl o stavbě její autor Antonio Gaudi. Spěch není patronem ani návštěvy tohoto projektu.
    Připomenu, že Gaudi se podílel a stavbě chrámu v létech 1882 až 1926 - propadl mu natolik, že na staveništi i bydlel. Po jeho smrti (přejela ho tramvaj) práce pokračovaly až do roku 1936, kdy v době komunistického povstání komunisté spálili plány chrámu jako ideově závadné dílo. Stavbu obnovili až v roce 1952 a pokračuje dodnes, takže hotové jsou nápadné věže (v počtu osmi) a dvě průčelí. Na střední části s kupolí a dalšími čtyřmi věžemi se bude pokračovat snad ještě příštích padesát let.
    Oba s Ljubou Gaudiho milujeme a do Barcelony jsme přijeli mimo jiné i za jeho stavbami. Samozřejmě, že jsme si přáli dostat se až nahoru. Vede tam výtah, u něho obrovská fronta.Takže jsme volili variantu druhou, pěší výstup. Je to i stylovější.
    "Trvá to hodinu," varoval nás chlápek v uniformě, když nám vysvětloval, kde je vchod. Pindy mindy, pomysleli jsme si.
    Ke vchodu do věže vedla další fronta. Odhad, dvacet minut.
    "Vidíš? Ten chlápek kecal," povídám Ljubě.
    Vystáli jsme pouhých dvacet minut a vlezli dovnitř. Jenže tam - další fronta, taky na dvacet minut. To je čtyřicet minut. Ta úleva, když jsme se konečně dosápali k patě schodiště, uzoučkého, točitého. První dva kroky - a něco se zaseklo.
    "Něco se zaseklo," povídám.
    Jenže ono se nezaseklo. Na Sagradu se leze tak, že uděláte dva tři schody - a pauza. Dva tři schody - a pauza, dva tři schody - pauza. Pauza je několikavteřinová až minutová, schodů vede nahoru 360.
    Takže ten chlápek opravdu strašně kecal. Výstup trval dvě hodiny.
    Proč ty pauzy? Když vylezete nahoru, dostanete se na můstek mezi dvěma věžemi. Museli byste ho proběhnout a ani se nepodívat kolem sebe, aby pauzy nevznikaly. Jenže to byste museli být tupci, a který tupec poleze nahoru, aby tam nic neviděl? Můstek je vidět na obrázku, ta čárka nahoře mezi věžemi vpravo.

    PSÍ PŘÍHODY: Psí charakter taky charakter
    Iris nemá pána, Iris má paní, a její paní je bezpochyby Ljuba. Tu vítá jako první, pokud o nějakém počítání typu "první, druhý" má smysl mluvit. Obvykle mě přehlíží ve stylu "a vy jste kdo". Jiná situace nastává, když jsem s Iris sám. To mě najednou nejen zná, to mě miluje, leze mi na klín a olizuje mi ucho.
    Kdyby v tu chvíli vešla Ljuba, nastalo by vítání a mě by Iris věnovala jen pohled přes rameno ve stylu "vy jste kdo". Pokud ovšem bych měl štěstí.
    Zcela specifická situace nastává při snídani. Zpravidla snídáme vločky (Ljuba) a topinku se sýrem (já). Iris rozhodně není žádný makrobiotik. Jakmile jde o žrádlo, jde hierarchie smečky stranou. Kdo má lepší žrádlo? Toho miluji.
    Takže miluje mne. Takto jednoduchý je to sylogismus.
    To víte, že mě psí přízeň těší a dělám tedy se sýrem chvilku okolky, aby mi přízeň déle vydržela. Nesmím to přehnat, jinak bych Iris otrávil a ona by odešla na pelech a zatočila by se tam do vyčítavého klubíčka a musel bych ji pak dlouhou přemlouvat a utěšovat.
    Dnes jsme měli k snídani nivu.
    Lásky jsem si vysloužil asi tak tři deka. To je celkem dost, takhle při ránu!