2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Úterý 29.3. 2005,
  • Rodiče Schiavové vzdali boj o to, aby jí byl obnoven přísun umělé výživy
  • Škromach v rozhovoru pro BBC označil za pravděpodobné, že zůstane v kabinetu
  • Klaus dnes odpoledne přijme Grosse, který ho chce informovat o výsledcích sjezdu ČSSD
  • Podle Kasala bude muset KDU-ČSL svolat celostátní konferenci, zda strana vládu opustí
  • Když ČSSD neprosadí obecné referendum, navrhne zákon o referendu jednorázovém
  • Státní podíl v Telecomu by se měl podle Topolánka privatizovat přes kapitálový trh
  • Přiznat daně za minulý rok je možné již jen během příštích dvou pracovních dnů
  • Počasí v Praze: střídavě zataženo a oblačno, bez deště

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Prognostik a politik
    Politikova kariéra definitivně končí smrtí a to není případ Miloše Zemana. Stále ještě se může vypopelit coby pták Fénix. Výsledky sjezdu sociální demokracie však přidaly další lopatu na popelu jeho hlavu, takže eventuální vypopelení bude zase o něco těžší. Kolik ještě takových proher Miloš Zeman snese, aby definitivně ztratil všechna brka a pravděpodobnost návratu byla rovna nule? V minulosti byla Zemanovým oborem prognostika, čili cosi jako futurologie. S politikou má jeden styčný bod - zabývá se něčím, co bude nebo co by mohlo být. Prognostik odhaduje, co se stane. Avšak politik prodává naději, že se stane to, co říká. Prodává naději voličům, ale také svým spolustraníkům. Část delegátů sjezdu Zemana přivítala ovacemi. To v něm mohlo vyvolat dojem, že snad tito lidé věří, že jim splní jejich naděje. Jenže celkové výsledky sjezdu ukázaly něco jiného. Miloš Zeman poznamenal, že výsledky předvídal. Snad tedy uspěl jako obrozený prognostik. Jako politik nadále prohrává.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Velikonoce v Barceloně
    Velikonoční svátky jsme s Ljubou strávili v Barceloně. Byl jsem tu poprvé. První dojem? Paříž je proti Barceloně Benešov! Ale o její zábavnosti až později. V prvním pokračování se zmíním o tom, proč jsme sem vlastně přijeli: abychom viděli průvody kajícníků.
    Součástí oslav jsou ve Španělsku procesí, konaná na Velký pátek. Zde v Barceloně vycházejí z několika kostelů, směřují ke Katedrále a potom, jak se ukázalo, pokračují po městě. Ústředním bodem každého z nich je veliký katafalk, podle mého odhadu tak dva a půl krát tři metry, možná dokonce vác. Vysoký je tak asi dva metry od země. Je bohatě zdobený květy a nahoře je socha: například Krista nesoucího kříž anebo socha Bohorodičky. Za katafalkem jdou muzikanti a následuje procesí. Ovšem to co dodává procesí ten správný ráz jsou kajícníci v černých kápích, nesoucí svíčky.
    Ljuba už jednou tato procesí viděla, když byla v Barceloně před pěti lety s Andulkou. Tehdy byly Velikonoce později - a procesí se konala v pět hodin odpoledne, za denního světla. Letos začala v půl osmé večer. Čekali jsme na jeden z nich na ulici, na chodníku. Samozřejmě, že byla hlava na hlavě a ještě horší to bylo na náměstí před katedrálou. Podívaná na zátylky Barceloňanů stojících před námi nás brzy omrzela a šli jsme tedy se toulat do uliček starého města.
    Najednou, v úzké ulici, se vyloupli ze tmy dva jezdci na černých koních. Nebylo tu moc lidí - všichni se zastavili a utvořili řídký špalík. Uslyšeli jsme hudbu, podivně rytmickou, těžko popsat: byl to pochod? Ovšem, ale velmi pomalý. Převládaly bubínky, v tom rytmu bylo cosi pochmurného, tajemného.
    Následovali kajícníci. V černých kápích se jim leskly oči. Někteří byli bosí, občas s řetězy na nohou. Podotýkám, že Velikonoce byly v Barceloně chladné, Velký pátek byl podmračený, byl jsem moc rád, že jsem si navlékl svetr! Tihle lidé chodili několik hodin bosky po studené dlažbě.
    A pak tu byl katafalk. Teprve teď, z bezprostřední blízkosti, jsem pochopil jeho pohyb. Domníval jsem se, že je umístěn na podvozku. Nic takového! Uvnitř byli lidé a nesli ho, tu obrovskou mnohametrákovou dřevěnou stavbu. Před ním kráčel muž a komunikoval maličkým zamřížovaným okénkem s těmi uvnitř. Říkal jim, jestli se mají stáčet doleva nebo doprava, nebo jít rovně. Systém větrání jsem nepochopil.
    Průvod se pomaličku ubíral kolem nás. Minul nás katafalk, minula nás hudba. Za kajícníky šli slavnostně oblečení muži a ženy, některé ženy v tradičních španělských čepcích. A zatímco prve, po východu z kostela a později na náměstí před katedrálou, průvody vypadaly poněkud pouťově, jako nějaká atrakce uspořádaná pro davy zvědavců, teď to bylo jiné - byla to hodiny trvající služba Bohu, upřímná a hluboká, bez nároku na pozornost kohokoli. Byli jsme svědky čehosi starobylého, co se po staletí nezměnilo a sotva kdy změní. Jako by ožily kameny starých kostelů a vtáhly nás do Mystéria: ano, o Velký pátek se otevírají jeskyně a nabízejí svoje poklady.
    Fotku zde zveřejněnou fotila Ljuba.

    PSÍ PŘÍHODY: Pejskové v Barceloně
    Vrátil jsem se z ciziny a pochopitelně, že musím podat aspoň stručnou zprávu o tamních pejscích.
    V Barceloně se pejskové vyskytují v počtu hojném. Většinou jsou to kříženečkové malého vzrůstu - rotvíka jsem viděl jen jednoho, a to ještě kdo ví, zda to byl rotvajler: měl podobnou stavbu těla, jenže neměl žádné pálení, tedy neměl ty charakteristické světle hnědé skvrny na hlavě a neměl hnědé nohy.
    Hodně lidí chodí se dvěma psy: na dvou vodítkách se batolí dva chlupatíci. Kupodivu se nemotají - nechápu, jak je to možné, ale nevytvářejí z vodítek žádný cop, batolí se každý ve svém směru. Jejich majitelé jsou pořádkumilovní - nestalo se, že bychom do něčeho šlápli. Ve Francii, tam si musíte dávat pořádný pozor, kam kladete nohy a to ještě ve velkých městech jezdí po chodnících chlapíci na mopedech s motorovými vysavači a po psech uklízejí. Tady zřejmě uklízejí majitelé - tak má být.
    BV paměti mi utkvěl pejsek z rodu pejsků nosicích - pán ho měl v lýkové tašce, byl to bílý pejsek toho druhu, kterému chlupy rostou přes oči. Jen čumáček mu koukal z tašky a bylo znát, že pejsek svým čichem pečlivě sleduje, co se ve vagónu metra děje.
    Velká shromáždění psů se konají v místech, kde sídlí bezdomovci, ale tohle je asi všude: toulaví lidé a toulaví psi, to patří odjakživa dohromady.