2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 27. / 28. / 29. / 30.

červenec / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22.-23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28. / 29.-30. / 31.

Srpen / 1. / 2. / 3. / 4. / 5.-6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Pátek 11.3. 2005,
  • Sebevražedný atentát v Mosulu si vyžádal nejméně 30 mrtvých a 25 zraněných
  • 53 senátorů se obrátilo na Ústavní soud kvůli sporné novele zákona o střetu zájmů
  • Nový zákon o nemocenském pojištění může podle zaměstnavatelů ohrozit malé firmy
  • Volební prognóza dle Factum - ODS 33,5, KSČM 24,9, ČSSD 18,7 a KDU-ČSL 10%
  • I podle ODS je růst ekonomiky dobrý, vláda ho ale nedokáže využít a hospodaří deficitně
  • EK vyhlásila mimořádný tendr na nákup obilí ze zemí, které nemají přístup k moři
  • Nejvyšší soud zcela zprostil obžaloby Michala Zítka, vydavatele Mein Kampfu
  • Sníh komplikoval dopravu, nehody na D1 zablokovaly provoz do odpoledne
  • Počasí v Praze: krásně slunečno, teploty pár stupňů pod nulou

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Za diskusi do basy
    Případ Petra Patryka zanesl další skvrnu do análů poklesků naší justice. I když vezmeme v úvahu, že média všechno překroutí a zkreslí a že"ten Patryk bude jistě pěknej kverulant", fakta zůstávají faktem: kvůli diskusi na webu by pan Patryk měl jít na 75 a půl dne do basy. To je deset tejdnů, dost dlouho na to, aby to člověka přestalo bavit.
    Možná, že pan Patryk posílal maily, které někoho pobuřovaly a že psal nehoráznosti do fóra. Takže, kdybych já, Ondřej Neff, měl každého žalovat a do basy skrze soudce poslat za to, co o mně píší do fóra novin, které sám vydávám už devět let, museli by nastavět lapáků na ploše větší než je Jižní Město. I když, uznávám, já jsem jenom občan, tudíž nula, kdežto obecní ouředník na Praze 7 je bůh. Právě on byl předmětem páně Patrykových útoků. Jakýsi "soudce Šídlo" je toho názoru, že "kritika musí mít své hranice" a tou hranicí myslí mříže v kriminále. Jestli je to opravdu názor soudce Šídla a ne výmysl novinářských hyen, pak si zase já myslím, že k soudcům máme chovat úctu a jejich úsudku si vážit, úcta k soudu je základ řádné společnosti. Jenže bohužel nám v takovém postoji k soudnictví brání obrovská temná bariéra: je to masa mužů a žen v talárech.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Zima
    I v době mého dětství mrzlo a padal sníh. Jak jsme to prožívali? Dětství jsem prožil ve Slapech, ve vesnici asi 40 km od Prahy.V těch místech, kde je na příjezdu ke Slapům ve směru od Štěchovic benzínová pumpa, stával sněžný pluh. Celý rok tam stál. Byl to jakýsi klín zrobený ze silných fošen a rezavého kování. Když napadl sníh, kdosi (cestáři?) přivedl dva koně kde byli celou tu dobu?), zapřáhl je a protahoval silnici.
    Pak přijel vůz tažený koňmi a chlapi stáli na korbě a lopatou házeli škváru.
    Asi dva kilometry od Slap je vesnice Buš. Vede k ní cesta lemovaná stromy. Z okna jsem mohl pozorovat, jak jede ten sněžný pluh, silnice je pořád hezky bílá a pak projel vůz a silnice byla černá.
    Zřejmě u každé větší vesnice byl nějaký takový pluh a někde byli ustájení koníci. Bylo to prostinké, ale fungovalo to.
    Taky fungovaly sněhové zábrany. Byly ze dřeva, z planěk zbité čtverce. Ty byly přes rok naštosované u příkopu a pak, před příchodem zimy, je (kdo?) někdo rozestavěl podél silnice. Další prostinké zařízení, které fungovalo.
    Aut tehdy jezdilo maličko. Myslím, že auta neměla topení. Aby bylo vidět ven, na přední sklo se zevnitř lípal kovový rámeček s gumovou obrubou. V rámečku byly odporové drátky (něco jako dnes je topení zadního skla) a ty se zapnuly do elektriky a drátky hřály a řidič viděl jakousi střílnou ven.Ježdění se řetězy, to byla samozřejmost. Věru nevím, jak byly ty řetězy zařízené, jistě to nebyly takové šikovné patenty, jako se používají dnes. Však taky lidé kteří dovedli nasadit řetěz na kolo automobilu se těšili velké vážnosti.
    To, že zimy byly delší než jsou teď, to je prokazatelný fakt. To není jen iluze, vyvolaná vzpomínkou.

    PSÍ PŘÍHODY: Ještě je chráněný přírodou
    Sousedka Miládka na mě volala, že mi u ní někdo nechal balíček. Šel jsem tedy balíček vyzvednout, Miládka otevřela a toho využil Arísek a vyběhl ven. Bartovi rovnou do náruče, dalo by se říci.
    On je to už, myslím, za ta léta třetí Arísek v pořadí - toho prvního, chudáka, kousnul ještě náš Gordon, když se mu stala ta nehoda, že zabloudil k nám na pozemek a Gordon, na rozdíl od tradic naší armády, byl odhodlán své území hájit do posledního chlupu.
    Takže Arísek vyběhnul. Bart byl zrovna na volno. Ještě že má košík, napadlo mě. A to už běžel Arísek k němu - a štěkal na něho a dorážel.
    Takové to byly hezké sousedské vztahy, ještě mi blesklo hlavou. Jenže Bart mě překvapil - vůbec se na Aríska nesopil, jen ho očuchával a točil se k němu hlavou, to ano, ale nedal mu najevo, kdo je na Mrázovce hlavní pán.
    Dokonce chtěl doběhnout a Arísek na ním utíkal a pořád na něho štěkal!
    Nakonec se podařilo Miládka Aríska zahnat. Odechli jsme si oba. Mně bylo jasné, že kdybych po Bártovi vztáhnul ruku, abych ho chytil za obojek, odstartoval bych pranici. Tak to je vždycky - když se psi očuchávají, je nejlépe nezasahovat, je šance, že se do sebe nepustí. Při pokusu o odchycení se do sebe pustí stoprocentně.
    Bart si myslí, že Arísek je mladej voják a že tedy nestojí za pranici. Za rok to bude jinak. A za rok bude Bart už taky pěknej dědek.