2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Středa 2.3. 2005,
  • Exploze sebevrahova auta naloženým výbušninou zabila v irácké Hille přes 125 lidí
  • Sociální demokraté se údajně shodli, že je třeba domluvit s lidovci pokračování kabinetu
  • Miloš Zeman ve své nové knize přiznal, že je Václav Klaus lepším prezidentem, než by byl on
  • Podle předsedy poslanců ODS Tlustého je KDU-ČSL spolehlivá v tom, že podrazí každého
  • MMR podpoří v letech 2005 až 2006 opravy panelových domů 440 miliony korun
  • Téměř třetina Čechů si přeje předčasné volby, přes 50% chce Grossovu demisi
  • Na Staroměstském náměstí proběhly dvě demonstrace proti Grossovi
  • FC Bohemians přišel o profesionální licenci a končí v druhé lize
  • Počasí v Praze: slunečno, slabě pod nulou

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Sunutí východiska
    Představení začíná být nudné. "Východisko z krize" bylo v pátek oznámeno na středu. Sotva kdo chápal, proč zrovna na středu, v čem je středa pro východisko vhodnější než pondělí nebo úterý. Ale budiž, středa, východiska třeba. V úterý se ukázalo, že středa je krom toho, že uprostřed týdne (odtud středa) zároveň i zítra, což je nepříjemné, takže další termín byl oznámen na pátek. Ve středu se lídři koalice sejdou a pokusí se dojednat ono východisko na pátek.
    Oživení v sále může vyvolat veřejné vystoupení Stanislava Grosse. Těžko říct, o čem bude - vždyť i interpelace byly veřejné, přenášela je televize. Bohužel jsme se z nich nic podstatného nedozvěděli.
    V balastu slov zaznělo přece jen cosi rozumného - nápad, že by se v poslanecké sněmovně mělo hlasovat o tom, zda mají poslanci v Grosse důvěru či nikoli. Nebylo by to hlasování o důvěře vládě. Byla by to jen demonstrace stanoviska poslanecké sněmovny.
    Jelikož je to nápad rozumný, má pramalou naději na realizaci. Spíš budeme svědky dalšího sunutí, až do... usnutí.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Dokončuji knihu o Vernovi
    Tenhle týden dodělám poslední úpravy na knize Jules Verne a jeho svět. Kniha vyjde ještě na jaře a moc se na ni těším.Není to úplně nová kniha - o Vernovi jsem vydal knihu v roce 1978 a tahle z části přebírá původní text, ovšem hodně doplněný o nové poznatky. V její druhé půlce je úplně nová encyklopedie vernovských vynálezů s obrázky Ladislava Badalce.
    Jsem zase v kontaktu s verneovkami. Je to už dlouho, co jsem nějakou verneovku opravdu četl - naposledy to asi bylo Dvacet tisíc mil pod mořem, v době, kdy jsem psal rozhlasovou hru na toto téma. Znovu si připomínám to okouzlení, jaké jsem prožíval, když jsem verneovky četl před spoustou času,jako kluk.
    Ona ta vzpomínka možná patří do mého seriálu Zlatá padesátá, který tu zveřejňuju vždycky v pátek. Snažim se zpětně odhadnout, co nás tenkrát na těch verneovkách přitahovalo. Dobrodružný děj? Ony nejsou zas tak moc dobrodružné, vždyť i tenkrát se daly sehnat knížky víc nabité běháním, střílením, pronásledováním. Ovšem co je mimo jakoukoli pochybu: verneovky voní světem. Ta fascinující snadnost, s jakou se Vernovi hrdinové pohybují po celé ploše glóbu! Jen v několika verneovkách hrdina je nucen předvést nějakému úředníkovi pas. Vždy je to pokládáno za neslýchanou buzeraci a však taky se to obvykle děje na ruských hranicích.
    Možná, že ta volnost, s jakou se můžeme dnes pohybovat přinejmenším po Evropě,tohle kouzlo verneovek definitivně zahubí. Ale proč si tím lámat hlavu! Zatím nezahubilo, zatím jsou verneovky kouzelné i sto let po smrti svého tvůrce.

    PSÍ PŘÍHODY: Pes s lidskýma očima
    Před lety jsem napsal povídku o člověku, který se převtělil ve psa. Nejsem si jistý, zda to je stoprocentní fikce - včera jsem takového člověka ve psa převtěleného viděl.
    V noční poloprázdné tramvaji seděla paní a za ní seděl husky. Už to bylo nápadné, že ten pes chtěl mít svoje místo, nekrčil se jí u nohou. Pravda, neseděl na sedadle - dřepěl na zemi.
    Díval se na mne. Měl ty nejlidštější oči, jaké si lze představit.Tihle psi mají vždycky světlé oči, ovšem tenhle v nich měl ještě+ něco navíc, nějaké poznání, snad dokonce moudrost. Pozoroval mě. Vytáhl jsem z kapsy noviny a pokusil jsem se číst. Přes okraj jsem občas zkontroloval, zdali na mě ještě kouká.
    Koukal.
    Pak mě napadlo, že by to mohl být převtělený někdo, koho jsem znal za jeho lidské podoby. Chtěl jsem odložit noviny, jít k němu, zaťukat mu na čelo říct mu, ty, kdo jsi, vylez, ukaž se!
    Neudělal jsem to z mnoha důvodů, i proto, že by si lidi ťukali na čelo, kdybych to udělal.
    Paní i se psem vystoupila u Národního divadla. Ona sama neměla zdaleka tak lidské oči, jako ten husky.
    Třeba byla ta paní převtělený pes.