2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Čtvrtek 10.2. 2005,
  • Rod předal Grossovu směnku Simkaničovi z České pravice a ten ji roztrhal
  • PS schválila registrační pokladny, ODS je chce po volbách 2006 zase zrušit
  • Podle ministra Bublana byl vedoucí Mlýnu Machala zodpovědný přímo Grossovi
  • Prezident Klaus vetoval zákaz převodů nemocnic na obchodní společnosti
  • ODS prý na dnešních interpelacích případ Grossova bytu nenechá "vyšumět"
  • Zástupce ředitele pražské policie Janíček byl možná k sebevraždě přinucen
  • Největší mobilní telefon jablonecké společnosti Jablotron slaví úspěchy
  • Pod Ještědem najela sjezdařka do auta a je v ohrožení života
  • Počasí v Praze: jasno a mrazivo

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Zvrat ve stylu pimprlového divadla
    Astonův přípodotek:
    Až dosud jsem si myslel, že Bamberg nasadil laťku tak vysoko, že ji nepůjde překonat. A vida, jak nemá být člověk malověrný! Jde to! Zde je fakt sám - Rostislav Rod, kterému Grossův strýc František Vik dluží 900 tisíc korun, údajně prodal směnku předsedovi neparlamentní strany Česká pravice Michalu Simkaničovi. Peníze ale zatím nedostal. Jak toto komentovat? Nijak. Zde je originál prohlášení pana Simkaniče:

    PROHLÁŠENÍ

    Jako předseda konzervativní politické strany Česká pravice mám zcela jiné politické názory než Stanislav Gross. Nemohu dokonce říci, že bych jej měl v jakékoli oblibě a jeho vládu považuji za nejhorší z těch polistopadových. I já však občas v politice bývám konfrontován s médii a cítím jejich obrovskou proměnu. V dřívějších dobách , když novinář někoho napadl, musel vždy použít fakta. Dnes stačí k napadení kohokoli pouze touha novináře někomu uškodit, popřípadě příkaz od vydavatele listu či objednávka od public relations agentury. Zatímco dříve mohl napadený bojovat s uchopitelnými fakty, dnes proti němu stojí účelově vytvořená nálada, která je vyvolána pouze hodnotícími přídavnými jmény. Jsem plně pro, aby novináři byli "hlídacími psy demokracie", dnes se však stále více stávají - ve službě německým vydavatelským domům a někdy snad i svým kapsám spíše "hyenami demokracie".

    Hlídací pes cítí spokojenost, když žádný lump nepřijde, hyena však musí každý den ulovit kořist, aby měla co jíst. Novinář je na tom podobně, jinak neprodá své noviny. A jestliže se kořisti nedostává, je třeba ji uměle vyrobit. Naše situace je o to horší, že drtivá většina našich médií je v zahraničním a především německém vlastnictví.

    Aktuální kauza premiéra Grosse je poslední kapkou, která mi potvrdila, že se česká žurnalistika dostává mimo svůj deklarovaný rámec. Dikce článků připomíná doby, kdy totalitní žurnalistika psala proti třídnímu nepříteli. Ze svědka je pouhým přidáním přídavného jména "nedůvěryhodný svědek a z půjčky je "podezřelá půjčka". Bez přídavného jména je třeba dokazovat, s ním to nutné není. Vznikají tak situace, kdy fakta proti náladám nic nezmohou.

    Rozhodl jsem se proto pokusit se ukončit tuto štvanici a dohodl se s panem Rodem na odkoupení směnky - a to za stejnou sumu, která byla původním předmětem půjčky - tedy za 900 000,- Kč. Protože jakožto mimoparlamentní strana disponujeme velmi omezenými prostředky, dohodl jsem se s prodávajícím na odložené splatnosti a věřím, že mu naše politická strana bude schopna předmětnou částku uhradit ze státního příspěvku, vzešlého z naší účasti v budoucích volbách. Koupenou směnku jsem poté znehodnotil a byl bych rád, aby toto mé gesto bylo chápáno jako výraz sounáležitosti se všemi, kdo jsou pronásledováni médii nikoli na základě faktů, ale nálad či objednávky.

    Mám tak za to, že premiér od tohoto okamžiku na základě tzv. strýcovy směnky nikomu nic nedluží de iure. Na druhou stranu však nemohu nekomentovat, že k tomu, že se tato kauza dostala až do současných značných rozměrů může do značné míry sám a prokázal tak, že není schopen nadále vést tuto zemi. V souvislosti s tím, že sám prohlásil, že si je vědom, že celou věcí vznikají naší republice poměrně značné škody pevně věřím, že celou situaci sám zváží a bez vynuceného novinářského tlaku v cizích službách sám odstoupí. Jedině tak prokáže svá slova z plakátů, že to myslí upřímně. Novináře pak chci poprosit o následující - staňte se znovu hlídacími psy demokracie a nebuďte hyenami. To je váš skutečný úkol.

    Ing. Michal Simkanič, předseda ČP

    Vyjadřuji souhlas s tímto prohlášením. Když jsme začínali vydávat Mladou frontu Dnes, platilo pravidlo, že smíme operovat jen s fakty. Měli jsme zakázáno používat ve zpravodajství hodnotící přídavná jména. Bohužel dnes je na nich zpravodajství těchto novin postaveno a vyvolávají se tak účelové nálady. Proto jsem se rozhodl toto gesto pana předsedy České pravice podpořit a prodal jsem mu směnku bez jediné koruny zisku.
    Rostislav Rod

    RODINA A PŘÁTELÉ: Ještě o vernisáži výstavy vynálezů Julese Verna
    Výstava fantastických vynálezů Julese Verna v Národní knihovně v Klementinu měla v úterý vernisáž. Psal jsem o ní už včera, dovolte, abych se k ní dnes ještě krátce vrátil.
    Mám mnoho zlozvyků a patří k nim i zlozvyk chodit všude včas, pokud možno první. Jen někdy se mi podaří na termín zapomenout a nepřijít vůbec nebo o týden dříve / později. To se v úterý nestalo, což je v jistém smyslu dobře, uvážíme-li, že jsem autor libreta výstavy, textů výstavy a měl jsme ji uvádět a zahajovat.
    Přišli jsme tam s Ljubou o půl hodiny dřív, dříve než my tam byl jen Pavel Weigel ze Syndikátu autorů sci-fi a samozřejmě dámy z Národní knihovny. Byly velmi milé a jedna, když jsem se poptával, kde si můžeme nechat kabát, mě zavedla do své pracovny a zde mi nabídla svůj věšák.
    No jo. Jenže pak sláva skončila, hosté se rozcházeli, zbyli jen ti skalní. A kdepak je ta dáma? Knihy ji vzaly. Kdepak je ta pracovna?Klementinum je nepředstavitelně rozlehlá budova. A složitá. Něco jako Pentagon, kde by nějaký popleta rozmotal jeho symetrickou pětibokou strukturu a pomíchal ji v náhlé inspiraci Mobiovou plochou.
    Ptal jsem se kamarádů: A kde ty máš kabát?
    V šatně, zněla prostá odpověď.
    Proč mě nenapadlo něco tak nabíledni ležícího, jako dát si kabát do šatny?
    Určitě to bylo tím, že jsme přišli (skoro) první.
    Příště půjdu s davem a ten mě k šatně strhne. Nebo dopadnu, jako jednou, když jsem zase první byl v literární kavárně, kde kamarádka křtila knížku. Tam neměli šatnu, zato v každé místnosti měli dva věšáky a těch místností tam bylo sedm, všelijak byly propojovované chodbami a schodišti. Přišel jsem první, pověsil jsem si kabát a po mně přišli přibližně osm set šedesát tři lidé a rozvěsili svoje kabáty na ty věšáky a já zapomněl, ve které místnosti a na kterém věšáku - úplně vespod - úpí můj zpresovaný i stresovaný kabát!

    PSÍ PŘÍHODY: Copak to tam asi je
    Na staré Mrázovce, v místech, kde bývala divočina a kde vzniká pěkný park, je koutek, kam chodí Bart a Iris čmuchat. Koutek je trochu stranou, pod strmou strání. Poznám to místo přesně. Půdu tam kryje vrstva listí a v jednom místě to listí tvoří něco jako val. S trochou fantazie si mohu myslet, že ten val, to je tvar mrtvoly chlapíka, který se stal nepohodlným. Mohl bych dát fantazii volný průchod. Tam, kde pejskové čmuchají, bych mohl zašťourat klackem a zjistil bych, jak to je.
    Co když ale tam někde uvnitř spí nějaké zvíře, zahrabané do listového pelíšku? Proto nechci nevhodně zasahovat, nechci být kazisvět. Dokonce pejsky nabádám, aby chodili čmuchat někam jinam. Tu hromadu ale mám v merku.
    Až přijde jaro a ježkové vylezou, vezmu klacek a do hromady zašťourám.
    Možná objevím podnikatele v heroinové branži, možná ježka pecivála. Možná něco jiného.
    Zatímco tady takto spekuluji, Bart s Iris přesně vědí, co uvnitř je.
    Vědí a nepovědí.