2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Pátek 8.10. 2004,
  • Na Václavském náměstí se sešlo asi sto Hučínových příznivců
  • Komunista Jiří Dolejš tvrdí, že ho lákaly ČSSD i ODS; KSČM se ho chtěla zbavit
  • Vdova po Ivanovi Hlinkovi chce odškodnění ve výši 4 miliónů
  • Důstojník armády ukradl v Bagdádu notebooky
  • Bezpečnostní rada státu jednala o evropské obraně
  • Podle ministra vnitra Františka Bublana je potřeba novelizovat zákon o obchodování s vojenským materiálem
  • Kajínkovu soudci vyhrožují smrtí
  • Počasí v Praze: Dopo hnusno, odpo slunečno



    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Pořádně mu zatopte
    Panenko skákavá, měl on to zapotřebí, chce se zvolat nad případem českého styčného důstojníka, který v Bagdádu ukradl dva notebooky. Stalo se to v květnu, teď to prasklo. S panenkou skákavou, to je první reakce. Druhá česká reakce by zněla: to je z toho, že byl nenažranej. Kdyby ukrad jeden, na nic by se nepřišlo, nic by se nestalo. Žer, ale nemlaskej u toho, zní české přísloví. A zase jiná reakce - to jez toho, že byl troškař. Dva notebooky! Taková prkotina. Jo, takový internet do škol, to byl kšeft všech kšeftů - a nikomu se nic nestalo, stejně jako se nikomu nic nestalo v aféře s dálnicí do Ostravy a nikomu se pravděpodobně nic, ale vůbec nic nestane při vyšetřování, kdo ukradl třicet procent celkových nákladů vynaložených na stavbu železničních koridorů. Takže tomu mizerovi co ukradl dva notebooky je potřeba pořádně zatopit, řekneme rozhořčeně, v zájmu spravedlnosti. <

    RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Vesmír
    Tento týden jsme měli radost z úspěchu SpaceShip One. Jak to bylo s vesmírem v padesátých létech? Zavzpomínám si zase na dětství. Celý seriál je zde.

    Ke sci-fi jsem se dostal už jako docela malý kluk. Běhounek, Troska, Lem začal vycházet, z klasiky to byl Verne a Wells. Dodnes jsem si neobjasnil následující záhadu:
    Armáda vydávala deník Obrana lidu. V padesátých létech noviny vycházely i v neděli. Někdy koncem této epochy v neděli v OL vycházel na pokračování americký sci-fi příběh. Vystupovali v něm dobrodruzi, kteří podnikli výpravu na planetu, kde se těžil antigravitační kov. Nemohl jsem se dočkat příští neděle, abych se dozvěděl, jak to bylo dál! Muselo to být někdy v létě, určitě jsem to četl o prázdninách - a nedočetl, protože pak začala škola a román mi zapadl za obzor.

    O kosmickém výzkumu se začalo mluvit v druhé půlce padesátých let. Na roky 1957 a 1958 byl proponován Mezinárodní geofyzikální rok a během něho měly být vypuštěny umělé oběžnice Země.
    O družicích jsem se dozvěděl od maminky.
    "Bude to malá koule, asi jako kopací míč, a bude létat kolem Země," vysvětlovala mi.
    Představil jsem si údolí, nad kterým jsme ve Slapech bydleli. Představoval jsem si, jak se ten kovový kopací míč vyhoupne nad protějším obzorem a poletí nad údolím směrem k nám a pak zmizí za domem, za borovými lesy.
    "Poletí tak vysoko, že ji neuvidíme." Maminka o tom četla někde v novinách.
    Velice jsem se na to těšil. V časopisech se objevily první zprávy o pokusných raketách, pochopitelně sovětských. O amerických jsem četl myslím že jen jeden článek - ve starém ročníku Junáka. Časopisy typu Junák, Vpřed a Mladý hlasatel byly mezi dětmi nesmírně vážené a ceněné a každé číslo bylo čteno znovu a znovu. Tam psali o raketovém výzkumu - muselo to být někdy v roce 1947!
    No a pak Sověti vypustili 4.10.1957 první Sputnik.
    Ale o tom až příště.

    PSÍ PŘÍHODY: Jak se má Tom
    Tom je německý ovčák. Věrní staročtenáři Psa si možná vzpomenou na psího kamaráda našeho Barta. Přátelili se, dokud byl Tom štěně. Pak dospěl a bylo po kamarádšoftu. Byly mu dva roky, kdy nevraživost začala - Bart ho nejdřív otravoval, on si to nechal líbit, pak se ohradil, vrčel a už to jelo samovývojem. Dnes vidím Toma a jeho paní, se kterou jsem si tenkrát mohl popovídat, jen na dálku. Kvůli štěkotu neslyšíme ani naše "dobrý den".
    Včera jsem jel na kole na oběd a potkal jsem Toma a jeho paní. Sesedl jsem a dali jsme se do řeči.
    Byl to zvláštní pocit, když ke mě Tom přiběhl a vesele mě vítal. S paní jsme chvilku klábosili, opak jsem se s ní rozloučil, pohladil Toma a ujížděl dál. Uvědomil jsem si, že jsem si nikdy nepopovídal s pánem od vlčáka Maxe a jen jednou za dlouhá léta jsem skutečně mluvil s pánem od Broka. Jistě jsou to milí, příjemní lidé. Jak se o tom ale přesvědčit, když oni i já držíme na vodítku zmítající se štěkající bestie?

    To mi táhlo hlavou, když jsem odjížděl. A ještě mě napadlo, co na to řekne Bart, až se vrátím a ucítí ze mě Toma.
    Neřekl nic, měl radost, že jsem se vrátil. Jistě to musel poznat. Ale je velkorysý. Svoji přísnost rezervuje na skutečné jedince, nikoli na jejich pachové obrazy. Natož aby dělal žárlivé scény.

    NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI