2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Čtvrtek 16.9. 2004,
  • Česká vláda schválila prodloužení mandátu českého armádního kontingentu v Iráku do 28. února 2005
  • Ministr kultury Pavel Dostál je po operaci slinivky břišní
  • Vláda schválila návrh zákona o obchodování s emisemi skleníkových plynů
  • Čtyři další iráčtí chlapci s těžkými srdečními vadami přijedou příští týden na léčení do Prahy
  • Spojené státy již koupily jeden pasivní sledovací radar Věra
  • Na fotbalové stadiony se přenese část vládní kampaně Spolu proti rasismu.
  • Pražští celníci spolu s cizineckou policií a pracovníky obchodní inspekce zahájili zátah na prodejce padělaného zboží
  • Počasí v Praze: Ne moc hezky, teplo s trochou (občas) sluníčka



    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Jak budeme jezdit do USA
    Mnoho Čechů je nabroušeno proti USA. Důvody jsou více méně iracionální a těžko v vysvětlitelné. Pokusy o vysvětlení obvykle sahají k pojmům jako je "velmocenská arogance" a "demokracie dolaru". Jsou ale i argumenty opřené o každodenní praxi - a vízová politika do ní patří. Bohužel se stalo smutnou skutečností, že cestování do Ameriky je spojeno s tak strašlivou buzerací, že je dobře si cestu dvakrát rozmyslet, než jednou podniknout. I ta má své kořeny, například v předstírání, že je třeba všechny příchozí zkoumat stejným metrem. Kdyby se tak nedělo, spasitelé světa spolu s lidumily by spustili pokřik.
    Náměstek ministra zahraničí USA Richard Armitage je v tuto dobu v Praze. Češi by chtěli, aby jim Američané zrušili vízovou povinnost. Je přece groteskní, že Francouzi a Angličané mají mírnější režim, než my, třebaže Francie a Británie je semeniště islámského extremismu par excellence. U nás se zatím v mešitách ideologie vraždy nehlásá (i když, co není, může časem být). Zajímavý je projekt, podle něhož by už na pražském letišti běžel jakýsi předvýběr - tedy podobný model, jaký zavedli Britové, aby zmírnili romský ekonomický exodus. Jistě že by to bylo praktické opatření - a můžete vzít jed na to, že by sloužilo jako další argument poukazující na americkou aroganci.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Dobře střežené tajemství
    Včera jsem tu vyprávěl, jak mi technik odmontovával anténu od rádiové pevné linky. Končila tím jedna etapa mého internetového života. Proč nezavzpomínat na ty předchozí?
    Nejdřív, v roce 1995, jsem měl běžné spojení přes telefonní linku a modem. Potíž byla v tom, že jsem měl podvojnou linku se sousedy a mohl jsem tedy internetit, jen když oni spali. Vstával jsem ve čtyři ráno, abych mohl sestavit nové vydání Neviditelného psa!
    Pak jsem získal pevnou linku. A teď prozrazuji tehdejší přísně střežené tajemství. Linku ke mně vedli z jednoho domu v ulici U Mrázovky. Byl to tenký kabel, z domu byl svedený na pouliční lampu a odtud, zavěšený pod napnutým ocelovým lankem, od lampy k lampě až na úroveň domu mých sousedů, pak k nim na střechu a zase pod lankem k našemu domu.

    V jednom místě se dalo na moji pevnou linku dosáhnout - a ruka ozbrojená nůžkami by tam dosáhla velmi snadno! Takže chápete, proč jsem se nikdy, ani náznakem, nezmínil o tom, kudy moje pevná linka vede. Už jsem si představoval toho rozjařeného Kuliferdu, jak mi stříhá kabel a raduje se, jak sestřelil jediným šmikem Neviditelného psa!

    Takže mám dnes ADSL. Ani nevím, kudy vede kabel ke mne do domu, natož pak do domu, kde bydlím s Ljubou.
    Takové tajemství se střeží nejlíp: když o něm víte houbeles.

    PSÍ PŘÍHODY: Uši v poli aneb Čertovská kočka
    Úterní výlet za Prahu byl pohodový. Svítilo sluníčko, nebylo ani horko, ani zima, vše bylo umírněné, jak se patří pro babí léto. Dramatických momentů se vyskytlo málo - ale vyskytly se. Už jsme se vraceli k mému autu, zvanému Bobík, funkčně Psí bouda. Před námi seskupení vilek, říká se tomu satelit, za námi širé, čerstvě posekané pole. Bart šel pomalu, měl toho už plné zuby. Iris pobíhala na okraji pole. Najednou se zastavila.
    Na copak asi tak zírá, napadlo mě a v zápětí jsem to taky spatřil.
    Z brázdy čouhala černá koule s velikánskýma ušima. Napadl by mě čert, kdybych byl pověrčivý. Odhadl jsem to na kočku, coby realista. Skutečnost byla na půl cesty - byla to čertovsky černá kočka. To málo kdy uvidíte, kočku zasazenou do pole jako hřiba! Však taky si mohla Iris oči vykoukat!
    Než si je vykoukala, vyrazila, čertovská kočka taky a v širokém oblouku metelila k nejbližšímu plotu. Chvilku jsem se bál, že ji Iris chytí, přece jen je Iris vyhlášený běžec a ta kočka byla ve věku spíš ještě kotěcím. Unikla, skočila na plot, vyšvihla se nahoru.
    Že by seskočila na druhé straně a běžela se schovat? Ani náhodou. Špacírovala se nahoře na plotě, usadila se na nejvyšším sloupku a naparovala se tam a vysmívala se Iris.
    "Nic si z toho nedělej," chlácholil jsem ji. "Máš hodně naběháno. Jsi unavená."
    Uklidněná Iris si mi lehla v autě k nohám, Barta jsme upnuli vzadu a Ljuba zařadila jedničku.
    Jen tím si nejsem jist, zdali Iris považovala výlet za stejně úspěšný, jako zbytek osádky. Za jak dlouho vypadne čertovská kočka ze psí mysli?

    NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI