2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Úterý 14.9. 2004,
  • Evropský parlament formálně přijal první žádost české justice o odnětí poslanecké imunity Vladimíru Železnému
  • Celostátní výbor lidové strany na jednání v Lipnici nad Sázavou rozhodl, že lidovci budou trvat na dohodnuté podobě státního rozpočtu
  • Poslanec EP Richard Falbr urazil na mítinku zvídavého diváka
  • Ministr spravedlnosti Pavel Němec oznámil, že uvažuje o posunutí trestní odpovědnosti dětí u závažných deliktů až na dvanáct let
  • Během pěti dnů akce Kryštof uložili policisté 48 tisíc pokut
  • Od pondělí do středy se v řadě českých měst uskuteční sbírka Srdíčkový den
  • Letošním držitelem Mírové ceny Soulu dotované 200 000 dolary se v pondělí stal bývalý český prezident Václav Havel
  • Důchodce v trabantu srazil ráno dvě desetileté děti na přechodu ve Frenštátě pod Radhoštěm
  • Počasí v Praze: Hezký podzimní den se sluníčkem



    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Dvakrát o dopravě
    Opět došlo k tragédii, která může svým citovým nábojem veřejnost nadzvednout ze židlí. Skoro osmdesátiletý řidič zcela prostě neviděl dvě děti na přechodu a všiml si až po chvíli, že má raněnou dívku na kapotě. Že druhé dítě smýká pod vozem v té chvíli netušil. Dá se čekat, že nějaký dosud neviditelný a neslyšitelný poslanec se pokusí z tragédie vymačkat co půjde. Dovedeme si představit protistařeckořidičský akt, který donutí seniory, aby se vykazovali silničním hlídkám, že skutečně prošli lékařskou kontrolou. Ta je sice povinná, leč policejně nesledovaná. Budeme od pětašedesáti nahoru sebou vozit medicinální přílohu řidičáku, nebo se bude seniorům dávat razítko na čelo, podobné emisní známce na SPZ? To záleží na poslanecké invenci. Pořád je tu ještě jiná možnost - že tato tragédie připomene řidičům - seniorům realitu, a si že oni, jako svobodné dospělé osoby, budou dávat větší pozor. A půjdou k lékaři, pokud to ještě neučinili. Kéž by to tak bylo.

    Akce Kryštof
    Čtyřicet osm tisíc pokut rozdali policisté během pěti dnů akce Kryštof, která skončila v neděli. Je to hodně, nebo je to málo? Když vidím, co se na silnicích děje, nedivil bych se, kdyby se rozdalo padesát tisíc pokut denně. Hlášení o dopravní situaci na dálnici d1 připomíná válečné zpravodajství. Nemine dne, aby se tam nestrhla bouračka, velmi často řetězová. Na základě letité zkušenosti řidiče vidím v tom všem jednu hlavní příčinu: lidi jezdí a spoléhají na to, že jsou v právu, nebo si aspoň myslí, že jsou v právu. Nedbají na fyzikální zákony. Já mám právo jet - a nedbám na to, že nárazník auta přede mnou mám dva metry od předku. Mám právo. A pak stačí maličkost a já mám místo práva nabourané auto a ten druhý taky a můžeme mluvit o štěstí, když to odnesou jenom plechy. Proti tomuhle nešvaru, jak se obávám, nezmůže ani tucet Kryštofů - a letos jich má být snad dokonce dvacet!

    RODINA A PŘÁTELÉ: Do kina - Já, robot
    Po dlouhé době zase jeden pořádný scifoid! Pro milovníka žánru je to nutnost ke shlédnutí.
    Asi víte, že film natočil Alex Proyas podle motivů povídkového cyklu Isaaka Asimova. Připomenu, že Asimov v cyklu zavedl tři zákony robotiky, velmi stručně:
    1) robot nesmí ublížit člověku
    2) musí člověka poslechnout, pokud to není v rozporu s 1. zákonem
    3) musí chránit sám sebe, pokud to není v rozporu s 1. a 2. zákonem.

    Prosté a elegantní - stejně tak prosté a elegantní jsou Asimovovy zápletky.V nich prakticky vždy robot nějak přestoupí některý ze zákonů, obvykle v důsledku absurdní interpretace nebo nepochopení zákona.
    V tomto duchu je i tento film, jde fakticky o detektivní příběh - hrdinou je detektiv John Spooner (Will Smith), který vyšetřuje udánlivou sebevraždu Dr. Alfreda Lanninga (James Cromwell), otce robotiky. Že jde o vraždu je nám jasné od první chvíle. Že ji neosnoval robot Sonny, to je taky jasné. Vše se pak odehrává podle kánonu klasické detektivky, ostatně: jde o příběh zamčeného pokoje! Největší podezřelý je druhý mrtvý, jak má v řádné detektivce být.
    Rozluštění není zas tak moc překvapivé, takže se nedopustím "faux pas" v duchu vrah je zahradník" když řeknu, že viníkem je zcela v Asimovově duchu aplikace tří zákonů robotiky.
    Zde připomenu Asimovův pozdní čtvrtý zákon, který zformuloval v závěru života - v tom smyslu, že robot smí ublížit člověku, pokud je v sázce osud lidstva.
    Vždy jsem silně nesouhlasil s tímto "zákonem" a pokládám ho za zárodečně fašo-komunistický. Jakmile totiž začneme uvažovat v intencích "zájmu lidstva", jsou z nás Himmhlerové a Beriové a Attové. Nejhorší vrazi jsou ti idealisté, kteří chtějí zachránit ať národ nebo "rasu" nebo nedejbože lidstvo. Nebo "přírodu", i toho jsme svědky.

    Zpět k filmu. Krom toho, že je to detektivka, je to poutavá podívaná: Spoonerova audina umí psí kusy, právě tak jako Spooner na motorce. Zlí roboti skáčou trochu jako Gumídkové, ale když lezou po mrakodrapu, trochu jsem se bál, protože vypadají jako pavouci a těch se já štítím. Příběh nesnese logické šťourání, to by se musel sesypat. Však taky šťourat nebudu, jen závěrem se uchechtnu, že ani tentokrát jsme nebyli ušetřeni povinného visení za jednu ruku nad propastí - tento úkol byl nyní svěřen Spoonerově pomocnici Calvinové ( Bridget Moynohan ), visela pěkně - dlouho a nevěrohodně, jak se patří na závěr amerického filmu.

    Shrnuto: film je to pěkný, nicméně asi se nestane filmem kultovním, jako byl Blade Runner, později Matrix (první díl, ne ty pitominy jež následovaly) a mezi tím do jisté míry i Terminátor (opět jednička). Na to je málo temný, aby se stal kultovním filmem.
    Je to zajímavé, jak se dovedeme robotů bát a zatím jsme viděli jen jednoho (Asima v Národním muzeu).

    PSÍ PŘÍHODY: Krvavé koleno? Ne! Krvavý krk.
    Po dlouhé době jsme o polední pauze vyrazili v plné sestavě k Dívčím hradům na procházku. Skončilo to krvetokem.
    Plná sestava, rozumí se Ljuba, Bart a Iris. Prakticky taková vycházka vypadá tak, že s Ljubou kráčíme po cestě, Bart se metelí kolem nás a kouká jestli není někde v dohledu jedlý pes, a Iris obíhá v půlkilometrových kruzích, jelikož chce naběhat svých padesát kilásků, než my urazíme ty dva tam a dva zpátky. Což se jí hravě daří při tempu, které dokáže nabrat. Tak dobře, ne padesát, ale dvacet bezpečně.

    Tak tomu bylo i dnes, s tou výhradou, že Irda proběhla křovím a když vyběhla, měla krvavý krk.
    Je bílá, s černými skvrnami, ovšem ten krk má sněhobílý a vypadala tedy jako Marie Antoinetta, kdyby se jí podařilo vyklouznout Sansonovi z gilotiny. Tvářila se, že je všechno v pořádku a divila se, proč kolem ní skáčem a lamentujeme. Občas zaklepala hlavou a kapičky stříkaly všude - nejvíc na Ljubiny kalhoty (parádní, jako všechny Ljubiny kalhoty).
    V takových případech zachovávám chladnou hlavu. Psi jsou jak Highlander. To si jednou Gordon rozřízl tlapu o střep, krve byly všude louže, doslova, a když jsme dojeli ke zvěrolékaři (tehdy se jezdilo do Říčan), doktor tu ránu nenašel, ona se tak dokonale zatáhla, že nešla najít a doktor si myslel, že jsme nějací zmatkáři a pošukové.
    Irda taky přestala odkapávat, než jsme došli do auta. Teď ale se válí na pelechu a nechává se obskakovat.
    Ví, že být marod je někdy výhoda, zvlášť, když člověku psovi) dohromady nic není.

    NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI