2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 27. / 28. / 29. / 30.

červenec / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22.-23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28. / 29.-30. / 31.

Srpen / 1. / 2. / 3. / 4. / 5.-6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Středa 18.8. 2004,
  • Premiér Stanislav Gross chce důkazy, že jeho úředník v roce 1989 bil lidi, jen pak ho propustí
  • Vláda požádá sněmovnu o vyslovení důvěry 24. srpna
  • Známý advokát Kolja Kubíček dostal za vydírání dva roky podmíněně
  • Náchodský restauratér Karel Svoboda vyhrál spor s Romy kvůli rasové diskriminaci
  • Policie hledá viníka tragické smrti hokejového trenéra Ivana Hlinky
  • Soud zmírnil trest pedofinímu sochaři Pavlu Opočenskému, i tak bude ve vězení 6 let Atlas Zprávy Vláda odmítla návrh na zvýšení rozhlasových poplatků na 45 korun
  • Počasí v Praze: Zachmuřeno, dusno, občas sluníčko, ale i déšť



    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Grossův bič
    Hbitost, s jakou si na sebe Stanislav Gross upletl bič, je vskutku udivující. V případě Pavla Přibyla mohl spoléhat na to, že jde o omyl a že velitel roty pohotovostního pluku na Václaváku v roce 1989 nebyl. Jenže Přibyl v úterních novinách přiznal, že byl. Takže Gross by měl hlavně vyšetřit, jak je možné, že tento muž prošel všemi možnými prověrkami, včetně těch nejpřísnějších? Kdo ho strčil do pračky a kdo ho vyčistil dočista? To je hlavní a podstatné na tomto případu, ne to, zda Přibyl byl nebo nebyl (dnes už víme, že byl), nebo zda bil nebo nebil (to nevíme, ale tušíme). Gross jde tou nejhorší cestou: chce, aby mu někdo dokázal, že Přibyl někoho mlátil, anebo že někoho mlátili jeho lidé. Že někoho mlátili jeho lidé, to asi půjde snadno dokázat. Copak asi udělá Gross poté? Jestlipak se odváží zašťourat do bezpečáckého pařeniště, které mu až dosud tak vydatně pomáhalo?

    RODINA A PŘÁTELÉ: Jak bylo na moři
    Týden na plachetnici v oblasti mezi Zadarem a Šibenikem, tak jsem strávil druhou část letošní dovolené. Zatím jsem tu psal o všem možném, jen tom moři ne. Takže, dnes o moři.
    Jako mají auta svoje parkoviště, plachetky a motoráky mají maríny. Do moře trčí molo a k němu jsou lodě uvázané. Na molu jsou v pravidelných odstupech betonové krychličky a z nich lodě nasávají elektrickou energii a hadicí odebírají vodu. Tady se odehrálo moje první setkání s lodí a mořem.
    Vstoupil jsem na palubu a ona malilinko houpala. Byla to krušná chvilka. Řekl jsme si: když mi začíná být špatně tady, v maríně, kde loď visí na třech lanech a hladina je tu absolutně klidná, jak to bude, až vyplujeme? Ljuba vytáhla z tašky kynedril a šup, oba jsme si vzali po pilulce. A byl pokoj.
    Vypluli jsme druhý den ráno. Uvažovali jsme, že si zase vezmeme prášek - ale přece nebudeme celý týden pod kynedrilem! Pluli jsme tedy s čistými hlavami - a žaludek dal pokoj. Nic se s ním nedělo. Žádné problémy. Náš kapitán František Mrož Novotný vedl plachetnici Doru mezi ostrovy, kotvili jsme tam a pak zas jinde, propluli jsme ústím řeky Krka až k vodopádům a nic, žádné problémy.
    Takže jsme usoudili, že patříme mezi těch šťastných pět procent lidí, kteří netrpí mořskou nemocí.
    Po několika dnech nás vzal František na volné moře. Bylo klidné, foukal jen mírný vítr. Vlny odhadoval František na třiceti centimetrové a abychom si to užili, vyprávěl nám o svých atlantických plavbách s osmimetrovými vlnami.
    No, nepatříme mezi těch šťastných pět procent lidí, kteří netrpí mořskou nemocí. Patříme mezi pětadevadesát procent, kterým je blbě.
    A bylo nám moc a moc dobře, když loď Dora doplula zase mezi ostrovy, kde je moře hladké jak rybník.
    No jo, ale nám se jachtování zalíbilo a chtěli bychom příští rok znovu - i na volné moře!
    Vezmeme si pytel kynedrilu. A naplní se moje heslo: NÁS ZACHRÁNÍ JEN ČISTÁ CHEMIE!

    PSÍ PŘÍHODY: Za tohle Bart nemůže
    Bart, jakožto pes součást přírody, rozhodně není žádný ochranář. S přírodou zachází nesentimentálně, inu, jako rovný s rovným. Některé rostlinky se z toho až červenají. Tedy, spíš zrzavějí, když se Bart podepisuje na jejich jehličí.
    U cesty k brance máme několik keřů a stromů - moc hezké dva jehlancové smrky picea conica. Sázel jsem je před pětatřiceti lety a dnes jsou z nich dvoumetrové stromy.
    Jeden je zelený, druhý na jaře napůl uschnul a teď je suchý celý. Musím ho uříznout.
    Za to Bart nemůže. Pravda, dal jim oběma zabrat. Tyhle smrčky mají větve husté u těsně nad zemí, jenže Bartovo nehorázné těleso orvalo nízko položené větvičky, takže siluetu značně pozměnil. Zkoušel jsem všechno možné i nemožné, jak mu v tom zabránit. I plůtek jsem stavěl - mějte ale zahradu plnou plůtků! Stačí, že mám jeden kolem rododendrónů. Nakonec jsem rezignoval. Orvané smrčky jsou pořád ještě smrčky a mám je rád, jako kdyby orvané nebyly.
    Ale suchý smrček věru nedělá na zahradě parádu.
    Je to smutné, o to smutnější, že letos uschlo víc stromů, v našem bezprostředním okolí. I v sousední zahrádkářské kolonii, všiml jsem si včera, z čista jasna uschnula meruňka, jedna jediná, uprostřed sadu. A za to Bart stoprocentně nemůže. Tuhle meruňku zcela určitě nepodepsal - i když by to udělal jistě rád. A dobře.

    NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI