2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 27. / 28. / 29. / 30.

červenec / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22.-23. / 24. / 25. / 26.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Pátek 25.6. 2004,
  • Poslanecká sněmovna neschválila zvýšení televizních poplatků
  • Senát ve ratifikoval mezinárodní úmluvu o regulaci velrybářství
  • Protichemická jednotka bude moci být nasazena v rámci NATO, schválil to senát
  • Sto českých vojáků bude bránit olympiádu před teroristy
  • Středočeská organizace ČSSD odmítla Špidlu a chce Grosse, hlasování o tom, zda má trvat koalice nebo se má rozpustit dopadlo plichtou
  • Britský zpěvák David Bowie kvůli zdravotním problémům předčasně ukončil ve středu svůj pražský koncert

    Mě tak napadlo, že středočeští sociální demokraté vydali průkazné svědectví o své politické zralosti. Zachrání je Standa Gross, pryč se Špidlou. Tohle vědí. Ale jestli se má jít dál spolu s lidovci a... jak se to sakra jmenovalo - tadleta unyje... to nevědí. Aspoň něco vědí, tudíž jsou zralí. Ale k čemu? Todleto zase nevím já.


    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Hurá! Senát schválil úmluvu o velrybách!
    Je to průlom v mezinárodním postavení České republiky a díky senátu se stáváme velrybářskou velmocí. Dosáhlo se ho díky tlaku spolku Greenpeace, ktzerý si přeje, aby ČR vyslala zástupce už na letošní zasedání komise od 19.července. Marek Tomin z Greenpeace naznačil, že neochota sněmovny možná souvisí s chystanou návštěvou premiéra Špidly v Japonsku. Japonsko, Island a Norsko jsou zásadními odpůrci ochrany velryb. Nabízí se i jiné vysvětlení neochoty sněmovny. Totiž to, že se velryby na Máchově jezeře zřídka kdy vyskytují. Tudíž si - možná, je to moje hypothesa - sněmovna myslí, že má naléhavější topics na práci. Například zadušení České televize, k čemuž dnešním hlasováním připomohla.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Vesnické funusy
    Vzpomínání na dobu mého dětství - celý seriál je na mém webu Hyena. Toto je už 44. díl.
    Dětství jsem strávil ve vesnici Slapy. Bydleli jsme na kopci, na samém konci uličky vedoucí od kostela k rekreačnímu objektu Sázava. Ten za války patřil Hitlerjugend, po válce naší armádě a té patří dosud. Leteckých základen se armáda vzdá ochotněji než míst, kde se lampasáci mohou povalovat - leda bych se zmýlil, už jsem tam dlouho nebyl. Ale ještě loni to vojenské bylo.
    U slapského kostela je hřbitov a tam ukládají k poslednímu odpočinku občany slapské i přespolní, z obce Buš. Do školy jsem měl chodit kolem kostela a hřbitova, jenže úhlopříčně to bylo kratší, stačilo přelézt nízkou zídku, prokličkovat mezi hroby a škola byla hned vedle vrat. Takže jsem se znal s hrobníkem a můj otec říkal svým přátelům:
    "První hřiště mého syna byl hřbitov a jeho první hračka byla lidská lebka."
    Nebyla to úplně pravda, ale ani úplně nepravda.
    Před funusem pan hrobník konal přípravy. Vykopal hrob a zakryl ho prkny a v márnici připravil máry. Rakev vezli vždycky ve voze - navlas stejném, jaký pak sehrál tu úžasnou roli ve filmu Sedm statečných. Před vozem kráčela kapela, sestávající z místních občanů. Každý zde uměl hrát na nějaký nástroj, najmě dechový. Na trumpetách a klarinetech měli ti mužové připnuté zlastisté klipsny s notami. Nesměl chybět muž s bubnem a činelista.
    Když zemřel Slapský, sláva trvala krátce, ale zato když šel průvod z Buše vzdálené 2 km, smuteční pochody doléhaly dlouho, tím důstojným tempem se průvod přibližoval pomalu, vpředu kapela, pak vůz, následovala plačící rodina a za ní kvílející stařeny a posléze ostatní občané.
    Naše sousedka zvaná Babí, vdova po pošťákovi , nechyběla na žádném pohřbu. Počínala si velmi profesionálně. Dovedla hospodařit se vším, i s časem. Do poslední chvíle pracovala v hospodářství. Krmila drůbež a opři tom promlouvala:
    "Tak to máš za sebou. No vidíš, pacholku. Tak jsi se tu roztahoval. Nic ti nebylo recht. Všechno bys chtěl sežrat. Dobře ti tak, pacholku."
    Pak, když udeřila hodina nezbytnosti, si umyla ruce a tvář, převlékla se do kvílecího a za chvilku už se vřadila mezi ostatní stařeny a bylo slyšet její nářek:
    "To je neštěstí! To je neštěstí! Proč jsi nám ho odebral, Bože? To je neštěstí!"

    PSÍ PŘÍHODY: Ještě k úkazu na obloze
    V úterý jsem tu psal o tom, jak jsme s Bartem pozorovali letícího brouka roháče. O tomto tvorovi lidé do komentářů napsali zajímavé poznatky.
    Tak především, o roháčích je webová stránka. Píše se v ní o předsnubním večerním letu samců. Cituji: Jeho účelem je vyhledávání samiček, které téměř za tmy přeletují v dosti značné výšce. První výskyt roháčů je poměrně stálý a spadá většinou do prvního týdne v červnu. Tuto stálost výskytu může ovlivnit jedině nepříznivé počasí, tzn. dešťové přeháňky. Velcí samci se zpravidla objevují dříve, střední a malí později (až koncem června). Přes den roháč většinou zůstává na jednom stanovišti, zřídka ho mění. Teprve po 19. hodině vylétají samci na večerní let. Samec letí a sleduje vzdušné proudy a pachy samic jež mohou přenášet.
    Podle všeho je úbočí Strahova - tedy protější kopec než ten, kde s Ljubou bydlíme - je oblíbené roháčí výskytiště. Pan Zbyněk Rohlík poznamenává:
    "Nemají to lehké - vyvíjejí se v tlejících pařezech 4-6 let podle podmínek, po vylíhnutí ale sameček žije jen dva až tři týdny, během té doby se spáří a pak chcípne. Samičky žijí o něco déle, ale taky nic moc. Jinak Praha je údajně entomologický ráj, měli by tu žít v parcích i nosorožíci, krasci a velké druhy tesaříků."
    A závěrem dodal psí příhodu Petr:
    "Má dobrá přítelkyně také jednoho hostila v domě minulý týden... Má psa, obrovitého leonbergra, a ten z něj byl celý nesvůj, roháče však nenapadlo nic lepšího, než vzlétnou a vrazit mu do čumáku ;))), pročež byl vynesen na zahradu a vlétl zpět oknem. Prostě neodbytný."

    NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI