2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Úterý 22.6. 2004,
  • Vladimír Špidla dal straně ultimátum - buď mu dá strana v sobotu důvěru, nebo abdikuje a s ním padne koaliční vláda
  • Špidla by rezignoval, i kdyby vláda získala důvěru Poslanecké sněmovny
  • ODS se domnívá, že Špidlův postoj je nezodpovědný
  • Poslanec ČSSD Josef Hojdar nepodpoří vládu
  • Vladimír Špidla kritizoval "slovní agresi" Miloše Zemana
  • Bývalý ministr pro privatizaci Tomáš Ježek v pondělí u městského soudu v Praze vysoudil na vládě 10 000 korun odškodného za výroky někdejšího ministra Jaroslava Bašty
  • V obytném domě v Brně vybouchl plyn, během dne byl nalezen jeden mrtvý člověk a dva další jsou ještě v pondělí večer pohřešovaní
  • V noci na pondělí začalo astronomické léto
  • Počasí v Praze: Na střídačku sluníčko a lijáky

    Mně tak napadlo, že poslanec Hojdar má úplně pravdu, když říká, že nemůže "dávat důvěru Unii svobody a KDU-ČSL" a tudíž vládu nepodpoří. Takže dá důvěru další vládě, buď menšinové s podporou komunistů, anebo vládě ODS s podporou lidovců.


    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Rozumný krok premiéra Špidly
    Podpořte mě a já to potáhnu dál. Nepodpořte mě a já půjdu aspolu se mnou celý ten spolek, kterému se říká vláda, vzkázal Vladimír tomu spolku, kterému se říká sociální dmeokracie. Je to nerozumnější, co mohl v celé věci učinit. Jeho spolek čím dál více připomíná tlupu šílenců. Poslanec Josef Hojdar, člen vládní hlavní strany, nepodpoří v evenbtuálním hlasování vládu, neboť "nepodpoří unionisty a lidovce". Koho tedy podpoří soudruh Hojdar? S kým bude vládnout sociální demokracie, když se tato koaliční vláda položí? Jak si může člověk který má pět pohromadě myslet, že by menšinová vláda, která by "ad hoc" navazovala kontakty "napříč politickým spektrem", měla volnější ruce a mohla svobodněji naplňovat sociálně demokratický program (rovná se lopatou házet mezi lidi peníze, které vydělali jiné lidé). A stoprocentně má Špidla pravdu, když napadl Zemanovu verbíální agresi, která nenabízí žádné řešení. Kromě zvýšení daní, dodal bych. Sobotní sedánka sociální demokracie nebude ani tak zkouška vlády. Bude to zkouška inteligence sociálních demokratů.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Když přijde Indián o medicinu
    Nevím, zdali je to výmysl Karla Maye, nebo etnografická realita - každý dospělý Indián (podle Maye) má posvátný váček. O ten když přijde, je to pro něho horší, než kdyby ztratil duši. Snad je to i pravda - Indiáni přece mají svoje medicinmany, takže by měli mít cosi jako medicinu.
    Já ji mám taky.
    Je to kožené pouzdro, nosím ho u pasu. Uvnitř nemám kůstky vrány nebo dřívko z keře Šikilala. Mám v něm šrajtofli a ve šrajtofli občanku, řidičák, legitku VZP, identifikační kartu k dvěma bankám, soukromou kreditku, firemní kreditku, pak kreditku co mám společnou s Vločkou plus iks dalších karet a legitek - novinářský průkaz, desetiprocentní slevu do restaurace Mediterané u Anděla atd.
    Sobotu a valnou část neděle jsem měl zkaženou, protože jsem pouzdro nemohl najít. Prohledali jsme veškerá myslitelná místa. V paměti jsme se dobrali, kdy naposled jsem měl svoji medicinu u pasu - určitě v pátek odpoledne, kdy jsme se vraceli autem z výletu k řece a uvázli jsme na půl druhé hodiny v monumentální zácpě v Braníku, která vznikla tím, že v nejužším a nejzamotanějším místě Barrandovského mostu (dílo šílencovo - Gordický uzel materializovaný do podoby mostu) - tam jsem uvažoval o tom, že už nestihnu jít do pinomatu nasosat prachy (pinomat = bankomat, píše se tam identifikační číslo PIN).

    Nakonec jsem usoudil, že pouzdro mi musel sebrat Bart, jinak že to není možné, aby ještě nějaké místo...
    Bylo nějaké místo.
    Pouzdro našel David. Na velmi prozaickém místě. Na záchode, leželo pod radiátorem. Ve vypjaté chvíli mi sklouzlo z rozepnutého opasku a já si toho nevšiml. Měl jsem v tu chvíli jiné starosti.

    PSÍ PŘÍHODY: Záhadný úkaz na noční obloze
    Večerní procházka, zdálo se, bude bez příhod. Někdo někde hrál jakousi hru, tuším že se to jmenuje fotbal, a ulice byly vymetené. Jen já a Bart jsme se zvolna ubírali vylidněným městem. Najednou Bart zvedl hlavu a...

    On byl už nějakou chvíli neklidný, jako by něco očekával nebo něčeho se bál. Poznám to na rytmu chůze, na držení hlavy. Rozhlížel se, ale jinak, než když je v okolí jedlý pes.
    No a pak zvedl hlavu.
    Já pochopitelně taky. Zase, nejdřív jsem neviděl nic a musel jsem pátrat v korunách stromů temně vyrýsovaných na dosud modré, avšak rychle černající obloze: něco tam letělo. Pták? Letělo to jinak než pták. Měl jsem pocit, že je to miniaturní bezpilotní letoun - proč by ale miniaturní bezpilotní letoun sledoval jednoho pána se psem?

    Byl to brouk, největší letící brouk, jakého jsem kdy viděl. Zahlédl jsem dva mohutné výčnělky v hlavě. Byl to zřejmě brouk roháč. Jednou jedinkrát jsem roháče viděl v přírodě, a to byl ještě mrtvý - v dětství, v parku na Dobříši. Nikdy by mě nenapadlo, že tak vzácný brouk může žít ve městě!
    Chvilku nad námi poletoval a zmizel. Bart se zklidnil a zase sklonil hlavu.
    Vždyť to nejzajímavější není nahoře, mezi hvězdami. Je to dole, napsáno na stvolech trávy a na kamenech.

    NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI