2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Pátek 11.6. 2004,
  • Podle výsledku vyšetřování zavinila nedávnou autohavárii ministra Cyrila Svobody vysoká rychlost
  • Odboráři pražské hromadné dopravy chtějí 21. června ráno dvacet minut stávkovat na protest proti vládnímu návrhu zákona o silniční dopravě
  • V korupční fotbalové aféře jsou dva další obvinění, fotbalový rozhodčí Petr Řehoř a bývalý sportovní ředitel Synotu Igor Štefanko
  • Evropská investiční banka je připravena půjčit České republice zhruba deset miliard korun na financování některých úseků dálnice D47 vedoucí z Ostravy ke státní hranici s Polskem
  • V Litovli na Olomoucku řádilo ve středu tornádo a ještě ve čtvrtek bylo město bez proudu
  • Českým úřadům je už známo jméno Čecha,který je v Jihoafrické republice ve vazbě kvůli nedovolenému odchytu želv
  • Policie obvinila bývalého starostu Psár za zneužití dotace
  • Senát navrhuje, aby vysoké školy mohly vybírat školné
  • Počasí v Praze: Docela teplo, sluníčko a deště

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Ne, nadávat nebudu
    21. června budou pražští dopraváci dvacet minut stávkovat a dost možná, že se k nim přidají i dopraváci z jiných měst. Důvod protestu: ve vládním návrhu zákona o silniční dopravě se předpokládá dvojí metr, jinak trestat amatéry a jinak profesionály. To je klasický příklad postbolševického uvažování. Zákon má platit pro všechny lidi stejně, co by to bylo jinak za zákon? Jak potom zaměstnavatel s provinilým řidičem naloží je zase jen věc dotyčného zaměstnavatele. Stát dělá špatně to co má dělat a navíc se chce plést do věcí, do kterých se plést nemá. Proto bude 21. června ta stávka.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Stonání
    Vzpomínání na dobu mého dětství, jak jsme tehdy žili a jak se mi to uchovalo v paměti. Celý seriál je na mé webové stránce Hyena.
    Stonalo s e vždycky. Nejčastější nemoc - chrapot, kašel. Proti tomu byla červená medicína, moc dobrá, sladká, její jméno ne a ne si vzpomenout. (Doplněk z rána: jmenoval se SIBRUMIN, děkuji dr. Pavlovi Slabému za připomenutí). Když byl kašel horší, nastoupily kapičky, tuším že se jmenovaly Ipecarin. Pěkně hnusné. Ovšem nejhorší medicína byla rázu preventivního - Infadin, rybí tuk. Tento hnus mě maminka nutila polykat v létě. Moc dobrý ale byl jiný medikament. Byly to tabletky v vápníkem, směs - čert ví - něčeho vápnitého s čokoládou: v placaté papírové škatuli snad dvě stovky maličkých šedohnědých peciček. Nebyly moc chutné, ale jakmile člověk snědl jednu, měl v puse nutkavou chuť na další. Podobný systém, jako cukrátko zvané mejdlíčko - to bylo taky pěkně hnusné, ale návykové.

    Jakmile byla angína, to bylo zlé. Proti ní se užívalo něco, co se myslím jmenovalo harburn a bylo to hořké (chininová báze), v oplatce. Muselo se to spolknout naráz a protože to bylo velké, šprajcovalo se to v krku a nutilo to ke zvracení.
    Jiné zkušenostmi se stonáním nemám, byl jsem vcelku zdravé dítě. Když mi bylo pět, dostal jsem spálu a byl jsem pět dní v nemocnici na Bulovce a dostával jsem tam, myslím, každé 3 hodiny injekci penicilinu. Bylo nás na pokoji snad dvacet dětí a všichni jsme při tom opichování brečeli. Dodnes se opotím, když si na tu hrůzu vzpomenu. Pak taky jsem si zlomil ruku, to mi bylo dvanáct, tedy v roce 1957. Tatínek mě odvezl taxíkem na chirurgii na Karlík, na dětské oddělení. Děti tam ležely v postýlkách na chodbě, protože je vystěhovali - "na pokoji" byl hospitalizován nějaký Čepičkův potomek, tuším, že dcera.
    Kapitolou sama pro sebe bylo ošetřování zubů. Tehdejší vrtačky byly pomaluběžné (dlouho vydržely!), poháněné řemenicemi. A ve Slapech, tam ordinoval pan doktor Foustka v improvizované ordinaci na poště - a měl šlapací zubní vrtačku, poháněnou podobně jako šicí stroj. Pacienti seděli na lavici kolem něho a čuměli spolu s ní aktuálnímu pacientovi do huby. Uf, tak pro tohle bych se do dětství nerad vracel.

    PSÍ PŘÍHODY: Šogo se bojí bouřky
    Šogo - což je přezdívka, ve skutečnosti se jmenuje Iris, říkáme ji též Irda, Irisima nebo Irimíra Udatná, je dáma velmi opatrná, problémům se vyhýbající. Bouřku nesnáší, skoro tak, jako rachejtle. Chudák, v těchhle dnech si bouřek užije!
    Ona bouřku vycítí ještě mnohem dřív, než začne hromobití. Je neklidná, motá se člověku kolem nohou. Když sedím u počítače, hned mám její tlamku na klíně a cítím, jak se jí třese celé tělo. Chlácholení nepomáhá. Není to tak, že bych ji objal a uklidnil: nic ji neuklidní, leda odchod té zatracené bouřky.

    Přál bych si, aby to bylo jinak - kdyby například Bart na ni mohl přenést něco ze své nebojácnosti. Bart by zaznamenal bouřku, až kdyby ho blesk trefil do čumáku, a to ještě by asi stačil do toho blesku kousnout. Onehdy jsem viděl empegový klip, na kterém pejsek popadl prskající raketu a pobíhal s ní po louce. Nevím, jestli to byl nějaký filmový trik nebo nebyl - ovšem kdyby na tom klipu byl nás Bart, věděl bych, že toto je absolutní reál.

    Jenže statečnost se nedá sdílet a bojácnost se nedá odestát. Je to prostě tak a nezbývá, než Iris chlácholit a Barta od třesoucí se psí osůbky odhánět, aby nežárlil.

    NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI