2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 26.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Pondělí 7.6. 2004,
  • Podle výzkumu Gallupova ústavu mají v nadcházejících volbách do Evropského parlamentu šanci i neparlamentní strany
  • Podle domácích průzkumů mají šanci ODS, ČSSD, KSČM, KDU-ČSL, Nezávislí a Sdružení nezávislých s Evropskými demokraty
  • NEI je v podezření, že její volební spoty porušily zákon, protože Dolly Buster není jméno, ale registrovaná obchodní značka
  • Václav Klaus ocenil význam zesnulého amerického státníka Ronalda Reagana, ten zemřel v sobotu ve věku 93 let
  • Podle ČTK se v komunistické straně schyluje k "výměně kádrů", jak komunisté označovali čistky, jež - dokud byli u moci - nezřídka končily ve vězení nebo dokonce na popravišti, čistky jsou namířeny proti reformním komunistům
  • Počasí v Praze: V sobotu nic moc, v neděli se trochu zlepšilo, ale taky nic super
        4. FÓRUM DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE - již 8.6.2004
    Výstava většiny výrobců fototechniky /přes 40 prezentačních míst/
    testování fotoaparátů - 10 přednášek - ateliérový workshop
    Nový program - registrace nutná na www.digiforum.cz.

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: 60 let poté
    Historie nezná žádná "kdyby". Odehrála se tak, jak se odehrála. Před šedesáti lety se Spojenci v Normandii vylodili a začali tak rýsovat poválečné uspořádání Evropy a do značné míry i celého světa. Pro zábavu i pro procvičení ducha můžeme spekulovat, co by se stalo, kdyby se vylodili dřív nebo později a co by nastalo, kdyby je Hitler zahnal zpátky do moře. Lze ale uvažovat i o skutečném významu spojeneckého, zejména pak amerického angažmá v bojích o Evropu.

    Došlo k němu dvakrát, v první i druhé světové válce, a v obou případech zásadně přispělo k porážce německé agresivity, v tom druhém definitivně. Jestli někdo naplnil činem výrok, že "přišli jsme do Německa s mečem, abychom Němce meče odnaučili", pak to byli Američané. Zatímco východní okupační zóna se postupně proměnila v silně militarizovanou baštu komunistické říše, systematicky připravovanou ke "konečnému úderu", západní zóny se proměnily v oblast demokracie, prosperity - a jak vidíme dnes, do značné míry i pacifismu. V této souvislosti se lze pozastavit nad tezí dnes často opakovanou, že "demokracii nelze prosadit silou". Agresivní militaristické Německo muselo být mocensky doslova rozdrceno, aby se ke slovu mohly dostat demokratické politické síly - podobně jako se to stalo na opačné straně zeměkoule v Japonsku. Jenže ty síly v něm musely být, společnost musela být na vybudování demokratického režimu připravena.

    Nebyl to jednoduchý proces a symbolicky je završován v těchto dnech, kdy vzpomínáme 60. výročí spojenecké invaze. Na oslavy byl pozván i německý kancléř Gerhard Schröder. Snad právě proto, že mu v době invaze byly jen dva měsíce, mohl pozvání přijmout. Jeho předchůdce Helmut Kohl to udělat nemohl z mnoha důvodů, mimo jiné i proto, že jeho bratr v Normandii bojoval proti spojencům a v závěru války ho zabila britská bomba. Schröderova účast symbolicky završila procesy, které fakticky začaly už tenkrát na normandských plážích. Sám Schröder řekl, že definitivně skončilo poválečné období.

    Copak ale začalo?

    Opravdu žijeme v době začátku nového období.

    Koncem minulého týdne prosákly informace, že se Pentagon chystá přemístit přinejmenším část svých jednotek z Německa do jiných oblastí. Udržuje jich tu podstatně méně, než v době studené války, ale pořád je to 70 000 vojáků, včetně 15 000 lidí leteckého personálu. Jejich odchod bude znamenat pro Německo velkou ekonomickou ztrátu. Nevrátí se domů, spekuluje se o Turecku a zemích jihoevropského regionu, jmenovitě Rumunsku a Bulharsku.

    Zatímco se tedy rozdávají kříže Čestné legie, mi jiné i našim veteránům, za činy před 60 lety v Normandii, lajnuje se hřiště novou hru, která, doufejme, nezačne nikdy, nebo nabude podoby nové studené války. Je třeba ji vnímat pozorně a bez emocí. Už teď se objevují emotivní komentáře o tom že se Američané urazili na Evropu za její nedostatek pochopení pro americké angažmá na Středním Východě. Ve skutečnosti nějaké uražení nebo neuražení nemá význam. To, co je podstatné, je geopolitická realita.

    Skutečnost je taková,m že celý středovýchodní region je ve vážném ohrožení, že v něm převáží síly dosud početně okrajové, avšak velmi dynamické, agresivní, s obrovskou masovou podporou jak doma, tak v zahraničí, najmě v Evropě. Neutěšujme se iluzí, že jde o "bezvýznamné extremisty". Nové stránky historie vždycky psali hlavně extremisté. Paralela s nacismem a komunismem je zde nabíledni. Američané projevili nebývalou prozíravost tím, že se snaží silově reagovat včas, tedy dřív, než se extremismus skutečně chopí mocenských pák, a promění se v sílu s reálným geopolitickým vlivem. Nebezpečí, jemuž Američané čelí, je o to horší, že Evropa i Amerika jsou na Středním Východě zásadně závislé, kdežto po celou dobu studené války mohla Evropa i Amerika žít v podstatě pohodlné ekonomické izolaci od komunistické říše zla.

    Evropané si nebezpečí uvědomují také. Gerhard Schröder si notoval se zeleným ministrem Jürgenem Trittinem, že "terorismus půjde porazit obnovitelnými zdroji energie". Bohužel, svět bez energetivké závislosti na ropě je zatím vidina autorů sci-fi, kdežto převrat v Rijádu je scénário, se kterým se musí vážně počítat. Takže, zatímco se Evropa konejší pohodlnou vidinou appeasementu islamistických fanatiků, Američané sázejí na zásadu, že lepší je střela s nízkou dráhou letu v hrsti, než auto na vodíkový pohon na střeše.

    Evropané rádi sázejí na vidiny. Vždyť, když špatně dopadnou, oni se Američané zase někde vylodí a evropské dívčiny je za to budou pár dní hubičkovat.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Do divadla - Poručík s Inishmoru
    Jestli máte rádi černý humor, při nejbližší příležitosti se jděte podívat do Švandova divadla (v Praze na Smíchově). Uvidíte něco, co jste na jevišti pravděpodobně ještě nespatřili.
    Je to hra irského dramatika Martina McDonagha, jednoho z nejúspěšnějších - v Praze se současně hrají jeho tři další hry, Kráska z Leenan, Osiřelý západ a Mrzák Inishmaanský - ví Bůh, že se na ně všechny půjdu podívat a poreferuji. Toto představení režíroval Daniel Horák, hrají v něm Ivan Řezáč, Vasil Fridrich, Matěj Hádek, Klára Pollertová-Trojanová, Milan Kačmarčík, Tomáš Pavelka, Kamil Halbich a Jaroslav Šmíd. Více info máte na webu.
    Oč tedy jde?
    Jestli jste fandové filmů typu Jak krtek ke kalhotkám přišel, nechoďte. Jestli se vám líbí Tarantino, musíte jít ale pozor, tohle představení je drsnější, než si dovedete představit. Je to komedie o irských teroristech, fanaticích, pro které nemá váhu život člověka, o to větší váhu má život kočky. Jsou schopni pobít půlku světa, jen aby ustavili "Svobodné Irsko, ve kterém se kočky budou moci toulat beze strachu". Aby hra měla smysl, musíte mít strach vy, diváci. O to se Daniel Hrbek postaral, spolu s ním jistě i autoři scény (Karel Glogr) a kostýmů (Ivana Brádková). Teď skutečně váhám popisovat, co všechno je na scéně vidět, jestli mám víc jásat nad vystřelenýma očima anebo vytloukáním zubů majzlíkem z useknuté lidské hlavy... Hlavně je to příběh groteskní ve své obludné krutosti, s tempem režírovaný a gustem zahraný všemi pány herci a Paní Herečkou Klárou Pollertovou-Trojanovou, která tu sehrála nejsmrtelnějšího škorpióna od dob Brutální Nikity.

    Ovšem, klobouk dolů před Panem Autorem. Ono se nám to směje irským teroristům, v teple, v křesle ve Švanďáku na Smíchově, ale on je Ir a má IRU za prdelej. Snad mají zabijáci z IRA taky smysl pro humor.

    PSÍ PŘÍHODY: Dobrý den, odejdu, ale...
    Pejskové jsou chytří jako vopice, někteří jako stádo vopic. Tentokrát není řeč o Bartovi. I když, dovedu si představit, že by Bart i TOHLE zvládnul.
    Cože? Nu, příběh mám od jedné paní ze sousedstva, nebudu jmenovat, Rozumprd a jeho rodný bratr Udavač mají uši všude. Zkrátka, ta paní má pejska a ten občas zdrhne, tedyy, on hodně často zdrhá, tedy, on je prakticky furt v prdely a kupodivu ho ještě nikdy nic nepřejelo a nezakouslo a on taky nic nezakous a nepřejel. A objevil, že nejvíc žrádla je v sámošce na rohu. U sámošky je křoví a pejskové tam posedávají, uvázaní za vodítka. Jenže to jsou ujařmení pejskové, kdežto od je Robin Zbojník mezi pejsky a objevil nejen to, že uvnitř sámošky je hodně žrádla, ale i to, že sámoška má otevírací dveře na fotobuňku a že tedy stačí, aby se postavil před dveře, zamával ocasem, dveře se otevřou, on vejde... a nejbližší prodavačka vidí pejska a heleme se, on je tu pejsek, tak koukej vypadnout a on nekouká vypadnout, spíš kouká, co by kde sežral, takže paní prodavačka vezme kus šunky a vyláká ho ven.

    Myslím, že hlavní jeho chytrost je v tomto:
    ani ne v tom, že objevil, že žrádlo je v sámošce, ani že sámoška má fotobuňku, ani že mu prodavačka dá šunku. Chytrost je v tom, aby to nepřeháněl, aby to nedělal pořád, aby se neomrzel, aby zaskočil na kus šunky jen občas.
    Nepřehánět, netlačit příliš na pilu.
    On to dovede.
    Většina lidí ne.

    NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI