2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 27. / 28. / 29. / 30.

červenec / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22.-23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28. / 29.-30. / 31.

srpen / 1. / 2. / 3. / 4. / 5.-6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / pauza - cesta do Skotska / 21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26.-27. / 28. / 29. / 30. / 31.

září / 1. / 2.-3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9.-10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16.17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23.-24. / 25. / 26.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Úterý 25.5. 2004,
  • 10 milostí se rozhodl udělit prezident Klaus
  • Ministr Škromach chce podat demisi, pokud mu nedají 14 miliard na rozdání - jde o kompenzace za zvýšení daní Špidlovy vlády
  • Poslanci, ministři a další činovníci asi přijdou o 14. plat
  • Letectvo visegrádské čtyřky bude zvažovat společný výcvik pilotů
  • Jiří Kajínek znovu stojí před soudem, dva ze tří svědků tvrdí, že je nevinen
  • Pražský soud zmírnil trest vysokému důstojníkovi StB Žákovi, odpovědnému za vysídlování disidentů za hranice
  • Na Václavském náměstí v Praze začal festival velkorozměrových soch
  • Počasí v Praze: Počasí se o víkendu pokazilo, byly bouřky, v neděli dokonce padaly kroupy a někde sněžilo!
    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Strašná Škromachova hrozba
    Ministr sociálních věcí Zdeněk Škromach bude rezignovat. Tedy, praští s ministrováním. Od úmyslu odejít ho odvrátí jen dalších 14 miliard nasypaných ze státní kasy - a to přece stojí za to, aby nám zůstal Škromach uchován! Při takové nabídce se lidově říká - nekup to. Škromach za čtrnáctku miliard, to je přece dobrá cena. Jenže nám bude vrtat hlavou, proč zrovna 14? Proč ne 10 nebo 20? V tanci dlužných miliard na nějaké té další desítce nezáleží. Tentokrát by Škromach rád nadělil důchodcům a rodinám s dětmui. Aby netrpěly zvýšením daní, zavedeným zase vládou Vladimíra Špidly. A co ty dluhy? Dluhy zaplatí ty Škromachem obdarované děti, až vyrostou a začnou vydělávat.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Kouzlo statistiky
    Už pět let pomáhám vyhledávat mimozemské civilizace v programu SETI@home. Co to je a jak vypadá moje spolupráce?
    Svého času se o projektu hodně psalo, teď už se o něm skoro nemluví, proto připomenu. Program SETI@home vychází z předpokladu, že mimozemské civilizace by jistě též vysílaly informace v pásmu rádiových vln. Naše radioteleskopy rádiové vlny z vesmíru přijímají. Je ale těžké odfiltrovat přirozený rádiový šum od rozumné rádiové modulace.Takže na univerzitě v Berkeley vymysleli program, který dokáže data získaná z radioteleskopů rozkouskovat, kousíčky rozeslat do domácích počítačů, ty je analyzují a získaná data odešlou zpět do Berkeley, kde je dále zpracují. Fakticky vznikl jakýsi obrovitý celosvětový rozptýlený počítač, a ten můj, respektive ty moje, jsou kapičkou v moři.
    Jak si vede moje kapička?
    Moje počítače strávily celkem 2405 procesorových let a zpracovaly 1655 jednotek.
    To není špatné.
    Projektu se účastní celkem 5004819 účastníků. Mezi nimi jsem na 157793tém místě.
    To je špatné.
    Na tom místě je nás 88.
    To není ani dobré, ani špatné.
    To - bezmála - stošedesátitisící místo, to je víc, než kolik vykonalo 96,845% dalších účastníků projektu.
    To mi připadá úplně šílené.
    V dnešním světě se všichni zajímají jen o toho, kdo je první. Už být druhý nemá skoro smysl. Být stošedesátitisící, to je úplně směšné.
    A přece, když budete mezi pěti milióny v SETI@home, bude za vámi skoro 97% účastníků, budete mezi prvními třemi procenty.
    Takhle nějak je ten náš svět podivně zařízen. Ono je to tak asi vše všem. Je nás šest miliard lití. Říká se tomu lidstvo. Jak velké procento či promile či promile z promile tvoří ti lidé, kteří produkují, vymýšlejí, objevují, otevírají nové dveře, vystrkují tykadla, prohmatávají?

    Možná, že právě toto je úděl toho, čemu se říká lidstvo. Reálně vzato není možné žádat od každého, kdo má počítač a je připojen k síti internetu, aby zkoumal mimozemské civilizace, byť je to bezpracné, byť to dělá počítač za něho, aniž by na to musel myslet, natož aby se o to staral. Žádné mimozemské civilizace třeba ani nejsou a pokud jsou, nevysílají rádiem a pokud vysílají, jejich vysílání je tak slabé, že k nám ani nedoletí a pokud doletí, bylo to po tak strašně dlouhé době, že ta civilizace je už dávno mrtvá. Třeba je celý SETI@home úplná pitomost.
    To by bylo špatné.
    Možná to není pitomost a možná za rok, za pět let, nebo zítra se z rádiového hukotu hvězd vyloupne první věta, stvořená jiným intelektem, než lidským.
    To by bylo dobré.
    Rázem by se říkalo: Lidstvo nalezlo prvního partnera ve vesmíru. Lidstvo by nalezlo? Ne. Nalezly by to ty milióny, přesněji řečeno pět miliónů účastníků SETI@home. Na ně by se ale zapomnělo. Vavřín by odneslo "lidstvo".
    To by bylo špatné.
    Z jiného úhlu nahlíženo, kdyby se lidstvo smrsklo následkem nějaké katastrofy nebo pandemie nebo války nebo megateroristického úderu na pět miliónů účastníků SETI@home, ti by se museli vrhnout k pluhům a kosám a museli by se naučit obdělávat pole a sázet řepu a dojit kozu, a stavět sruby a tkát plátno, aby oni a jejich rodiny nepomřeli hladem, zimou a nemocemi.
    Robinsonskou úvahu o tom, co je dobré a co je špatné lze tedy uzavřít konstatováním, že věci jsou takové, jaké jsou, že i ve statistických nevyrovnanostech vládne jakási hluboko ponořená rovnováha, které obecně říkáme přirozený světaběh.

    PSÍ PŘÍHODY:Psí počasí? Megapsí nepočasí!
    V pátek Bart promoknul na kůži a v sobotu kašlal a kejchal a teklo mu z nosu, jak už jsem sděloval. Moc bych mu přál, aby se počasí umoudřilo a aby se mohl radovat ze sluníčka. Jemu bych to přál a sobě bych to přál.
    Dopřáno mi leč není, ani jemu není dopřáno.
    V neděli vše dospělo tak daleko, že jsme byli oba doma - topení pořád ještě běží, na sklonku května! - a koukali se ven, jak se tam čerti žení.
    Nejdřív začalo krápat.
    Pak se rozpršelo.
    Seděli jsme u prosklených balkónových dveří. Hladil jsme Barta po zádech. Buď rád, že tam nejsi, kamaráde! Že dnes nedopadneš tak, jako předevčírem, kdy jsi to schytal naplno!
    Bart byl rád a vyplazoval jazyk.
    Najednou spadla první kroupa, druhá, desátá, strhlo se krupobití, kroupy bubnovaly do kovového stolku a do zápraží, byl to rachot a Bart vyskočil a zavrčel - a chtěl, abych mu otevřel dveře a že vyběhne a těm hlučným poskakujícím kroupám dá pořádně na pamětnou!
    Jakmile je v Bartově světě něco nového a divného a znepokojivého, chce to kousnout.
    A já tu jsem od toho, abych mu to nedovolil.

    NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI