2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Pátek 14.5. 2004,
  • Sněmovna schválila lidovecký návrh zákona umožňujícího utajené porody
  • Senát schválil návrh zákona o nezaměstnanosti, takže lidé registrovaní na úřadu práce budou moci si přivydělat až do výše poloviny minimální mzdy, a také bude možno zakročit proti těm, kteří se práci vyhýbají
  • Čeští poslanci Evropského parlamentu mají brát měsíčně 65 000 korun hrubého
  • Studentka z Děčína, kterou napadl meningokok, zemřela, na Litoměřicku onemocněli další tři lidé
  • Celkem 146.000 korun stála senátora KSČM Jaroslava Doubravu oslava narozenin, kterou si počátkem dubna v prostorách horní komory uspořádal jeho asistent - oslavu chtěli nejdřív napsat na účet státu
  • Stát přesně neví, kde skončily dvě miliardy na obnovu Balkánu, zjistily Hospodářské noviny
  • Vláda schválila národní program snižování emisí na příštích šest let.
  • Počasí v Praze: Vcelku ucházející počasí, nepršelo, docela chladno

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Utajené porody schváleny sněmovnou
    Utajené porody, to je vážné téma. Sněmovna schválila zákon umožňující utajený porod a teď bude záležet na senátu a na prezidentovi, zdali bude schválen s konečnou platností. Bylo by dobře, kdyby byl schválen. Vychází vstříc matkám, zejména mladým, které jsou v obtížné životní situaci. Sám jsem v mém okolí zažil takový příběh, kdy mladá žena - z pohnutek těžko pochopitelných - odešla do hor a tam porodila sama, bez pomoci, na chatě své kamarádky. Naštěstí přežila ona i dítě, ale nemuselo to tak dopadnout. Také by bylo dobře, kdyby se zjednodušily podmínky adopce dětí. Mimo jiné i proto, že toto jsou rozumné kroky k dalšímu omezení počtu potratů - a rozhodně mnohem lepší kroky, než plošný zákaz.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá
    Vzpomínky na dobu mého dětství, doposud publikované díly najdete na mém webu Hyena. Dnes to bude o kupovaných hračkách. Před časem jsem tu psal o hračkách samo domo, tedy dětmi vyráběných. S čím jsme si hráli v padesátých létech?

    U tohoto tématu asi vydržím na několik pokračování, protože mi čtenáři jistě mnohé hračky té doby připomenou. Takže výkop: Samozřejmě že to byli sádroví vojáčci. Obvykle to byli vojáčci ve funkcích nebojových, tedy voják kráčející, voják v pozoru stojící. Výjimkou byl voják s kulometem. Později jsem se divil, proč je to kulomet typu Maxim, s vodním chladičem hlavně. A ještě později jsem se dozvěděl, že původně to byli vojáčci wehrmachtáčci, těm se po válce trhaly hlavičky a nahrazovaly se hlavičkami s přilbami nového režimu.

    Další militární hračka byla puška špuntovka. Byla to, pokud si dobře pamatuju, dvoj¨hlavňovka, skutečně se špunty připevněnými k hlavni provázkem. Zbraň se natáhla, uvnitř byly písty, ty po stisknutí spouště vyrazily špunty ven a udělalo to ránu.

    Po celou dobu bolševického režimu - až do převratu a po převratu dodnes, pokud vím, se vyráběl stejný typ plechového autíčka na klíček - americký džíp. Po válce byl v barvě khaki s bílou hvězdou na kapotě, pak samozřejmě se odamerikanizoval. U sousedů na venkově měli dokonce šlapací auto - džíp, bohužel rozbité. Já měl taky šlapací auto, tříkolové, s mizerným volantem, který se ulomil a musel jsem auto řídit jakýmsi kovovým střepem, který z volantu zbyl.

    No pro tentokrát a skončím koloběžkou. Přirozeně že jsem měl koloběžku, s chromovými blatníky a odpruženým předním kolem. Co jsem ale nikdy neměl a jiní kluci měli, to byla koloběžka s bantamy, tedy s nafukovacími koly. To byla velká frajeřina a kdo takovou koloběžku čili kolobu měl, byl na ni velmi hrdý. Napadá mě teď spousta dalších hraček, ale o těch příště.

    PSÍ PŘÍHODY: Jako na vodních lyžích
    Kdepak, na vodní lyže mě už nikdo nedostane. Jenom Bart mi někdy dá připomenout, jaké to je. Stalo se to zrovna včera, na ranní procházce. Dospěl jsem na cestě Mrázovka k zátočině, odkud je hezká vyhlídka na Prahu. Tam jsem potkal jednu paní ze sousedství, majitelku fenky. Fenka pobíhala kolem, hrála si se Šogo. Já měl Barta na vodítku.

    Paní zrovna podotkla, že dole za zatáčkou je pan XY se svým psem. A že prý říkal, "náš pes se nepere s nikým, jenom s Bartem". Zasmáli jsme se tomu a pak ten pan XY vyšel ze zatáčky a smích přestal.
    Jeho pes zavrčel, Bart zavrčel a už to bylo, Bart vyrazil zavrčení pomstít, já pořádně popadl rukojeť kynologicky nedovoleného vodítka - navijáku, připravil jsem se na cukaturu, jenže jsem se nepřipravil, ani nemohl připravit, na to, že je tráva kluzká a že mám na botách hladké gumové podrážky.

    A už jsem jel po trávě jako na vodních lyžích!
    Naštěstí to trvalo jen pár vteřin, dostali jsme se na dlažbu a tam už jsem se chytnul a Barta jsem stabilizoval.

    Zatracenej holomek! Takhle mě někdy dostane, když cukne opačným směrem, než jakým stojím, to pak utíkám pozadu a to je potom hrozně těžké se zároveň otáčet a zároveň chytat balanc.

    Tlemil se potom docela pobaveně.
    Že jsme mu to ale řekli, pane, jak se patří od plic, že?

    NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI