2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Úterý 23.3. 2004,
    Policie stíhá kladenského primátora, protože z městské kasy podporoval hokejový klub
  • Milan Knížák rezignoval na kandidaturu do Evropského parlamentu poté, co zjistil, kolik práce europoslanec má
  • Česká lékařská komora (ČLK) připravila informační kampaň pro pacienty i politiky,
  • Pokračuje soudní spor o práva na loutky Spejbla a Hurvínka, Skupa svoje práva odkázal plzeňskému chudobinci, o práva se uchází divadlo Spejbla a Hurvínka
  • V Staré Roli vybuchlo pět aut s tabákem, je to součást vietnamského obchodování
  • Celníci chytli v Ruzyni pašeráka vzácných plazů
  • Sazka aréna je zkolaudovaná a lze ji používat
  • Handicapované děti se mohly v pondělí povozit zadarmo na atrakcích na Matějské pouti v Praze
  • Počasí v Praze: Chvilkami sluníčko, chvilkami zataženo, občas sprchlo a bylo docela


    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Zase jedna kauza
    Ve všech novinách se přetřásá poslední téma dne - pes napadl šestiletého chlapce a pokousal ho na hlavě. To je důvod k posílení obecné neobliby vůči psům a jejich majitelům. Jaksi mimochodem se dozvíme, že pes byl uvázán na pozemku a že dotyčný chlapec přelez plot. Kdo je tedy na vině? Pes? Ten jistě ne. Majitel psa? Nejspíš rodiče, kteří málo důrazně poučili chlapečka, že se přes cizí ploty na cizí pozemky neleze. Jenže něco takového chlapečky učit, to není politicky korektní, jak se dnes říká. Ploty jsou buržoazní přežitek a chlapečkové mají plné právo je přelézati!
    Co mě na věci zajímá a proč se tu o tom zmiňuju - potměšilá manipulace s fakty. Ten chudák chlapeček si chtěl pohladit poníka... a hnusný pes ho pokousal. Komu by se nesevřela ruka v pěst, že?

    RODINA A PŘÁTELÉ: Do kina - Poslední samuraj
    Plných 154 minut, tedy dvě a půl hodiny trvá americký historický velkofilm režiséra Edwarda Zwicka. Odehrává se převážně v Japonsku v polovině 70. let devatenáctého století, kdy Japonsko spělo mílovými kroky k vybudování civilizace západního střihu. K tomu si zvali z Evropy a Ameriky experty - mimo jiné i vojenské, k vybudování moderní armády. Takovým expertem je i kapitán Nathan Algren (Tom Cruise). Brzy ho Japonci nasadí i do boje - vede trestnou výpravu proti vzbouřenému samurajovi Katsumotovi (Ken Watanabe). Je raněn, Katsumoto si ho vezme do výchovy a udělá z něho samuraje, který se nechá ochotně zabít - nechal by se, kdyby to šlo, ale tenhle Nathan je něco jako býval Neprůstřelný Hans Kloss, do něho to nasypou z Gatlingova kulometu (ráže 12, 14 nebo 15 mm, takový expert nejsem, abych poznal, který z desetihlavňových Gatlingů to byl) až cucky lítají a on se otřepe a jde za císařem (lehce pajdaje, jako když vy nebo já křivě šlápneme na schodech) a poté už křepce svou láskou.

    Natočené je to všechno úchvatně, někdy až moc. Bitevní scény a souboje jsou natáčeny tak, aby nebylo toho moc vidět - o to efektnější výsledek. V krátkých "flashbacks" pohledem do minulosti musíme vzít na vědomí, že Nathan se zúčastnil masakru indiánské vesnice a musí pak masivně chlastat, aby zapomněl... a to je motiv i jeho konverze na samurajství. Dost možná, že se v armádě Spojených států vyskytl kapitán, který si masakrování Indiánů takto bral k srdci a pak se stal expertem v Japonsku. Lze to zkousnout. Co ale nelze zkousnout, je Tom Cruis.

    Je to manekýn manekýnská a nevěřím mu ani vteřinu, že masakroval Indiány a umí střílet z winchestrovky a dokáže v souboji zabít vycvičeného samuraje - mistra meče (ovšem poté, co ho zabil, podstoupí výuku v samurajském šermování, při které dostává systematicky výprask, jak to tedy? Že mu to nejdřív tak pěkně šlo a pak dostával na chrám páně?). Oni ho dokonce nechali zarůst, aby vypadal zanedbaně a špinavě a paní Japoncová (vdova po utraceném samuraji) říká Fuj ale že ten chlap smrdí jako prase, a stejně je to manekýn manekýnská. Úplně šíleně si to uvědomíme, když se v závěru filmu navlékne do samurajského brnění, to mu sluší, jak říkala babička, jako praseti forhemetka.

    Zvláštní je, že všichni ostatní herci kolem něho, Japonci i Američané, jsou skvělé figury. Především je to impozantní Ken Watanabe, výborný je i hlavní padouch Omura (Masato Harada), skvělý je císař i epizodní figurka fotografa, vnímáme a zapamatujeme si i členy Katsumotovy zbojnické tlupy, jenom ten Cruise je manekýn manekýnská a když pak přijde na pořad filmu happík, tedy šťastný konec, tak tedy slyšíme v kině kolem sebe, jak se lidi šťouchají a šeptají si: Tak je tohleto možný, táto?
    Suma sumárum, stojí za to na to jít, ale je dobře před vstupem do sálu aplikovat nějaké anticruisum. Možná, že by se vyplatila placatice whisky, jako ji má při ruce Cruisův Nathan. Jenže Cruisovi ani tu whisky nevěřím - je očividně opilý čajem a sám sebou.

    PSÍ PŘÍHODY: Pes jako buldozer
    Bart byl nevrlý, když jsme mu nasadili umělohmotný límec. Bylo to nutné, aby si nelízal ránu, již si přivodil předminulou neděli o špičatý klacek. Teď si zvykl a nevrlý jsem čím dál víc já.
    Život s olímcovaným Bartem je především hlučný. Jak pořád o něco škrtá a do něčeho naráží, dělá to hluk. Slyším: škrch, buch, bum, škrch - a to přichází mé sladké zvířátko.
    Navíc, on se naučil používat límce jako nástroje, jako radlice buldozeru. Vrtá jím v hromadách listí, prodírá se křovinami. Jak je zvyklý chodit kolem lidí na těsno, musím dávat pozor, aby někoho nesejmul.
    Kapitola sama pro sebe je jízda s Bartem v autě.
    On je zvyklý sedět vzadu (na sklopených zadních opěradlech - má tedy ve fordce káčku pěknou plošinku), jenže je zvědavý a cpe mi palici dopředu. Občas mi olízne ucho, velmi často poslintá rameno.
    Zvykl jsem si na tu balvanovitou hlavu. Jenže teď mám u hlavy nejen chlupatý slintající balvan, teď tam mám umělohmotný sud! Zachytil jsem na fotce, jak to v praxi vypadá. Pozor - fotka je pořízena v myčce, Bart ještě nikdy nebyl v myčce, takže jsem koupil pro jistotu pytlík brambůrků, abych odvedl jeho pozornost. Pytlík byl prázdný dřív, než myčka umyla haubnu. Myslíte, že se Bart těch vířivých kartáčů bál? Ani zbla. Koukal, jestli někde není nějaký další pytlík brambůrků.

    NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI